ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.127.2004.1
sp. zn. 4 Tz 127/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. července 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch poškozeného Ing. A. M., proti bodu II. usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 1 Zt 1453/2001, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř., takto:
Pravomocným usnesením v bodu II. Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 1 Zt 1453/2001, byl v ustanovení §147 odst. 1 a §149 odst. 1 písm. a) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §80 odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch poškozeného Ing. A. M.
Odůvodnění:
Proti obviněnému M. T. a spol. je vedeno trestní stíhání pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že od blíže nezjištěné doby do 18. 7. 2001 na území hl. m. Prahy společně s dalšími osobami založili a účastnili se činnosti zločinného spolčení zaměřeného na krádeže motorových vozidel, jejich demontáž a následný prodej dílů a součástek z těchto vozidel. V průběhu přípravného řízení dne 7. února 2002 podle §78 odst. 1, odst. 3 tr. ř. na základě výzvy policejního orgánu vydal Ing. A. M. pro účely trestního řízení dobrovolně osobní motorové vozidlo Škoda Felicia Combi, tmavě modré barvy, s výrobním číslem karoserie - , spolu se svazkem tří klíčů od vozidla. Následně usnesením policejního inspektora Policie ČR, správa hl. m. Prahy, odbor obecné kriminality ze dne 26. června 2002, ČVS: UVP-156/2001, bylo podle §80 odst. 1 tr. ř. vráceno údajnému oprávněnému majiteli D. C. osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi, opravným usnesením ze dne 29. července 2002 změněno na SPZ, spolu se svazkem 3 klíčů od výše uvedeného vozidla, které bylo dobrovolně vydáno poškozeným Ing. A. M. jako věc důležitá pro trestní řízení, s tím, že této věci již není třeba, nepřipadá do úvahy její zabrání či propadnutí a není pochyb o právu shora uvedeného na tuto věc. Toto rozhodnutí odůvodnil policejní inspektor s odvoláním se na provedená šetření a posudek znalce Kriminalistického ústavu Praha, když na základě uvedených skutečností bylo zjištěno, že oprávněným majitelem vozidla je výše uvedená osoba, které vozidlo bylo odcizeno dne 24. 7. 2000.
Usnesením Obvodního státního zástupce pro Prahu 3 ze dne 20. 6. 2003, čj. 1 Zt 1453/2001-890, bylo rozhodnuto o stížnosti Ing. A. M. ze dne 11. 7. 2002, doplněnou dne 14. 8. 2002, proti výše uvedenému usnesení policejního inspektora Policie ČR, správa hl. m. Prahy, odbor obecné kriminality ze dne 26. června 2002, ČVS: UVP-156/2001, tak, že pod bodem I. tohoto usnesení se podle §149 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení ruší a pod bodem II. usnesení se podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §80 odst. 1 tr. ř. rozhoduje tak, že oprávněnému majiteli D. C. se vydává motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi, které bylo podle §78 odst. 1 tr. ř. dne 7. 2. 2002 dobrovolně vydáno policejnímu orgánu PČR OŘ Službě kriminální policie P. Ing. A. M. jako věc důležitá pro shora uvedené trestní řízení. Toto rozhodnutí odůvodnil obvodní státní zástupce tak, že zjistil, že na předmětné vozidlo uplatnil písemnou žádostí své právo a požádal o jeho vrácení D. C. až dne 18. 12. 2002, tj. téměř 6 měsíců poté, co mu policejní inspektor usnesením ze dne 26. 6. 2002 předmětné vozidlo jako oprávněné majiteli vydal. Proto napadené usnesení zrušil, neboť D. C. neuplatnil v souladu s ustanovením §80 odst. 1 tr. ř. v době před vydáním předmětného vozidla své právo na toto vozidlo. S ohledem na skutečnost, že D. C. k předmětnému vozidlu uplatnil své právo písemnou žádostí ze dne 18. 12. 2002 a o jeho vlastnictví již nebylo pochyb, toto vozidlo mu vydal. Vydání vozidla D. C. bylo též dostatečně odůvodněno provedeným šetřením pracovníků policie a na základě vypracovaného znaleckého posudku znalce Kriminalistického ústavu Praha ze dne 4. 3. 2002, čj. KUP 2223-5/KI-1-2001, kterým bylo zjištěno výrobní číslo VIN karoserie , když číslo VIN bylo s celým konstrukčním dílem karoserie navařeno k vozidlu sváry neodpovídajícími tovární výrobě, výrobní číslo motoru je nezměněné, výrobní číslo převodovky pochází z vozidla s VIN tedy z vozidla s původní SPZ , jehož oprávněným majitelem byl D. C. Vzhledem k uvedenému tak bylo jednoznačně prokázáno, že vozidlo Škoda Felicia Combi, zapsané na majitele Ing. A. M., je vozidlo totožné s vozidlem Škoda Felicia Combi, které bylo dne 24. 7. 2000 odcizeno oprávněnému majiteli D. C.
