ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.94.2004.1
sp. zn. 33 Odo 94/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce R. H., zastoupeného, advokátkou, proti žalované D. O., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 26.943,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 429/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2002-122, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2002-125, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2002-122, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2002-125, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 13. listopadu 2001, č. j. 5 C 429/99-101, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 26.943,- Kč s 19 % úroky od 16. 10. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že účastníci dne 29. 7. 1997 uzavřeli smlouvu o dílo, podle níž se žalobce (zhotovitel) zavázal provést na nemovitosti žalované (objednatelky) rekonstrukci fasády ve dvorním traktu s povrchovou úpravou ze škrábaného břízolitu, odstranění stávajícího tarasu včetně zpevnění betonovou zídkou a nátěr klempířských prvků a komínových těles, vše za dohodnutou cenu ve výši 73.500,- Kč včetně 5 % DPH. Případné vícepráce a jejich cenové náklady měly být odsouhlaseny žalovanou. Ze zápisu o předání a převzetí díla a z výpovědí účastníků vzal za prokázáno, že k předání a převzetí díla došlo dne 6. 10. 1997, a že žalobce neprovedl nátěry klempířských prvků a komínových těles, jimž podle znaleckého posudku odpovídá cena ve výši 2.962,50 Kč. V souvislosti s tím, že žalobce místo škrábaného břízolitu, jak bylo ujednáno, provedl břízolit stříkaný, se účastníci dohodli na slevě z ceny ve výši 20 % (tj. 11.398,90 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobci ve dvou splátkách celkem částku 60.000,- Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná žalobci žádnou částku nedluží, a proto žalobu shledal nedůvodnou. Námitce žalobce, že dohodou účastníků došlo ke změně ceny díla na částku 88.048,- Kč, nepřisvědčil, neboť zápis o předání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 údaj o změně ceny díla na uvedenou částku neobsahuje. S přihlédnutím ke zjištění, že se žalovanou žádné vícepráce projednány nebyly a že žalobce všechny sjednané práce podle smlouvy o dílo neprovedl, vyhodnotil výpověď žalované, že částka 58.048,- Kč uvedená v zápise představovala celkovou cenu díla a nikoli její doplatek, jako věrohodnou. Tomuto závěru podle soudu prvního stupně napovídá i to, že veškeré práce provedené žalobcem na nemovitosti žalované byly znalcem oceněny na částku 61.870,22 Kč.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2002-122, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2002-125, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 26.943,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 16. 10. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení státu a nákladech účastníků před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně ze zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 zjistil, že obě smluvní strany odsouhlasily skutečně provedené práce včetně jejich finančního ohodnocení a dohodly se, že žalované zbývá uhradit na cenu díla částku 58.048,- Kč včetně DPH (resp. při uznání matematické chyby v součtu částku 56.943,- Kč). Konstatoval, že oba účastníci zápis bez výhrad podepsali, čímž došlo k dohodě o změně ceny díla na částku 88.048,- Kč, resp. 86.943,- Kč oproti původně stanovené ceně ve výši 73.500,- Kč. Výpověď žalované, že v zápise uvedenou částku 58.048,- Kč pokládala za celkovou cenu díla, posoudil oproti soudu prvního stupně jako nevěrohodnou vzhledem k tomu, že v zápise byla u této částky uvedena formulace „zbývá uhradit“. Pokládal tak za nepochybné, že kromě již zaplacené zálohy v částce 30.000,- Kč zůstala k zaplacení ještě částka 58.048,- Kč. V souladu s tímto závěrem je podle odvolacího soudu i okolnost, že žalovaná na základě zápisu zaplatila žalobci částku 30.000,- Kč a nikoli částku 28.048,- Kč, resp. 26.943,- Kč, přičemž mu zároveň v dopise ze dne 14. 10. 1997 sdělovala důvody, pro které mu doplácí pouze částku 30.000,- Kč. Nepřehlédl ani argumentaci žalované v podaném odporu, kde potvrdila oprávněnost požadavku žalobce na zaplacení celkové částky 60.000,- Kč, a že žalovaná své tvrzení o celkové ceně díla odpovídající částce uvedené v zápise uplatnila až v průběhu řízení. Znalecký posudek ke stanovení skutečné ceny díla posoudil jako nadbytečný, neboť ke stanovení ceny díla v posuzovaném případě došlo dohodou. Jelikož žalovaná žalobci dosud na dohodnutou cenu díla nezaplatila částku 26.943,- Kč, shledal žalobu důvodnou.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnila v něm výslovně dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o. s. ř. Namítla, že odvolací soud nesprávně obsahově posoudil zápis o předání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997, když i z výslechů účastníků a svědků bylo prokázáno, že v zápise byla uvedena celková cena díla a ne jeho doplatek. Tomu podle ní nasvědčuje okolnost, že dílo nebylo provedeno podle smlouvy (žalobce účtoval práce za provedení schodů, které nebyly předmětem díla, vnější omítky nebyly provedeny dohodnutou technologií, nebyly provedeny nátěry), což vyplynulo i ze znaleckého posudku znalce Ing. Š. Připomněla, že i svědek Č. potvrdil ujednání účastníků o slevě z ceny díla o 20 %. V kontextu s těmito skutečnostmi pak zcela logicky vyznívá její tvrzení, že částka uvedená v zápise představovala celkovou cenu díla. Pokud uhradila žalobci částku vyšší, jednalo se o tzv. tryngelt. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu navrhla zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými závěry odvolacího soudu, jakož i s jeho právním posouzením věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), shledal dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jejichž existence nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou, jejíž existenci dovolatelka namítla, je řízení v posuzované věci zatíženo. Odvolací soud totiž vyšel při právním posouzení věci z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž dokazování v potřebném rozsahu opakoval nebo doplnil.
Podle §213 odst. 2 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Může dokazování opakovat nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může v odvolacím řízení doznat změn i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně. O nové hodnocení důkazu jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku. Přitom povaha důkazního prostředku a zákonem předepsaný způsob provedení důkazu určuje možnost odvolacího soudu přijmout jiné hodnocení spolehlivosti důkazu než soud prvního stupně. Má-li odvolací soud jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědí účastníků nebo svědků bezprostředně před soudem prvního stupně učiněných, nesmí z toho vyvodit jiný závěr, než soud prvního stupně (a ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledků dokazování irelevantní), jestliže dané důkazy sám neopakoval, popřípadě řízení jinými důkazy sám nedoplnil (srovnej rozhodnutí publikované pod R 64/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tomu tak proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti (např. způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v průběhu výpovědi apod.), které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (srovnej rozhodnutí publikované pod R 92/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V případě, že odvolací soud uvedeným způsobem nepostupuje, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
V projednávané věci šlo o posouzení, zda žalovaná uhradila žalobci cenu díla účastníky sjednanou (§631 a §634 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, v platném znění - dále jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na doplacení ceny díla založil na skutkovém zjištění, že účastníci ve smlouvě o dílo uzavřené dne 29. 7. 1997 stanovili cenu díla dohodou ve výši 73.500,- Kč, že žalobce neprovedl všechny sjednané práce a některé provedl jinou technologií, a že při předání a převzetí díla dne 6. 10. 1997 se účastníci dohodli na slevě z dohodnuté ceny díla tak, že žalovanou po zohlednění slevy z ceny díla stíhala povinnost zaplatit žalobci za skutečně provedené práce celkem částku 58.048,- Kč. Tato skutková zjištění čerpal, jak uvádí v odůvodnění svého rozsudku, z výpovědí účastníků a ze zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997. Naproti tomu odvolací soud dovodil, že žaloba důvodná je. Vyšel ze skutkových zjištění, že mezi účastníky došlo dne 6. 10. 1997 k dohodě o změně ceny díla na částku 88.048,- Kč, resp. 86.943,- Kč oproti původně stanovené ceně ve výši 73.500,- Kč. Tato zjištění učinil ze zápisu o odevzdání a převzetí díla a rovněž z účastnické výpovědi žalované, jejíž věrohodnost posoudil odlišně od soudu prvního stupně. Jak je však patrno z obsahu spisu, a to protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 13. 10. 2003 (čl. 119 spisu) a odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud neprováděl dokazování, zejména nezopakoval výslech účastníků. Z uvedeného vyplývá, že nezachoval procesní postup uvedený v §213 odst. 2 o. s. ř. Řízení před odvolacím soudem je proto postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, čímž je naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s. ř. Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.), aniž se z důvodů předčasnosti zabýval další námitkou dovolatelky.
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. května 2004
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu