ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.650.2004.1
sp. zn. 33 Odo 650/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce J. L., zastoupeného, advokátem, proti žalované R. s. s. a. s., o zaplacení částky 9.189,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 153/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2003, č. j. 39 Co 250/2003-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 9.189,- Kč s příslušenstvím jako rozdílu mezi částkou, kterou mu žalovaná měla vyplatit z titulu stavebního spoření, a částkou, kterou mu skutečně vyplatila, s tvrzením, že žalovaná jeho vklady do stavebního spoření úročila namísto 4% pouze 3%.
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 27. března 2003, č. j. 21 C 153/2000-42, žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9.189,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 19% od 15. 12. 1999 do zaplacení, zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že účastníci dne 27. 12. 1993 uzavřeli smlouvu o stavebním spoření ve znění dodatku č. 1 ze dne 19. 7. 1994, v níž byla sjednána cílová částka 240.000,- Kč s měsíčním vkladem 1.500,- Kč a ročním úročením vkladů ve výši 3%. Žalobce ke dni ukončení smluvního vztahu 31. 12. 1998 naspořil částku 88.020,- Kč, tj. necelou jednu polovinu cílové částky. Za dobu spoření mu byla připsána státní podpora ve výši 21.783,- Kč. Žalovaná odepsala z účtu žalobce poplatek za uzavření první smlouvy ze dne 27. 12. 1993 a nové druhé smlouvy ze dne 1. 1. 1999 ve výši 2.400,- Kč a dále poplatky za vedení účtu. Po ukončení smluvního vztahu žalovaná vyplatila žalobci částku 116.574,- Kč, která zahrnovala - po odečtení poplatků za uzavření shora uvedených smluv - vklady žalobce, připsanou státní podporu a úročení vkladů ve výši 3%. Soud prvního stupně dovodil, že smlouva o stavebním spoření byla účastníky uzavřena v souladu se zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, v platném znění, přičemž podle všeobecných obchodních podmínek pro stavební spoření platných v době uzavření předmětné smlouvy roční úročení vkladů představovalo výši 3%. Žalobcova argumentace ročním úročením vkladů ve výši 4% vychází z novějších smluvních podmínek, které se na smluvní vztah účastníků nevztahují, a i kdyby tomu tak bylo, žalobce by podle §7 odst. 3 těchto podmínek nesplňoval předpoklady pro přiznání této výše úroku (naspoření minimálně jedné poloviny cílové částky, tj. 120.000,- Kč). Protože žalovanou vyplacená částka odpovídala smluvním podmínkám dohodnutým účastníky smlouvy o stavebním spoření, posoudil soud prvního stupně žalobcův nárok jako nedůvodný.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. prosince 2003, č. j. 39 Co 250/2003-59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Zcela se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž podrobně rozvedl právní posouzení věci s ohledem na výklad všeobecných obchodních podmínek ke smlouvám o stavebním spoření, a navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z pohledu (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. však není podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a dále ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V posuzovaném případě dovolatel napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 9.189,- Kč s příslušenstvím. Protože dovoláním dotčeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu vzhledem k ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř vyloučena.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaná podle obsahu spisu v této fázi řízení nevynaložila žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti žalobci, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. července 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu