ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.69.2004.1
sp. zn. 33 Odo 69/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobců 1) Ing. J. H., 2) Ing. arch. E. H., obou zastoupených, advokátem, proti žalované m. č. P. 6, zastoupené, advokátem, o určení, že byla uzavřena kupní smlouva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 203/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2003, č.j. 14 Co 39/2003-150, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2003, č.j. 14 Co 39/2003-150, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. června 2002, č.j. 9 C 203/96-105, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalované domáhali vydání pěti vyhotovení kupní smlouvy podepsané žalobci dne 28. 6. 1994, jejímž předmětem je prodej pozemku parc. č. 1517/6 o výměře 184 m2 a pozemku a parc. č. 1517/14 o výměře 215 m2, zapsaných dosud v katastru nemovitosti u Katastrálního úřadu P. – m. na LV č. 1 pro katastrální území R., obec m. P.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 13. února 2001, č.j. 9 C 203/96-64 uložil žalované, aby vydala žalobcům požadovaných pět vyhotovení kupní smlouvy a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. listopadu 2001, č.j. 58 Co 456/2001-79 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Obvodní soudu pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 26. června 2002, č.j. 9 C 203/96-105 žalobu na vydání pěti požadovaných vyhotovení kupní smlouvy zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že text kupní smlouvy koncipovala a listinu obsahující takový text rovněž vyhotovila žalovaná. Ta také poté, aniž však smlouvu sama podepsala, zaslala její písemné vyhotovení žalobcům, kteří jimi podepsanou listinu zaslali dne 28. 6. 1994 žalované zpět. Žalobci podepsanou listinu obsahující text kupní smlouvy považoval soud za ofertu, tedy návrh kupní smlouvy. Konstatoval, že k tomu, aby kupní smlouva měla zamýšlené právní účinky, bylo třeba její písemné akceptace ze strany žalované. V řízení však nebylo prokázáno - a důkazní břemeno v tomto směru nesli žalobci - že by žalovaná kupní smlouvu podepsala, resp. že by návrh této smlouvy akceptovala.
Městský soud v Praze poté, co připustil změnu žaloby na určení, že žalovaná uzavřela se žalobci zde specifikovanou kupní smlouvu, rozsudkem ze dne 15. května 2003, č.j. 14 Co 39/2003-150, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se určuje, „že byla uzavřena smlouva tohoto znění sepsaná dne 28. 6. 1994“, jejíž obsah do výroku uvedl (jde o kupní smlouvu, jíž žalovaná prodala žalobcům výše uvedené nemovitosti za kupní cenu 399.180,- Kč doplněnou o zástavní smlouvu k zajištění kupní ceny). Současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení. Připuštění změny žaloby odůvodnil odvolací soud tím, že dosavadní důkazy lze použít i pro účely nově vymezeného petitu. Především dospěl k závěru, že žalobci mají naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení, neboť určení existence právního vztahu mezi účastníky vyřeší změnu v zápisu v katastru nemovitostí ohledně vlastnictví převáděných pozemků. Po zopakování důkazů písemným záznamem o jednání účastníků ze dne 21. 6. 1995, dopisem A. P. ze dne 9. 8. 1994, znaleckým posudkem z 1. 4. 1994 a kopií textu kupní smlouvy, vzal odvolací soud za prokázané, že k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky řízení došlo. Námitku žalované o neplatnosti kupní smlouvy pro rozpor s vnitřními instrukcemi žalované, podle nichž by kupní cena měla správně činit 679.300,-Kč, shledal irelevantní s tím, že cena převáděných nemovitostí nebyla regulována cenovým předpisem, a uplatnila se tudíž zásada smluvní volnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Má za to, že řízení trpí vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud totiž nesprávně připustil změnu žaloby za situace, kdy důkazy byly dosud prováděny pouze k otázce existence smlouvy a nikoli k jejímu obsahu. Dále vytýká odvolacímu soudu, že své rozhodnutí založil na nesprávném právním posouzení věci dovodil-li, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neprovedl k obsahu kupní smlouvy (kromě jejího předmětu a ceny), jakož k okamžiku jejího uzavření, žádné dokazování, vychází jeho rozhodnutí ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. S odkazem na uvedené důvody žalovaná požaduje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobci ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhli, aby dovolání žalované bylo odmítnuto, popřípadě zamítnuto, neboť byly splněny předpoklady pro připuštění změny petitu, jejich naléhavý právní zájem na určovacím rozhodnutí je dán a odvolací soud provedl dostatek důkazů k obsahu i okamžiku uzavření kupní smlouvy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou (žalovanou) řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), a je podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, shledal dovolání opodstatněným.
Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení trpělo vadami uvedenými v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi).
V daném případě dovolatelka s výslovným odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, především zpochybňuje závěr odvolacího soudu dovozující, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva. Její námitka je opodstatněná.
O nesprávné právní posouzení věci při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný předpis, ale nesprávně ho vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §80 písm. c/ o. s. ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Dosavadní judikatura dovodila, že naléhavý právní zájem na určení je dán tehdy, kdy by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, a že pomocí určovací žaloby lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu. Určovací žaloba je tedy na místě jen tam, kde má soud deklarovat existenci či neexistenci právního vztahu či práva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod Rc 17/72, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, publikované pod Jc 21/97 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, sešit 3, strana 58, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/93, publikované v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod Rc 35/94, ročník 1994, sešit 3, strana 38). Rovněž pro případ ztráty smlouvy o převodu nemovitostí musí žaloba na určení směřovat na určení právního vztahu, založeného touto smlouvou (shodně zhodnocení Nejvyššího soudu SSR ze dne 27. 6. 1972, sp. zn. Cpj 59/71, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 65/72, ročník 1972, sešit 9, strana 496). V posuzovaném případě však odvolací soud určením, že byla uzavřena smlouva, nedeklaroval existenci či neexistenci právního vztahu či práva (zákonný požadavek by byl splněn určením, že mezi žalovanou a žalobci je založen, jejich písemnými projevy pojatými do uvedené smlouvy, právní vztah prodávající a kupujících), nýbrž konstatoval, že nastala určitá právní skutečnost. Určení existence právní skutečnosti, nikoli právního vztahu či práva rozhodnutím soudu, přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští. V takovém případě však nejde o určovací žalobu, ale o žalobu jinou, v §80 o. s. ř. nevypočtenou. Žaloba, jíž se žalobci domáhají, aby soud určil, že byla uzavřena kupní smlouva, nesplňuje předpoklady žaloby na určení podle §80 písm. c) o. s. ř., neboť se netýká existence nebo neexistence práva nebo právního vztahu, ani nemá oporu v platném právu. Shledal-li odvolací soud naléhavý právní zájem i tam, kde nešlo o existenci právního vztahu nebo práva, nesprávně vyložil ustanovení §80 písm. c/ o. s. ř. a jeho rozhodnutí spočívá ne nesprávném právním posouzení věci.
Pokud je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné, musí dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti i k jiným vadám řízení (rozdílným od zmatečnosti), které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníky, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo poučení provést.
V daném případě se žalobci žalobním petitem domáhali nejdříve vydání pěti vyhotovení kupní smlouvy, později určení, že byla uzavřena kupní smlouva. Z odůvodnění žaloby (z vylíčení rozhodujících skutečností) však vyplývá, že se ve skutečnosti domáhají určení právního vztahu (vztahu prodávajícího a kupujícího), který byl mezi nimi založen jejich písemnými projevy, pojatými do smlouvy, jejíž obsah uvádějí. Nelze tedy přehlédnout, že mezi odůvodněním žaloby a žalobním petitem existuje logický a věcný rozpor, takže žalobu nelze považovat za podání určité. Protože zmíněná vada žaloby nebyla odstraněna postupem podle §43 odst. 2 o. s. ř. ani v odvolacím řízení, trpí řízení jinou vadou ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (shodně rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/93, publikované pod Rc 35/94 v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, ročník 94, sešit 3, strana 38).
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože touto vadou řízení uvedenou v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. trpí rovněž řízení u soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. května 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v. r.
předsedkyně senátu