ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.982.2003.1
sp. zn. 33 Odo 982/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyň A/ A. P. a B/ L. H., zastoupených, advokátem, proti žalované J. P., zastoupené, advokátem, o 36.541,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C 1292/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2003, č. j. 47 Co 482/2002-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na nákladech dovolacího řízení 525,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 9. 4. 2002, č. j. 10 C 1292/2001-37, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním 36.541,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2001 do zaplacení v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč splatných vždy do 28. dne v měsíci, počínaje dubnem 2002 pod ztrátou výhody splátek, a náklady řízení ve výši 13.675,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 5. 2003, č. j. 47 Co 482/2002-60, rozsudek soudu prvního stupně zrušil v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyním 6.000,- Kč s příslušenstvím, a řízení v tomto rozsahu zastavil; ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že brojí výlučně proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Namítá, že skutečnosti, které odvolací soud hodnotil jako důvody zvláštního zřetele hodné, postup podle ustanovení §150 o. s. ř. neodůvodňovaly.
Žalobkyně navrhly, aby dovolací soud dovolání žalobkyň jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou) zastoupeným advokátem (srov. §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzované věci směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Protože výroky rozsudku o nákladech řízení mají vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), je namístě přípustnost dovolání proti dovoláním napadenému výroku rozsudku, jímž v dané věci odvolací soud rozhodl o nákladech řízení účastníků, posoudit v intencích §237 až §239 o. s. ř., jež upravují přípustnost dovolání proti usnesení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto toto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyním v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 450,- Kč (srov. §14 odst. 3, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif). Protože dovolání bylo odmítnuto, uložil soud žalované ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., aby tyto náklady žalobkyním nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyně v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. srpna 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu