ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.550.2004.1
sp. zn. 33 Odo 550/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce Ing. M. C., zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému J. N., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 437.235,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 188/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2004, č. j. 13 Co 27/04-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 450,- Kč k rukám, advokátky, do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. března 2004, č. j. 13 Co 27/04-98, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. října 2003, č.j. 13 C 188/2001-71, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 437.235,50 Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení, podal žalovaný dovolání, v němž poukazuje na soudní spory vedené se žalobcem, a vyjadřuje názor, že za situace, kdy byl ve sporu úspěšný a žalobce je majetný, nebyly naplněny předpoklady pro odepření práva na náhradu nákladů řízení soudem. Požaduje, aby mu na nákladech řízení byla přiznána částka 42.490,- Kč.
V písemném vyjádření k dovolání žalobce navrhl jeho odmítnutí pro nepřípustnost. Z ustanovení §237 a násl. o. s. ř. dovozuje, že dovolání je přípustné pouze proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, nikoli proti rozhodnutí o akcesorických nárocích, mezi než patří i nárok na náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Vzhledem k tomu, že výrok rozsudku, jímž byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), lze přípustnost dovolání, které směřuje proti takovému rozhodnutí, uvažovat pouze z pohledu ustanovení §239 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Jak je ze shora citovaného ustanovení §239 o. s. ř. zřejmé, případ, kdy odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení (tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě), není v tomto ustanovení uveden. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva, spočívají v odměně advokáta za vyjádření k dovolání ve výši 375,- Kč, po připočtení částky 75,- Kč (§14 odst. 3, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 450,- Kč. V dovolacím řízení neúspěšnému žalovanému dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobci uhradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. června 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu