ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.100.2004.1
sp. zn. 4 Tz 100/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. června 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Š., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 3 T 25/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., rozhodl takto:
Pravomocným trestní příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 3 T 25/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Š.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 3 T 25/2002, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 26. 2. 2002 ve 12.40 hodin v P., v ulici V. odjistil pomocí provázku s očkem zajišťovací kolík levých předních dveří zde zaparkovaného automobilu Škoda Felicia, ve snaze z vozidla odcizit autorádio v hodnotě do 5.000,- Kč, od čehož však upustil, neboť zjistil, že autorádio není kompletní, nebo že je pozorován, čímž majiteli auta firmě I. a. s. se sídlem P., V., škodu nezpůsobil, přičemž uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 141/2000, ze dne 6. 4. 2001, v právní moci dnem 5. 5. 2001, odsouzen mimo jiné i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců, tj. do 5. 11. 2002. Za to mu byl v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.
Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 4. 2002.
Proti tomto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Š. Namítá v ní, že zákon byl porušen v neprospěch tohoto obviněného v ustanoveních §45a odst. 1 a §36 tr. zák.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 3, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin byla překročena maximální přípustná hranice výše trestu obecně prospěšných prací, která je možná dle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. pro tento druh trestu. Obvodní soud pro Prahu 3 nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl pravomocně uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 18/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, z něhož v době rozhodování trestní věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona, neměl obviněný nic vykonáno. Vzhledem k tomu, že trest obecně prospěšných prací lze uložit pouze ve výměře od 50 do 400 hodin, byl uložením nového trestu vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. Š. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. , popř. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila, a přestože obviněný neměl z pravomocně uloženého trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin dosud nic vykonáno, uložila mu stejný druh trestu ve výměře 350 hodin, čímž překročila nejvyšší možnou výměru stanovenou pro tento druh trestu zákonem.
Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 3 T 25/2002, zjistil, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 podal u tohoto soudu dne 6. 3. 2002 návrh na potrestání na obviněného M. Š. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 vydala dne 29. 3. 2002 trestní příkaz pod sp. zn 3 T 25/2002, jímž při vyslovení výroku o vině ve shodě s podaným návrhem na potrestání a s užitím shodné právní kvalifikace činu, uložila obviněnému M. Š. trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 350 hodin. Obvodní soud pro Prahu 3 však pochybil, pokud v rámci svých úvah o trestu nezvážil existenci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 3 T 18/2002, jímž byl obviněnému pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), b) tr. zák., uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. V době vydání trestního příkazu sp. zn. 3 T 25/2002, obviněný neměl z výše uvedeného trestu dosud nic vykonáno. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 tuto skutečnost mohla zjistit z opisu trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10, který je ve spise založen (str. 18). Tato skutečnost měla v rámci úvah o trestu vést samosoudkyni k prověření, zda již byl zcela či zčásti vykonán předchozí trest obecně prospěšných prací. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu postupovala důsledně v intencích ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., zjistila by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 18/2002, neměl obviněný dosud nic vykonáno. Jelikož trestní zákon stanoví, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohla by tak obviněnému uložit uvedený druh trestu ve výměře 350 hodin, neboť by tím překročila maximální možnou výměru tohoto druhu trestu o 350 hodin.
Vzhledem k uvedeným pochybením porušila samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 jednak ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť nezjistila spolehlivě skutkový stav, pod který je nutno zahrnout i objasnění okolností, které mají význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry, jednak ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., neboť nedostatečně provedená skutková zjištění se negativně promítla i v rámci hodnocení provedených důkazů.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 3 T 25/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák., §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Š. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na takto zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby ji v potřebnému rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 doplní dokazování přečtením spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 18/2002, novým opisem rejstříku trestů obviněného a aktualizovanou zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Praha, zda zcela a případně zčásti a v jakém rozsahu vykonal obviněný obecně prospěšných prací uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 18/2002. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět ke správným úvahám o uložení zákonného a adekvátního druhu trestu a jeho výměře. Obvodní soud pro Prahu 3 však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procení úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná