ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.56.2004.1
sp. zn. 33 Odo 56/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce A. – s. p. p. p., proti žalované Ř. f. S., zastoupené, advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované O. s. K. d. České republiky, o zaplacení 1 072 551 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 160/2002-236, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. srpna 2003, č. j. 18 Co 370/2003-242, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 1 072 551 Kč z titulu vypořádání investic vložených do nemovitosti žalované.
Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 6. června 2003, č. j. 7 C 160/2002-236, rozhodl, že namísto dosavadního žalobce A. – s. p. p. z. p., se sídlem v P. 8, N. 724/6, vstupuje do řízení obchodní společnost P. P., s.r.o., se sídlem v P. 2, J. 13/236, když vycházel z toho, že mezi původním žalobcem a tím, kdo má na jeho místo vstoupit, byla dne 22. 4. 2003 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, která je předmětem řízení. Vstup P. P., s.r.o., se sídlem v P. 2, J. 13/236 do řízení namísto sebe navrhl dosavadní žalobce a nabyvatelka pohledávky s takovým návrhem vyslovila souhlas; jsou proto splněny předpoklady pro postup podle ustanovení §107a o.s.ř.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. srpna 2003, č.j.18 Co 370/2003-242, usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně shledal správnými a zdůraznil, že není třeba zabývat se postupem žalobce při postoupení pohledávky, ani existencí této pohledávky, neboť tyto skutečnosti bude soud zkoumat při rozhodování ve věci samé.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Tvrdí, že žalobcem uplatněná pohledávka nikdy neexistovala, takže nemohla být na nikoho ani postoupena. Požaduje proto zrušení napadeného usnesení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a je podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, neshledal dovolání opodstatněným.
Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst.l, §229 odst.2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. (zmatečnost), jakož i vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolatelka tvrzením, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §107a o. s. ř. o procesním nástupnictví, uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikuje správný právní předpis, ale nesprávně ho vyloží.
Podle §107a odst. 1 o.s.ř. má-li žalobce zato, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107. Podle §107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Z daných ustanovení vyplývá, že soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá pouze to, zda jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Naopak nezjišťuje, zda v jejím důsledku právo skutečně na jiného přešlo (bylo převedeno), neboť by již posuzoval věc samu, nikoliv procesní nástupnictví (shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, publikované v časopise Soudní judikatura č. sešitu 8/2003).
V projednávané věci žalobce předložil smlouvu uzavřenou dne 22. 4. 2003 s P. P., s.r.o., o postoupení pohledávky, která je předmětem sporu, na tuto obchodní společnost. Odvolací soud správně nezkoumal, zda v důsledku této smlouvy skutečně k převodu pohledávky došlo (ani zda v době postoupení pohledávka vůbec existovala), neboť postačovalo, že předložená smlouva o postoupení pohledávky je obecně způsobilá mít jí zamýšlený následek (§524 ObčZ). Správně rovněž konstatoval, že jsou splněny i další předpoklady procesního nástupnictví neboť P. P., s.r.o., vyslovila souhlas s postupem žalobce, který její vstup do řízení navrhl.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud správným způsobem vyložil ustanovení §107a o.s.ř. o procesním nástupnictví při singulární sukcesi, takže dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. není naplněn. Protože je usnesení odvolacího soudu správné, Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl ( §243b odst. 2 o.s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. února 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu