ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.77.2004.1
sp. zn. 33 Odo 77/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně H. J., zastoupené, advokátem, proti žalované V. H., zastoupené, advokátem, o zaplacení 38.000,- Kč s příslušenstvím oproti vrácení automobilu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 123/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2003, č. j. 21 Co 282/2003-211, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 2.625,- Kč k rukám, advokáta, do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 38.000,- Kč s příslušenstvím oproti vrácení osobního auta. Uváděla, že ačkoli pro vady vozidla odstoupila od kupní smlouvy, kterou účastnice uzavřely dne 24. 4. 1999, žalovaná odmítá akceptovat její požadavek na vzájemné vrácení přijatého plnění.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. března 2003, č.j. 11 C 123/99-188, uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobkyni 38.000,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 28. 4. 1999 do zaplacení oproti vrácení věci – osobního vozidla zn. FIAT UNO, SPZ: …, číslo podvozku: …, číslo motoru: …; v části požadující zaplacení úroku z prodlení vyššího než 12 % z žalované částky a úroku z prodlení i za den 27. 4. 1999 žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako kupující a žalovaná (v postavení podnikatelky) jako prodávající, zastoupena svým manželem D. H., uzavřely dne 23. 4. 1999 kupní smlouvu o prodeji osobního vozu zn. FIAT UNO, SPZ: … za kupní cenu 38.000,- Kč. Žalobkyně od této smlouvy dne 26. 4. 1999 odstoupila pro vady vozidla spočívající v abnormálním opotřebení motoru a průniku oleje do chladícího systému v důsledku netěsnosti spalovacího prostoru, které činily vozidlo neschopným provozu. Na podkladě odborných závěrů znalců L. F. a Ing. J. H. soud dovodil, že odstranění zjištěných vad by bylo neúčelné vzhledem k poměru výše nákladů na jejich odstranění a cenou vozu, takže vady je třeba považovat za neodstranitelné, a odstoupení od smlouvy je platné (§597 odst. 1, §623 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ ObčZ“).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. října 2003, č.j. 21 Co 282/2003- 211, rozsudek soudu prvního stupně (vyjma odvoláním nenapadených výroků, jimiž byla žaloba zčásti zamítnuta) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutkové i právní závěry soudu prvého stupně shledal odvolací soud správnými. Doplnil, že vadu spočívající v nepojízdnosti vozidla nelze - s přihlédnutím ke skutečnosti, že vozidlo bylo prodáno za účelem jízdy a ne na součástky - považovat za běžné opotřebení. Uzavřel, že platným odstoupením od smlouvy byla kupní smlouva zrušena a účastníci jsou povinni vzájemně si vrátit přijatá plnění (48 odst. 2, §457 ObčZ).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek je založen na nesprávném právním posouzením věci. Vytýká odvolacímu soudu, je že jeho rozhodnutí (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, které mu předcházelo) je založeno na nedostatečně a neúplně zjištěném skutkovém stavu, neboť odvolací soud vyšel z nekvalitně provedených znaleckých posudků znalců, kteří si vozidlo pouze prohlédli, ale nepokusili se ho nastartovat. Nesprávně byly hodnoceny další provedené důkazy, neboť jinak by z výpovědí svědků T. L., M. K., R. H., R. C. a ze zprávy autoopravny „J. L. a syn“ musely soudy dospět k závěru, že uplatněnou vadu šlo odstranit pouhým seřízením motoru a vyčištěním palivové soustavy vozidla. Žalovaná nesouhlasí ani se skutkovým zjištěním soudu, že kupní smlouvu uzavřela jako prodávající pouze ona, neboť ve skutečnosti vozidlo patřilo do společného jmění manželů, takže žalován měl být i její manžel D. H., a pokud se tak nestalo, měla být žaloba zamítnuta. Z uvedených důvodů požaduje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání žalované bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť žalovaná v dovolání uplatnila výlučně námitky, týkající se posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, 241 odst. 1 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně (a nejde tudíž o případy uvedené v ustanoveních §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř.), je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž pouze důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
I když žalovaná v dovolání argumentuje existencí vad, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jejího dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí výlučně se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (stejně jako před ním i soud prvního stupně) vycházel. Dovolatelka totiž netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jejích námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Namítá-li dovolatelka, že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci, obsahově tento tvrzený dovolací důvod (§241a odst. 2, písm. a/ o. s. ř.) v dovolání nekonkretizuje. Argumentuje-li nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že nepochybil-li by odvolací soud ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek naplňujících dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., které žalovaná ve skutečnosti ve svém dovolání uplatnila, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Protože žalovanou uplatněný dovolací důvod není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. v dané věci založit, Nejvyšší soud České republiky dovolání bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně advokáta za vyjádření k dovolání ve výši 2.550,- Kč, (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 odst. 1, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/) po připočtení částky 75 Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 2.625,- Kč. V dovolacím řízení neúspěšné žalované dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni uhradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. května 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu