ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.917.2004.1
sp. zn. 33 Odo 917/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce L. Š., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému J. Č., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 7.378,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 57/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2004, č. j. 22 Co 688/2004-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 31. března 2003, č. j. 6 C 57/2002-69, zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatil žalobci částku 7.378,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně ode dne 15. 5. 2001 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. prosince 2003, č. j. 22 Co 2113/2003-103, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku ve věci samé, jíž byla žaloba zamítnuta do částky 393,10 Kč,- s příslušenstvím, potvrdil, ve zbývající části tento výrok změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 6.985,40 Kč s 8 % úrokem z prodlení od 15. 5. 2001 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve výrocích o nákladech řízení účastníků a státu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. února 2004, č. j. 6 C 57/2002-121, žalobci za použití §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), náhradu nákladů řízení nepřiznal a rovněž tak nepřiznal náhradu nákladů řízení státu.
K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 27. května 2004, č. j. 22 Co 688/2004-129, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky potvrdil (výrok usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení státu zůstal odvoláním nedotčen), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně aplikoval §150 o. s. ř. důvodně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž odvolacímu soudu vytkl, že při aplikaci §150 o. s. ř. shodně jako soud prvního stupně vycházel z tvrzení žalovaného, která však nebyla v rámci nalézacího řízení vůbec verifikována a tudíž k nim nelze - podle dovolatele - při rozhodování o nákladech řízení přihlížet.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Jelikož dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné (podle úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. 1. 2001), Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za stavu, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. září 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu