ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.786.2004.1
sp. zn. 33 Odo 786/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce m. V., proti žalovanému M. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 360.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 86/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2004, č. j. 15 Co 123/2004-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 6. září 2002, č. j. 8 C 86/2000-157, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 360.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 1. 2. 1998 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. února 2004, č. j. 15 Co 123/2004-168, odmítl podle §211 a §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), s odůvodněním, že podané odvolání trpí vadami, jež brání pokračovat v řízení (žalovaný přes výzvu a poučení soudu prvního stupně vytčené vady odvolání neodstranil). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které na výzvu soudu doplnil prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 18. května 2004. V dovolání, jehož přípustnost odvozoval od §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., napadl správnost závěru odvolacího soudu, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nesplňovalo formální náležitosti odvolání požadované občanským soudním řádem. Uvedl, že z odvolání ze dne 17. 12. 2002 a jeho doplnění ze dne 25. 8. 2003 jednoznačně vyplývá, čeho se jím žalovaný domáhá, v jakém rozsahu a které odvolací důvody uplatňuje. Tím, že odvolací soud odvolání odmítl, zkrátil žalovaného na jeho právech, znemožnil mu k věci se vyjádřit. Z uvedených důvodů navrhl usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z pohledu (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v §237, §238, §238a a také v §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže být založena již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo změněno či potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o. s. ř., protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.
Rovněž z §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání nevyplývá, neboť nejde o případ v tomto ustanovení uvedený.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §239 odst. 3 o. s. ř., jelikož podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Napadá-li dovolatel v posuzovaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, je zřejmé, že nejde o případ přípustnosti dovolání v citovaném ustanovení upravený. Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 1. června 2004, sp. zn. 30 Cdo 2110/2003.
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a odpovídá situaci, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. srpna 2004
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu