ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.128.2004.1
sp. zn. 4 Tz 128/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 5 To 486/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 5 To 486/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §147 odst. 1 tr. řádu a §45a odst. 4 tr. zákona v neprospěch obviněného M. L.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 2 T 143/2001, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, za což byl podle §202 odst. 1 tr. zákona za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Současně byla obviněnému uložena povinnost, aby uhradil škodu způsobenou trestnou činností. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 2. 2002.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. Nt 1413/2002, byl obviněnému M. L. podle §336 odst. 2 tr. řádu nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací, když byl určen druh a místo výkonu prací. Obviněnému bylo uloženo vykonat trest obecně prospěšných prací v areálu Fakultní nemocnice B. v P., kde měl vypomáhat při nakládání prádla do prádelen a jeho vykládání u expedičních míst. Toto rozhodnutí osobně převzal dne 27. 6. 2002.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. Nt 1413/2002, byl podle §45a odst. 4 tr. zákona za použití §340b odst. 1 tr. řádu trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin přeměněn v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 75 dnů a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl obviněný M. L. zařazen pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Obviněný M. L. podal proti tomuto usnesení stížnost, o níž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 5 To 486/2003, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Proti výše citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. L. Napadenému rozhodnutí vytýká, že jím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. řádu a §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že ač obviněný M. L. v podané stížnosti proti usnesení Obvodní soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. Nt 1413/2002, uvedl, že začal vykonávat trest obecně prospěšných prací, vykonal celkem 56 hodin a zbytek neodpracoval, neboť mu to nedovoloval zdravotní stav, Městský soud v Praze, aniž jakkoli správnost těchto námitek prověřoval, v neveřejném zasedání dne 8. 10. 2003 stížnost obviněného jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Přezkumem spisového materiálu bylo zjištěno, že je nutné učinit dotaz na Fakultní nemocnici N. B. ohledně rozporu mezi tvrzením pracovnice nemocnice p. H. ze dne 18. 2. 2003 a tvrzením obviněného. Ze zprávy vyžádané od Fakultní nemocnice N. B. pak bylo zjištěno, že p. H. podala dne 18. 2. 2003 na telefonický dotaz pracovnice Střediska probační a mediační služby p. M. mylnou informaci. Obviněný skutečně v době od 28. 1. 2003 do 5. 2. 2003 odpracoval celkem 56 hodin, což je doloženo jak ve výkazu o počtu odpracovaných hodin, tak v knize příchodů a odchodů. V důsledku toho je napadené usnesení v rozporu s ustanovením §45a odst. 4 tr. zákona, protože bylo vydáno přesto, že odsouzený v době jeho vydání měl vykonánu část uloženého trestu obecně prospěšných prací.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §148 odst. 1 tr. řádu nadřízený orgán zamítne stížnost
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo
která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět, nebo
c) není-li důvodná.
Podle §147 odst. 1 tr. řádu při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §45a odst. 4 tr. zákona jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, Obvodní soud pro Prahu 8 obdržel od Probační a mediační služby ČR, středisko Praha 8 zprávu ze dne 10. 4. 2003, dle které se dne 20. 1. 2003 dostavil obviněný M. L. na písemnou pozvánku k vysvětlení, z jakého důvodu nevykonává trest obecně prospěšných prací. Při návštěvě sdělil, že je ve špatné životní situaci, nemá kde bydlet, žije ze sociálních příspěvků. Je zrakově postižený a domnívá se, že nebude schopen uloženou práci vykonávat. S obviněným bylo dohodnuto, že se ještě téhož dne dostaví na své pracoviště do prádelny ve Fakultní nemocnici N. B. v P. a pokud zjistí, že není schopen pro špatný zdravotní stav práci vykonávat, přinese lékařskou zprávu a eventuelně mu bude změněna práce pro výkon trestu obecně prospěšných prací. Dne 27. 1. 2003 obviněný M. L. sdělil, že práci v prádelně je schopen vykonávat a do Fakultní nemocnice N. B. v P. nastoupí. Dne 18. 2. 2003 sdělila pracovnice Fakultní nemocnice N. B. v P. paní H., že obviněný dosud práci nezačal vykonávat. Na předvolání k vysvětlení nenastoupení trestu obecně prospěšných prací se obviněný ve dnech 24. 3. 2003 a 7. 4. 2003 nedostavil. Dne 5. 3. 2003 zaslal Úřad městské části Praha 8 Obvodnímu soudu pro Prahu 8 návrh na přeměnu trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Tato zjištění byla pro obvodní soud podnětem k postupu podle §45a odst. 4 tr. zákona, kdy ve veřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2003 přeměnil nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 75 dnů.
Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 8. 2003, sp.zn. Nt 1413/2002, podal obviněný M. L. stížnost, v níž uvedl, že ve Fakultní nemocnici N. B. skutečně začal vykonávat trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 2 T 143/2001, a vykonal během sedmi dní (28. 1. 2003 do 5. 1. 2003) celkem 56 hodin. Zbytek neodpracoval, neboť mu to nedovoloval zdravotní stav – vrozená oční vada, která mu nedovoluje vykonávat práci s nárokem na zrak a zrakovou orientaci, což doložil i posudkem o omezení pracovní schopnosti.
Městský soud v Praze, aniž by se zabýval a náležitým způsobem vypořádal s námitkami obviněného ve stížnosti obsaženými, usnesením ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 5 To 486/2003, stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.
Pokud byl obviněnému M. L. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, měl podle obecného ustanovení §45a odst. 3 tr. zákona povinnost vykonat tyto práce osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou odsouzený nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní překážky, se zdržoval v cizině, nebo byl ve vazbě nebo vykonával trest odnětí svobody. Dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. Nt 1413/2002, byl obviněný poučen o tom, že obecně prospěšné práce je povinen vykonat osobně a ve volném čase, nejpozději do jednoho roku od nařízení výkonu tohoto trestu, a byl rovněž poučen o své povinnosti se dostavit na Úřad městské části Praha 8 do čtrnácti dnů od doručení tohoto usnesení k projednání podmínek výkonu tohoto trestu. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný M. L. měl od Úřadu městské části Praha 8 v rámci projednání podmínek výkonu trestu podle §336 odst. 2 tr. řádu stanoveno konkrétní časové vymezení vykonávaného trestu, a to v době od měsíce září 2002 do měsíce prosince 2002.
Pojmem stanovená doba se pro účely výkonu trestu obecně prospěšných prací (§45a odst. 4 tr. zákona) rozumí konkrétní časové vymezení (harmonogram) provádění výkonu tohoto trestu stanovené příslušným obecním úřadem v rámci projednání podmínek jeho výkonu s odsouzeným (viz §336 odst. 2 tr. řádu). Při vymezení této doby postupuje přitom obecní úřad tak, aby odsouzený mohl vykonat uložený trest nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil jeho výkon. Jen v případě, že odsouzenému není při projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací takto vymezena doba jeho provádění, je touto stanovenou dobou automaticky lhůta jednoho roku uvedená v ustanovení §45a odst. 3 tr. zákona.
V daném případě měl obviněný M. L. trest obecně prospěšných prací vykonat do konce měsíce prosince 2002.
Z ustanovení §340b odst.1 tr. řádu vyplývá, že přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody přichází v úvahu pouze v tom rozsahu, ve kterém nebyl trest obecně prospěšných prací do doby rozhodnutí o přeměně tohoto trestu vykonán. Přeměna trestu přichází v úvahu jen do doby, než jsou práce v celém rozsahu vykonány, neboť poté by již nebylo co přeměňovat. Je proto povinností soudu v řízení podle §340b tr. řádu vždy zjišťovat, zda a v jakém rozsahu odsouzený ke dni rozhodnutí vykonal uložený trest obecně prospěšných prací.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodoval na základě obdržených zpráv a nelze mu ničeho vyčítat pokud po uplynutí lhůty k výkonu trestu obecně prospěšných prací nařídil veřejné zasedání (ke kterému se obviněný nedostavil) a v souladu s ustanovením §45a odst. 4 tr. zákona (za respektování ust. §45a odst. 3 tr. zákona) rozhodl o přeměně celého trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 75 dnů a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona obviněného M. L. zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Naopak Městský soud v Praze nedostál své zákonné povinnosti uvedené v ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu, jež mu ukládá při rozhodování o stížnosti přezkoumat správnost všech výroků, proti nimž stěžovatel může podal stížnost, jakož i řízení napadenému usnesení předcházející. Přitom primární povinností stížnostního orgánu je zabývat se a vypořádat se s námitkami ve stížnosti obsaženými, což se v daném případě nestalo. Stížnostní orgán může provádět vlastní dokazování, neboť i stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy (viz. ust. §145 odst. 2 tr. řádu).
Jak již bylo uvedeno shora, obviněný se veřejného zasedání, v němž bylo rozhodováno o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, nezúčastnil. Po obdržení písemného vyhotovení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. Nt 1413/2002, podal proti tomuto včas stížnost, ve které uvedl závažné skutečnosti ohledně výkonu uloženého trestu obecně prospěšných prací. Městský soud v Praze se obsahem stížnosti obviněného nezabýval, ač mu v tom nic nebránilo. Pokud by Městský soud v Praze vyžádal zprávu od Fakultní nemocnice N. B. (tak jak je na ni odkazováno ve stížnosti pro porušení zákona), zjistil by, že obviněný M. L. skutečně z uloženého trestu obecně prospěšných prací odpracoval celkem 56 hodin a nepřichází proto v úvahu přeměna celého trestu obecně prospěšných prací (§340b odst. 1 tr. zákona).
Samostatným důvodem k postupu podle §45a odst. 4 tr.zákona (vedle nevedení řádného života) je skutečnost, že pachatel zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest obecně prospěšných prací.
Kromě zmíněného pochybení namítaného ve stížnosti pro porušení zákona je třeba uvést, že Městský soud v Praze rovněž nezkoumal, zda ze strany obviněného šlo o zaviněné jednání, pokud ve stanovené době uložený trest obecně prospěšných prací nevykonal v celém rozsahu. Součástí stížnosti, kterou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. Nt 1413/2002, podal obviněný, byl i posudek o omezení pracovní schopnosti obviněného M. L., vystavený Pražskou správou sociálního zabezpečení, pracoviště LPS pro P., a to MUDr. J. Š. Z něho vyplývá, že dle §21 odst.1 z. č. 1/1991 Sb. byl obviněný M. L. uznán občanem se změněnou pracovní schopností a není proto schopen práce s nároky na zrak a práce s nutností zrakové orientace v terénu.
S ohledem na toto vyjádření přiložené obviněným ke stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo povinností stížnostního orgánu zkoumat, zda obviněný s ohledem na změněnou pracovní schopnost byl schopen skutečně uložené práce vykonávat. Obviněný již při jednání s pracovnicí probační a mediační služby uváděl, že je zrakově postižený a uložené práce v prádelně zřejmě nebude schopen vykonávat. Následně telefonicky oznámil, že do práce nastoupí, což také dne 28. 1. 2003 učinil. Do práce docházel 5 dní, bez konzultace s probační pracovnicí docházku ukončil a teprve ve stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. Nt 1413/2002, uvedl, že další výkon trestu mu znemožňuje zdravotní stav. Za tohoto stavu věci nic nebránilo Městskému soudu v Praze prověřit tvrzení obviněného ve stížnosti obsažené jak jeho osobním výslechem, tak zejména vyžádáním lékařské zprávy od MUDr. J. Š., která posudek o omezení pracovní schopnosti obviněného M. L. vystavila.
Je tedy zřejmé, že Městský soud Praze při existenci shora uvedených skutečností nesprávně užil ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, když podanou stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl. Tímto postupem mimo jiné nastolil stav, který by ve svých důsledcích znamenal, že odsouzený by část uloženého trestu vykonal dvakrát, a to jak výkonem trestu obecně prospěšných prací fakticky, tak přeměněným trestem odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle §268 odst, 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8.10.2003, sp. zn. 5 To 486/2003, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §147 odst. 1 tr. řádu a §45a odst. 4 tr. zákona v neprospěch obviněného M. L. Podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. řádu bylo přikázáno Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že v intencích shora naznačených doplní dokazování a znovu rozhodne o stížnosti obviněného M. L..
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení nařídil. Protože bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže podle §273 tr. řádu v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.