Proti tomuto usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch poškozeného Ing. A. M. V jejím odůvodnění uvádí, že podle listinných důkazů založených ve vyšetřovacím spise, a to odborného vyjádření PČR-Správy Severomoravského kraje, odboru kriminalistické techniky a expertíz ze dne 7. 2. 2002 a znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Praha ze dne 4. 3. 2002 vyplývá, že vozidlo má neodborně navařen konstrukční díl s VIN (původní VIN z vozidla posledního majitele Ing. A. M., motor s původním výrobním číslem, poslední majitel Ing. A. M.) a převodovku s výrobním číslem (poslední majitel D. C.). Pokud jde o karoserii, nebyl její majitel žádným z provedených důkazů zjištěn. Za nesprávné uvádí stížnost pro porušení zákona výrokovou část napadeného usnesení pod bodem II., neboť státní zástupce měl k dispozici jak žádost o vydání D. C., tak i stížnost Ing. A. M., který zde uplatnil vůči vydání vozidla D. C. výhrady, které lze podle obsahu též považovat za žádost o vydání. S ohledem na tyto skutečnosti státní zástupce pochybil, když vozidlo vydal D. C., neboť v této době byly již pochybnosti, kdo je skutečným vlastníkem vozidla a měl proto rozhodnout ve smyslu §80 odst. 1 věta třetí tr. ř. týkající se úschovy (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 1998, sp. zn. IV. ÚS 325/98). Státní zástupce v rámci přezkumu nezjistil podle §147 odst. 1 tr. ř., že napadené usnesení je zatíženo vadami a o důvodně podané stížnosti Ing. A. M. rozhodl tak, že vozidlo opětovně vydal D. C., a to i přesto, že v zajištěném vozidle byla prokazatelně z jeho majetku pouze převodovka. Závěrem proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 1 Zt 1453/2001, které nabylo právní moci téhož dne, byl v bodě II. porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §149 odst. 1 písm. a), §80 odst. 1, §2 odst. 5 a §5, 6 (zřejmě písařská chyba a myšlen §2 odst. 6) tr. ř. v neprospěch poškozeného Ing. A. M., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. bod II. napadeného usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 zrušil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §80 odst. 1 tr. ř. není-li věci, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.
Podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, rozhodne sám ve věci.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že citovanými ustanoveními trestního řádu se Policie ČR ani státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, při vydání shora uvedených usnesení, neřídily. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že vlastnické právo k částem předmětného vozidla uplatňoval Ing. A. M., který byl vlastníkem vozidla Škoda Felicia Combi, na základě kupní smlouvy ze dne 26. 1. 2001. Ve stížnosti poškozeného Ing. A. M. ze dne 11. 7. 2002, doplněné dne 14. 8. 2002, proti usnesení policejního inspektora Policie ČR, správa hl. m. Prahy, odbor obecné kriminality ze dne 26. června 2002, ČVS: UVP-156/2001, uplatnil poškozený vlastnické právo k motoru vozidla a dalším částem vydaného vozidla. Následným usnesením, které napadá stížnost pro porušení zákona, státní zástupce postupoval správně, když pod bodem I. usnesení policejního inspektora ze dne 26. června 2002 zrušil, neboť vozidlo bylo vráceno D. C. dříve než o vydání vozidla požádal. Nesprávný byl však postup, když podle bodu II. napadeného usnesení bylo vozidlo opět vydáno D. C. Ze znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Praha ze dne 4. 3. 2002 vyplývá, že předmětné vozidlo má přivařený konstrukční díl s číslem VIN svary, které neodpovídají tovární výrobě (jedná se o VIN z vozidla poškozeného Ing. A. M.), motor s původním výrobním číslem, jehož posledním majitelem byl rovněž Ing. A. M., převodovka s výrobním číslem byla z vozidla patřícího D. C. Za uvedeného stavu, kdy věc nebylo možno bez dalšího vrátit osobě, která ji vydala (tedy Ing. A. M.), protože na ni uplatňovala právo osoba jiná (D. C.), bylo možno věc této jiné osobě vydat jen, pokud o jejím právu na věc není pochyb. V projednávané věci, vzhledem k výše uvedenému, tak není. Ve sporných případech nepřísluší policejnímu orgánu ani státnímu zástupci hodnotit čí právo na věc je silnější. Nemělo tudíž dojít k vydání věci komukoli a orgány činné v trestním řízení měly postupovat podle ustanovení §80 odst. 1, věty třetí, tr. ř., tj. věc uložit do úschovy a osoby, které si na věc činily nárok, upozornit, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních. Postup orgánů činných v trestním řízení je v rozporu s článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť jimi byly překročeny meze stanovené zákonem, sledujícím, aby ke zmíněnému stavu „neodčinitelnosti“ nemohlo vůbec dojít (viz Nález Ústavního soudu ze dne 22. října 1998, sp. zn. IV. ÚS 325/98). Tím, že Policie ČR ani státní zástupce nepostupovaly uvedeným způsobem, došlo k porušení zákona v ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 pak plně nedostál své povinnosti, vyplývající z ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., tj. přezkoumat správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nímž může stěžovatel podat stížnost, jakož i jemu předcházející řízení a v rozporu s ustanovením §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl chybně tak, že předmětné vozidlo vydal D. C.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch poškozeného Ing. A. M. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku.
Stížnost pro porušení zákona nebyla podána ani ve prospěch, ani v neprospěch obviněného, nýbrž byla podána ve prospěch poškozeného. Pokud stížnost pro porušení zákona nebyla podána výlučně ve prospěch obviněného a Nejvyšší soud ji shledá důvodnou, vysloví pouze tzv. akademickým výrokem podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. Postup podle §269 odst. 2 tr. ř., tj. zrušení napadeného rozhodnutí, je možný pouze v těch případech, kdy byl zákon porušen v neprospěch obviněného, ke kterému však v tomto případě nedošlo. Toto rozhodnutí nebrání tomu, aby Ing. A. M. požadoval na D. C. vydání předmětného vozidla, případně jeho částí a eventuální náhradu škody, jež mu vznikla a své nároky, nebudou-li dobrovolně uspokojeny, vymáhat i občanskoprávní cestou, prokáže-li jejich oprávněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 28. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k