ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.102.2004.1
sp. zn. 4 Tz 102/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. června 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. T., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. Pp 316/97 a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. Pp 316/97, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §64 odst. 1, odst. 3 tr. zákona a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného A. T.
Napadené usnesení se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Obviněný A. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 6. 1995, sp. zn. 2 T 55/95, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona. Za uvedené trestné činy mu byl uložen podle §202 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 2. 1996, sp. zn. 7 To 423/95, napadený rozsudek Okresního soudu v Sokolově zrušil ve výroku o trestu a obviněnému A. T. sám uložil podle §221 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 1. 1997, sp. zn. 2 T 178/1996, byl obviněný A. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen podle §247 odst. 2 tr. za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku podal obviněný A. T. odvolání a Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 4. 1997, sp. zn. 7 To 101/97, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. Pp 316/1997, které nabylo právní moci dne 4. 12. 1997, bylo rozhodnuto podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zákona o podmíněném propuštění A. T. z výkonu trestů odnětí svobody, které mu byly uloženy pravomocnými rozsudky Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 6. 1995, sp. zn. 2 T 55/95 a ze dne 14. 1. 1997, sp. zn. 2 T 178/1996. Podle §63 odst. 1 tr. zákona mu byla stanovena zkušební doba v trvání pěti roků.
Usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. Pp 316/1997, které nabylo právní moci dne 23. 1. 2004, bylo rozhodnuto podle §64 odst. 1 tr. zákona tak, že obviněný A. T. vykoná zbytky trestů odnětí svobody, které mu byly uloženy pravomocnými rozsudky Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 6. 1995, sp. zn. 2 T 55/95 a ze dne 14. 1. 1997, sp. zn. 2 T 178/1996, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn pravomocným usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. Pp 316/1997.
Proti zmíněnému usnesení Okresního soudu v Rakovníku podal ministr spravedlnosti ČR stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. T. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu a §64 odst. 3 tr. zákona v neprospěch obviněného.
Podle stěžovatele je zřejmé, že usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. Pp 316/1997, nabylo právní moci dne 4. 12. 1997 a soudem stanovená zkušební doba tak uplynula dne 4. 12. 2002. Lhůta v trvání jednoho roku daná podle §64 odst. 3 tr. zákona uplynula v návaznosti na konec zkušební doby dne 4. 12. 2003. Uvedené skutečnosti vyplývají z pravomocného usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. Pp 316/1997. Okresní soud v Rakovníku opakovanými dotazy v průběhu zkušební doby zkoumal chování podmíněně propuštěného a v únoru 1999 zjistil, že tento byl trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 6. 1. 1999, sp.zn. 5 T 250/98, pravomocně odsouzen za trestný čin neplnění odvodní povinnosti podle §267 odst. 1 tr. zákona (jehož se dopustil i jednáním ze dne 8. 4. 1998) k trestu obecně prospěšných prací v trvání 100 hodin. V květnu 2002 z opisu rejstříku trestů zjistil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 4 T 78/2000, byl obviněný A. T. odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 tr. zákona (jehož se dopustil dne 25. 8. 2000) k trestu obecně prospěšných prací v trvání 120 hodin a k trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Přesto, že nejméně od května 2002 znal Okresní soud v Rakovníku na základě policejního šetření i adresu obviněného, nenařídil veřejné zasedání, ale požádal (květen 2003) Okresní soud v Sokolově o výslech obviněného. Výslech byl dožádaným soudem proveden teprve 14. 11. 2003, kdy obviněný sdělil, že se nechce zúčastnit veřejného zasedání. Veřejné zasedání bylo nařízeno až na den 11. 12. 2003, ač již dne 4. 12. 2003 uběhla jednoletá lhůta plynoucí od skončení zkušební doby (§64 odst. 3 tr. zákona). Okresní soud i přes tuto skutečnost veřejné zasedání odročil s poukazem na to, že u obviněného nebyla dodržena lhůta k přípravě (lhůta ve smyslu ustanovení §233 odst. 2 tr. řádu dodržena byla). O výkonu zbytku trestů, z nichž byl obviněný podmíněně propuštěn, samosoudce rozhodl až dne 7. 1. 2004.
Z uvedených skutečností podle ministra spravedlnosti jednoznačně vyplývá, že v předmětném vykonávacím řízení byly po dni 4. 12. 2003 naplněny všechny zákonné podmínky pro uplatnění právní fikce ustanovení §64 odst. 3 tr. zákona, což Okresnímu soudu v Rakovníku při vydávání napadeného usnesení mělo být známo. Vadným postupem soudu v daném řízení a následným vydáním napadeného usnesení o nařízení výkonu zbytku trestů odnětí svobody tedy došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného A. T., které je třeba napravit.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu zmíněné porušení zákona vyslovil, poté aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, a to včetně rozhodnutí obsahově navazujících.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Podle §64 odst. 1 tr. zákona jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.
Podle §64 odst. 2 tr. zákona vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, osvědčil, má se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy byl podmíněně propuštěn nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu.
Podle §64 odst. 3 tr. zákona u podmíněně propuštěného nebo u odsouzeného, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upustí od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, také tehdy, neučinil-li soud bez jeho viny do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1.
Podle §89 odst. 15 tr. zákona kde trestní zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.
Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému A. T. započala běžet zkušební doba podmíněného propuštění z usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. Pp 316/1997, dnem 5. 12. 1997, tj. dnem, který následoval po dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Zkušební doba 5 roků potom obviněnému uplynula dnem 4. 12. 2002. Lhůta ve smyslu ustanovení §64 odst. 3 tr. zákona počala obviněnému běžet dnem 5. 12. 2002 a skončila dnem 4. 12. 2003.
Ze spisu Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. Pp 316/97, se podává, že již od 2. února 1999 měl tento soud k dispozici opis trestního příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 6. 1. 1999, sp. zn. 5 T 250/98, jímž byl obviněný A. T. pravomocně odsouzen za trestný čin neplnění odvodní povinnosti podle §267 odst. 1 tr. zákona (jehož se dopustil i jednáním ze dne 8. 4. 1998) k trestu obecně prospěšných prací v trvání 100 hodin a od 9. května 2002 opis rejstříku trestů (od 22. 5. 2003 opis rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 4 T 78/2000) z něhož vyplývá, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 3. 2002, sp.zn. 4 T 78/2000, byl obviněný A. T. odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 tr. zákona (jehož se dopustil dne 25. 8. 2000) k trestu obecně prospěšných prací v trvání 120 hodin a k trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Dne 13. 3. 2002 byla Okresnímu soudu v Rakovníku sdělena policií ČR, obvodním oddělením Sokolov adresa, na které se zdržuje obviněný A. T. Stejný údaj vyplynul i ze zprávy zaslané okresnímu soudu dne 24. 5. 2002.
Okresní soud v Rakovníku teprve dne 20. 11. 2003 nařídil veřejné zasedání ve věci rozhodování o neosvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného propuštění a o nařízení výkonu zbytku trestů odnětí svobody ze shora uvedených rozsudků Okresního soudu v Sokolově, ačkoliv nejméně od března 2002 znal na základě policejního šetření (viz. zprávy policie ČR) i adresu obviněného (v květenu 2003 požádal o výslech obviněného, který byl dožádaným soudem proveden teprve 14. 11. 2003, kdy obviněný sdělil, že se nechce zúčastnit veřejného zasedání). Veřejné zasedání bylo nařízeno na den 11. 12. 2003, ač již dne 4. 12. 2003 uběhla jednoletá lhůta plynoucí od skončení zkušební doby (§64 odst. 3 tr. zákona). Okresní soud i přes tuto skutečnost veřejné zasedání odročil na neurčito s poukazem na to, že u obviněného nebyla dodržena lhůta k přípravě (lhůta ve smyslu ustanovení §233 odst. 2 tr. řádu dodržena byla). O nařízení výkonu zbytku trestů, z nichž byl obviněný podmíněně propuštěn, bylo rozhodnuto až dne 7. 1. 2004. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 1. 2004.
Ustanovení §64 odst. 3 tr. zákona upravuje vznik zákonné fikce o tom, že se podmíněně propuštěný osvědčil a trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění, která nastává ze zákona uplynutím doby jednoho roku po skončení zkušební doby, aniž je třeba, aby to soud vyslovil usnesením. Pokud však podmíněně propuštěný zavinil, že soud do roka od uplynutí zkušební doby nerozhodl o tom, zda se ve zkušební době osvědčil či nikoli, lze mít za to, že se podmíněně propuštěný osvědčil teprve tehdy, jestliže soud pravomocně rozhodne o jeho osvědčení. Otázku, zda podmíněně propuštěný zavinil, že nebylo možno rozhodnout o tom, zda se osvědčil do roka od uplynutí zkušební doby, řeší soud jako otázku předběžnou podle §9 odst. 1 tr. řádu a musí k jejímu vyřešení provést potřebné důkazy.
V konkrétní posuzované situaci se jednalo o případ, kdy obviněný A. T. spáchal v době podmíněného propuštění dva trestné činy (dne 8. 4. 1998 a dne 25. 8. 2000), za něž byl odsouzen jednak trestním příkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 6. 1. 1999, sp. zn. 5 T 250/98, jednak rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 4 T 78/2000.
Na tyto skutečnosti Okresní soud v Rakovníku reagoval až dne 20. 11. 2003 nařízením veřejného zasedání na den 11. 12. 2003 (tj. po uplynutí jednoleté lhůty k rozhodnutí o osvědčení), ačkoli od března 2002 znal adresu, na níž se obviněný zdržuje.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že obviněný A. T. nenese vinu na tom, pokud Okresní soud v Rakovníku nerozhodl podle §64 odst. 1 tr. zákona ve lhůtě stanovené v §64 odst. 3 tr. zákona o tom, že se obviněný ve zkušební době podmíněného propuštění neosvědčil a že se mu nařizuje výkon zbytku trestů, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn, neboť obviněný byl pro jmenovaný soud v rozhodném období dosažitelný, o čemž svědčí shora uvedené skutečnosti (např. zprávy policie ČR, výslech dožádaným soudem). S ohledem na to, že Okresní soud v Rakovníku napadené usnesení vyhlásil dne 7. 1. 2004, přičemž lhůta podle §64 odst. 3 tr. zákona uplynula již dne 4. 12. 2003, nastala po tomto dni u obviněného A. T. fikce jeho osvědčení ve zkušební době podmíněného propuštění. Z tohoto důvodu Okresní soud v Rakovníku po 4. 12. 2003, a tudíž i dne 7. 1. 2004 neměl splněny zákonné podmínky k tomu, aby mohl rozhodnout o tom, že se obviněný A. T. ve zkušební době podmíněného propuštění neosvědčil a zbytky trestů z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn vykoná.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. Pp 316/97, byl porušen zákon v ustanovení §64 odst.1, odst. 3 tr. zákona a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného A. T., jelikož okresní soud evidentně rozhodoval v důsledku nesprávného hodnocení důkazů a tím i neúplně zjištěného skutkového stavu. Nejvyšší soud poté podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil včetně všech další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě byla zákonná fikce o osvědčení obviněného ve zkušební době naplněna uplynutím dne 4. 12. 2003, je třeba na obviněného A. T. v souladu s ustanovením §64 odst. 3 tr. zák. nahlížet tak, jako by tresty, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn, vykonal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn. Proto Nejvyšší soud již navazující výrok podle §270 odst. 1 tr. řádu neučinil, protože Okresní soud v Rakovníku v dané věci nemá o čem rozhodovat, ale musí postupovat podle §64 odst. 5 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.