ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.736.2003.1
sp. zn. 33 Odo 736/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobců A) PhDr. J. U., CSc. a B) JUDr. Z. U., proti žalovaným 1) A. S., zastoupenému, advokátem, a 2) M. S., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 1,200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 101/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2003, č.j. 15 Co 527/2000-114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalovaných domáhali zaplacení 2,725.000,- s příslušenstvím. Uváděli, že tuto částku jim žalovaní dluží na kupní ceně za nemovitosti, které jim žalobci v roce 1995 prodali, a na smluvní pokutě, která byla sjednána pro případ, že kupní cena nemovitostí nebude kupujícími uhrazena včas.
Městský soud v Brně (poté, kdy řízení ohledně částky 1,525.000,- Kč v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastavil) rozsudkem ze dne 6. června 2000, č.j. 31 C 101/97-89, uznal žalované povinnými zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 1,200.000,- Kč s 19% úrokem z částky 200.000,- Kč od 1. 2. 1996 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 5. 1996 do zaplacení, s 21% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 8. 1996 do zaplacení, s 21% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 11. 1996 do zaplacení a s 21% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 2. 1997 do zaplacení,vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. března 2003, č.j. 15 Co 527/2000-114, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, „změnil“ tak, že žalovaným stanovil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku 1,200.000,- Kč s 19% úrokem z částky 200.000,- Kč od 1. 2. 1996 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 5. 1996 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 8. 1996 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 11. 1996 do zaplacení a s 19% úrokem z částky 250.000,- Kč od 1. 2. 1997 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a ohledně 2% úroku z částky 250.000,- Kč od 1. 8. 1996 do zaplacení, z částky 250.000,- Kč od 1. 11. 1996 do zaplacení a z částky 250.000,- Kč od 1. 2. 1997 do zaplacení žalobu zamítl; v odvoláním napadeném výroku o soudním poplatku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž namítali, že řízení u odvolacího soudu proběhlo tak, „aby potvrdilo dosavadní vývoj“ a oni „byli poškozeni na svých právech“. V průběhu jednání bylo zjištěno, že ve spise není originál kupní smlouvy na předmětnou nemovitost, tato smlouva byla uzavřena bez přítomnosti advokáta E., v důsledku čehož se stala chyba v označení kupujícího A. S. (byl označen křestním jménem A.), cena nemovitosti neodpovídala posudku, ve smlouvě byla sjednána lichvářská pokuta, předmět koupě byl označen jako hotel, byť nesplňoval tyto parametry, a ze strany prodávajících došlo k postupu, který je pojistným podvodem. Při jednání odvolacího soudu „došlo k několika jevům, které byly přes skutečnost, že bylo jednáno v senátu, předmětem trestního oznámení žalované“ a které spočívaly např. v tom, že „žalobce byl v podnapilém stavu, což nikomu z úředních osob soudu nevadilo“, dále v tom, že „v průběhu jednání se žalobce ostentativně na žalovanou a jejího právního zástupce šklebil a pohledem se jim vysmíval, jakoby dopředu znal výsledek“ nebo v tom, že „žalobkyně vědomě soudu lhala, čímž porušila povinnosti advokáta o vážnosti advokátního stavu“. Na podkladě uvedených poznatků jsou žalovaní přesvědčeni, že byla porušena pravidla řízení u soudů obou stupňů a že vzhledem ke známostem žalobců nebylo řízení objektivní. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s doporučením požádat Vrchní soud o určení příslušnosti Krajského soudu např. v Hradci Králové.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (rozsudek soudu prvního stupně byl vydán již dne 6. 6. 2000); skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů mimo jiné znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §211, §151 a §159 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že oběma žalobcům byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 7. dubna 2003, JUDr. E. P., advokátu se sídlem v B., G. 58, který v té době na základě plné moci oba žalované zastupoval, byl doručen dne 2. dubna 2003, a nabyl tak právní moci dnem 7. dubna 2003. Lhůta k podání dovolání uplynula (ve středu) 7. května 2003. Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobně u Městského soudu v Brně dne 22. května 2003.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věta první a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. - aniž byl dovolací soud oprávněn se jím věcně zabývat - odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení úspěšným žalobcům v této fázi řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu