ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.116.2004.1
sp. zn. 4 Tz 116/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 11. srpna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 102/2003, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestní příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 102/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu v části týkající se obviněného V. B.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Novém Jičíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 102/2003, byl obviněný V. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněnými R. B., J. P. a R. P. tím, že dne 9. 6. 2003 kolem 12.00 hodin ve S., okres N. J., na ulici T., poté, co vyhnuli a rozpletli oka spodní části dvoumetrového oplocení, vnikli na odstavné parkoviště firmy Ž. s. a. s. B., kde odcizili osm kovových disků na automobily zn. TATRA 815, které následně prodali ve sběrných surovinách, čímž způsobili Ž. s. a. s. B. škodu ve výši 17.052,- Kč. Za to byl obviněnému V. B. v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci ohledně obviněného V. B. dne 26. 8. 2003.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. B. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních §314e odst. 1 tr. ř., §36 tr. zák., §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti vytkl Okresnímu soudu v Novém Jičíně, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin byla porušena maximální přípustná hranice tohoto druhu trestu, která je stanovena v §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Okresní soud v Novém Jičíně nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 8 T 120/2002, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, z něhož v době rozhodování v trestní věci, která je napadena stížností pro porušení zákona, neměl obviněný nic vykonáno. Vzhledem k tomu, že horní hranice výměry trestu obecně prospěšných prací činí 400 hodin, došlo v posuzované trestní věci k překroční maximální možné výměry trestu o 130 hodin. V tomto směru byl v neprospěch obviněného porušen zákon.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. B. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále pak postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř., případně §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející,a vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí, týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněného V. B., přičemž shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudce Okresního soudu v Novém Jičíně citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Samosoudce Okresního soudu v Novém Jičíně vydal dne 31. 7. 2003 pod sp. zn. 4 T 102/2003 ve věci trestní příkaz, kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin. V době vydání trestního příkazu však již byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 8 T 120/2002, který nabyl právní moci 30. 10. 2002, obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Samosoudce okresního soudu tuto skutečnost mohl zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 51-52). Uvedené zjištění mělo následně vést samosoudce v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán. Jen tímto způsobem mohl dostát povinnosti vyplývající z ustanovení §36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudce takto postupoval, zjistil by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 8 T 120/2002, nemá obviněný dosud nic vykonáno. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je však zřejmé, že samosoudce neučinil potřebné úkony, které by ke zjištění této skutečnosti směřovaly. Jelikož trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohl tak obviněnému uložit uvedený druh trestu ve výměře 280 hodin, neboť tak překročil zákonem stanovenou hranici o 130 hodin.
Je třeba konstatovat, že samosoudce okresního soudu v Novém Jičíně porušil zákon také v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Důsledkem tohoto pochybení je i nerespektování zákonných požadavků uvedených v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř., neboť neexistence spolehlivě zjištěného skutkového stavu vytvořila překážku pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k uvedeným zjištěním poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 4 T 102/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v části, která se týká obviněného V. B. zrušil, stejně jako i všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení pak samosoudce Okresního soudu v Novém Jičíně doplní dokazování vyžádáním zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Ostrava, zda obviněný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 8 T 120/2002, vykonal zcela či zčásti, opatří si také tento trestní spis, jakož i nový opis rejstříku trestů obviněného, a teprve poté vyhodnotí obsah těchto nově provedených důkazů společně s důkazy, jež jsou již v trestním spise fixovány, a může dojít k přesvědčivým závěrům o stanovení zákonného trestu, jeho druhu a adekvátní výši. Ve svých úvahách však bude významně limitován ustanovením §273 tr. ř., v němž je obsažen zákaz reformationis in peius, tudíž novým rozhodnutím nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, pakliže Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á