ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.126.2004.1
sp. zn. 4 Tz 126/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 11. srpna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 10 To 47/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 10 To 47/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. B.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušuje se také rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 17 T 9/2003.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Trutnově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný S. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 17 T 9/2003, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době počátkem měsíce září 2003 na nezjištěném místě opatřil nejméně 299,9 g hašiše s obsahem 18,6 psychoaktivní složky THC (tetrahydrocannabinolu), tedy omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a uvedené v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, tuto drogu přechovával v osobním vozidle své přítelkyně a dne 12. září 2003 v odpoledních hodinách ji převážel do P., kde v 19.00 hodin ji měl předat dalším osobám, ale byl zde zadržen Policií ČR.
Za to mu byl uložen dle §187 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. e) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný prostřednictvím svého obhájce podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 10 To 47/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Ministr spravedlnosti České republiky podal podle §266 odst. 1 tr. ř. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 10 To 47/2004, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. B. Tímto usnesením byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř., a v řízení mu předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku stěžovatel především uvádí, že nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, podle kterého bylo v průběhu hlavního líčení provedeno úplné dokazování v rozsahu předpokládaném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Provedené důkazy totiž dostatečně opodstatňují pouze objektivní stránku projednávaného trestného činu, přičemž závěry soudu prvního stupně o prokázání subjektivní stránky jednání obviněného jsou pouhými spekulacemi, které nemají oporu v provedených důkazech.
Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona zastává názor, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel také z důkazu, který nebyl v hlavním líčení proveden způsobem, jež by byl v souladu s trestním řádem. Závěr o tom, že pracovník ochranky diskotéky J. S., obviněného S. B. nezná vyplynul z úředního záznamu o podaném vysvětlení J. S., učiněného podle §158 odst. 5 tr. ř., který však nemůže sloužit jako důkaz v hlavním líčení, neboť výslech J. S. v hlavním líčení proveden nebyl. Přesto k údaji vyplývajícímu z úředního záznamu soud při hodnocení důkazů přihlédl a opřel o něj svoje skutková zjištění. Dále nebylo žádným způsobem ověřováno, zda J. S. odpovídá onomu popisu osoby, podaným obviněným, od níž inkriminovaný balíček měl pocházet.
Dalším sporným bodem je podle ministra spravedlnosti skutečnost, že v průběhu důkazního řízení nebylo objasněno, proč Policie ČR sledovala vozidlo značky VW Golf a zadržela obviněného u nádraží v P. Z obsahu trestního spisu, který měl soud k dispozici, vyplývá, že ohledně obviněného S. B. bylo v trestní věci Policie ČR – OŘ SKPV v T. pod sp. zn. ČTS: II ORTU-745/KPV-2003 vedeno prověřování podezření ze spáchání rozsáhlé trestné činnosti kvalifikované jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spočívající v krádežích osobních vozidel v celkové hodnotě 1.752.880,- Kč. Pro účely tohoto řízení byl příkazem soudce Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 0 Nt 1787/2003, podle §88 odst. 1 tr. ř. nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu, a to mobilní telefonní stanice používané obviněným, v době od doručení příkazu soudu o odposlechu nejpozději do 2. 1. 2004. V rámci tohoto odposlechu tak byly zaznamenány i telefonní hovory, z nichž lze zjistit skutečnosti důležité pro objasnění subjektivního vztahu obviněného k obsahu zásilky, kterou přepravoval z T. do P. Právě na podkladě těchto telefonátů byl proveden zákrok Policie ČR proti obviněnému u nádraží v P. Tento spisový materiál byl připojen k posuzovanému trestnímu spisu, avšak důkaz záznamy odposlechů telekomunikačního provozu v průběhu hlavního líčení proveden nebyl, byť byly splněny podmínky zákonného ustanovení §88 odst. 4 tr. ř., a šlo o trestný čin uvedený v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. Bez provedení tohoto důkazu zůstalo dokazování neúplné
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 10 To 47/2004, a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. B. ve vytýkaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení i předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 17 T 9/2003, zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §220 odst. 2 tr. ř. soud při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně které sám doplnil.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Jak je již konstatováno výše, Okresní soud v Trutnově rozhodl dne 14. 1. 2004 rozsudkem pod sp. zn. 17 T 9/2003, tak, že obviněného S. B. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že okresní soud svá skutková zjištění opřel mj. i o úřední záznam Policie České republiky, Oddělení obecné kriminality Sokolov, o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř. ze dne 29. 10. 2003, ačkoliv J. S., který se v úředním záznamu vyjádřil k osobě S. B., nebyl poté v hlavním líčení vyslechnut jako svědek. Ustanovení §158 odst. 5 tr. ř. však nepřipouští, aby úřední záznam o podaném vysvětlení byl použit jako důkaz. Jedná se o úkon, který nemá povahu důkazu ve smyslu trestního řádu. Úřední záznam o podaném vysvětlení slouží v řízení před soudem jen k úvahám o provedení výslechu svědka, jedná se pouze o zdroj důkazu, podnět k tomu, aby byl určitý důkaz proveden. Uvedený záznam nelze před soudem použít jako důkaz, což mimo jiné znamená, že jej nelze v hlavním líčení jako listinný důkaz přečíst. K obsahu úředního záznamu nelze v řízení před soudem jakýmkoliv způsobem přihlížet při provádění dokazování ani při rozhodování ve věci, pokud trestní řád nestanoví jinak. Trestní řád připouští přečtení úředního záznamu o vysvětlení osoby se souhlasem stran pouze ve zjednodušeném řízení, které navazuje na zkrácené přípravné řízení. Zohledněním úředního záznamu o podaném vysvětlení J. S. ze dne 29. 10. 2003 při hlavním líčení tedy nebylo respektováno ustanovení §158 ost. 5 tr. ř.
