ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.106.2004.1
sp. zn. 4 Tz 106/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. června 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. A., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. února 2003, čj. 2 T 196/2002-49, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Výrokem o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. února 2003, čj. 2 T 196/2002-49, byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného L. A.
Citovaný rozsudek se ve výroku o trestu zrušuje.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Zlíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. února 2003, čj. 2 T 196/2002-49, byl obviněný L. A. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. na tom skutkovém základě, že na pozemku mezi obcemi L. a L., okres Z., v přesně nezjištěné době na počátku měsíce května 2002, se pokusil odcizit tři cívky z transformátorové stanice zn. KT 0350722 v hodnotě minimálně 10.266,- Kč, která byla majetkem společnosti M. – R., s. r. o., O., kterou částečně demontoval a přitom došlo k vypuštění provozní náplně do okolní zeminy, cívky však neodcizil vzhledem k jejich značné hmotnosti. Za to byl podle §247 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. a §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Podle §35 odst. 2 věty druhé tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 6. 2002, čj. 1 T 127/2002-42, který byl obžalovanému doručen dne 28. 6. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poškozená společnost FE M. R., s. r. o., O. byla podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci kromě výroku o náhradě škody dne 1. 5. 2002, když jak obviněný tak státní zástupce se vzdali práva odvolání. Výrok o náhradě škody nabyl právní moci usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2003, sp. zn. 3 To 282/2003, kterým bylo odvolání poškozeného zamítnuto.
Proti výroku o trestu rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. února 2003, čj. 2 T 196/2002-49, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. A. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v §2 odst. 6 tr. ř. Ministr spravedlnosti uvádí, že Okresní soud ve Zlíně v hlavním líčení konaném dne 25. 2. 2003 podle §213 odst. 1 tr. ř. sice přečetl podstatný obsah připojených soudních spisů, mj. i spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 1 T 175/2002, z něhož vyplývalo že obviněnému byl trestním příkazem ze dne 29. 8. 2002 uložen pro trestný čin pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, tuto skutečnost však nevyhodnotil důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a při rozhodování o trestu k ní nepřihlédl. Tak se stalo, že v rozporu s ustanoveními §36 a §45a odst. 1 tr. zák., jimiž je stanovená maximální hranice trestu obecně prospěšných prací výměrou 400 hodin, bylo obviněnému uloženo celkem 550 hodin obecně prospěšných prací. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon ve vytýkaném rozsahu v neprospěch obviněného L. A., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a současně zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud ve Zlíně neřídil. Při vydání napadeného rozsudku již existoval pravomocný trestní příkaz téhož soudu ze dne 29. 8. 2002, čj. 1 T 175/2002-40, jenž byl obviněnému L. A. doručen dne 30. 9. 2002, jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Předchozí odsouzení přitom vyplývalo z podané obžaloby a navíc v protokolu o hlavním líčení (č. l. 47) je uvedeno, že jako důkaz byl tento trestní příkaz čten současně s trestním příkazem tohoto soudu sp. zn. 1 T 127/2002. Okresní soud ve Zlíně, přestože to byla jeho povinnost, si nezjistil, že z uloženého trestu obecně prospěšných prací obviněný nevykonal ani hodinu.
Napadeným rozsudkem, jímž byl obviněnému L. A. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry vyplývající z ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Při ukládání trestu Okresní soud ve Zlíně nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu. Vzhledem k tomu, že trest uložený nad zákonnou výměru je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného L. A. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, včetně všech dalších rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu ve Zlíně podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně to znamená, že okresní soud v trestní věci sp. zn. 2 T 196/2002 znovu rozhodne o trestu pro obviněného za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Okresnímu soudu ve Zlíně zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první, tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 22. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k