Okresní soud v Trutnově v odůvodnění svého rozsudku opírá své závěry o prokázání subjektivní stránky jednání obviněného zejména o výpovědi svědků M. M. a M. L. a odborné vyjádření o obsahu zadrženého balíčku. Svědek M. L. byl bezprostředně přítomen zadržení obviněného s balíčkem, jehož obsah byl následně odborně posouzen Policií České republiky, Správou Východočeského kraje, odborem Kriminalistické techniky a expertíz v Hradci Králové, který předložil odborné vyjádření ve smyslu §105 odst. 1 tr. ř. Výpovědi obviněného, ve které tvrdí, že nevěděl o obsahu balíčku, který převzal za příslib úplaty v částce 7 000,- Kč, okresní soud neuvěřil, a naopak dospěl k závěru, že obviněný s ohledem na prostředí, ve kterém balíček převzal, musel být srozuměn s tím, že se jedná o drogu.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti, který považuje uvedené závěry soudu prvního stupně za nepřesvědčivé z důvodu nedostatečného prokázání subjektivního vztahu obviněného S. B. k obsahu přepravované zásilky, ačkoliv dokazováním mohlo být v tomto směru doplněno provedením důkazu záznamu odposlechů telekomunikačního provozu, který byl připojen k posuzovanému trestnímu spisu. Bez provedení tohoto důkazu tak zůstalo dokazování neúplné rovněž ve vztahu k objasnění sledování vozidla zn. VW Golf Policií ČR a zadržení obviněného u nádraží v P. Všechny formální podmínky stanovené §88 odst. 4 tr. ř., které jsou předpokladem k provedení důkazu záznamem telekomunikačního provozu, přitom byly splněny, stejně jako i podmínka, na základě jíž je možno použít tento důkaz i v jiné trestní věci, než je ta, ve které byl proveden, neboť se jednalo o zvlášť závažný úmyslný trestný čin uvedený v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř.
Rozsudek Okresního soudu a závěry v něm obsažené nemůže obstát ani z hlediska požadavků kladených na zjišťování skutkového stavu uvedených v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., které ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost zjišťovat skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., které ukládá soudu povinnost hodnotit důkazy na základě svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Krajský soud v Hradci Králové, který rozhodoval odvolání obviněného, postupoval v rozporu se zákonem, když nesplnil svou přezkumnou povinnost podle §254 odst. 1 tr. ř., uvedená pochybení nezjistil a odvolání obviněného S. B. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 10 To 47/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. B., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, zrušil i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 17 T 9/2003, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Věc byla podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Trutnově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento okresní soud bude muset v novém řízení doplnit dokazování v naznačeném rozsahu, t. j. provede osobní výslech svědka J. S., jakož i důkaz přečtením záznamu obsahu telefonátů obviněného, které byly pořízeny ve věci sp. zn. 0 Nt 1787/2003 Okresního soudu v Trutnově ve spojení s věcí Policie České republiky v Trutnově sp. zn. ČTS: II ORTU-745/KPV-2003. Teprve po takto doplněném dokazování bude moci provést hodnocení důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a dospět k adekvátním právním závěrům, zejména ve vztahu k zavinění obviněného.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je Okresní soud v Trutnově vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil. Nejvyšší soud současně upozorňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného S. B., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná