ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.129.2004.1
sp. zn. 4 Tz 129/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. září 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. M., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 21 T 119/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 21 T 119/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 11. 2003 sp. zn. 21 T 119/2003 byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době od ledna 2003 do května 2003 včetně v P. ani jinde úmyslně neplatil výživné na svého syna D. K., ve výši 2 000,- Kč měsíčně, jak bylo stanoveno i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 25 Nc 611/2001 a za uvedené období tak dluží k rukám matky oprávněného pí. A. K. částku ve výši 9 400,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. mu byla stanovena zkušební doba v trvání 1 roku. Současně bylo obviněnému R. M. podle §59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení řádně platil běžné výživné a splatil dlužné výživné ve výši 9 400,- Kč, to vše na syna D. K. k rukám jeho matky A. K.
Tento rozsudek nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení, tedy 5. 11. 2003.
Proti uvedenému rozsudku byla ministrem spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podána stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného, ve které namítá porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §214 tr. zák.
Z předmětného trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 totiž vyplývá, že při výslechu v hlavním líčení dne 5. 11. 2003 obviněný R. M. mimo jiné uvedl, že dlužné výživné matce nezl. syna D. K. uhradil, tj. zaslal jí částku 9 400,- Kč. Soudu též předložil ústřižek poštovní poukázky ze dne 3. 11. 2003 na částku 9 400,- Kč, kterou adresoval k rukám pí. A. K., matky nezl. D. Obvodní soud si pořídil fotokopii tohoto dokladu a založil ji na č. l. 49 trestního spisu. Z protokolu o výslechu svědkyně A. K. při hlavním líčení lze zjistit, že svědkyně uvedla, že dosud dlužné výživné neobdržela, přičemž ji obžalovaný platí nadále nepravidelně a tím mu vzniká další dluh. Obvodní soud pro Prahu 9 po tomto zjištění vynesl odsuzující rozsudek.
Obvodní soud se tak důsledně neřídil povinností zkoumat, zda je skutkový stav spolehlivě prokázán, a to i z hlediska doručení finanční částky matce nezl. D., svědkyni A. K. Teprve po ověření této skutečnosti měl Obvodní soud pro Prahu 9 důkazy hodnotit jednotlivě a i v jejich souhrnu. Pokud by nalézací soud měl spolehlivě zjištěno, že matka nezl. D. K. obdržela částku 9 400,- Kč představující dlužné výživné za období, pro které byl obviněný R. M. stíhán, pak bylo na místě aplikovat ustanovení §214 tr. zák., neboť pro použití tohoto zvláštního ustanovení o účinné lítosti podle trestního zákona byly splněny všechny podmínky. Nalézací soud však takto nepostupoval a porušil tak zákon v neprospěch obviněného R. M.
Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhnout a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §214 tr. zák. trestnost zanedbání povinné výživy (§213) zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.
V prvé řadě je třeba konstatovat, že z napadeného rozsudku není zřejmé, zda obvodní soud v dané věci zohlednil ustanovení §214 tr. zák. a pokud ano, proč jeho znění na obviněného R. M. neaplikoval, a to z pouhého důvodu, že odsuzující rozsudek neobsahuje odůvodnění, což ale odpovídá splnění podmínek §314a odst. 3 tr. ř.
Je však třeba dát za pravdu stížnosti pro porušení zákona v tom ohledu, že obvodní soud nezhodnotil řádným způsobem provedené důkazy, když na některé poznatky z nich vyplývající dostatečně nereagoval a jeho meritorní rozhodnutí v důsledku toho bylo předčasné.
Jestliže obviněný R. M. v hlavním líčení mj. vypověděl, že dlužné výživné ve výši 9 400,- Kč matce nezletilého syna A. K. zaplatil poštovní poukázkou dne 3. 11. 2003 a zároveň, jako důkaz, o tom soudu předložil ústřižek poštovní poukázky prokazující tuto skutečnost, byl obvodní soud povinen toto tvrzení obviněného prověřit a nikoliv se spokojit s tvrzením svědkyně A. K., že uvedenou částku dosud neobdržela. Vzhledem k datu poukázání předmětné částky obviněným (3. 11. 2003) a datu konání hlavního líčení (5. 11. 2003) nebylo možné označit tvrzení obviněného za nevěrohodné jenom proto, že svědkyně dlužnou částku dosud neobdržela, zejména když bylo doloženo i zmíněným ústřižkem poštovní poukázky znějící na částku 9 400,- Kč, přičemž jako adresátka zde byla uvedena matka nezletilého dítěte, včetně odpovídající adresy jejího bydliště.
Obvodní soud pro Prahu 9 pokud měl nějaké pochybnosti o věrohodnosti tvrzení a počínání obviněného ohledně dodatečného uhrazení dlužného výživného za období od ledna do května 2003, měl hlavní líčení odročit. Teprve po dodatečném zjištění opakovaným výslechem svědkyně A. K., zda výše uvedenou částku prostřednictvím pošty obdržela, eventuálně dotazem na Českou poštu s. p., zda takováto částka pod příslušným podacím číslem byla jmenované obviněným poukázána, mohl spolehlivě rozhodnout o případné vině obviněného R. M.
Nelze totiž vyloučit případy, kdy si adresát poukázanou částku záměrně včas nevyzvedne jenom proto, aby obviněný byl soudem odsouzen. Proto také existující judikatura zastává názor, že za splnění vyživovací povinnosti v takovýchto případech je třeba považovat i odevzdání dlužné částky na poštu, pokud byla zásilka adresována oprávněnému subjektu (srov. R 2/1982).
Pokud ale obvodní soud neaplikoval ustanovení §214 tr. zák. na osobu obviněného proto, že zastával názor, že trestným činem obviněného došlo k trvale nepříznivým následkům u osoby nezletilého dítěte, musela by takováto okolnost být objektivizována i dostatečnými důkazy.
Pod trvale nepříznivými následky si totiž lze představit pouze takové následky, které nelze již napravit nebo odstranit dodatečným splněním vyživovací povinnosti. Jsou to především následky na zdraví, ať tělesném nebo duševním, oprávněné osoby, které vznikly v důsledku nesplnění alimentační povinnosti, dále např. nemožnost věnovat se přípravě na povolání nebo zaměstnání, pro něž měla oprávněná osoba předpoklady, nemožnost získání potřebné odborné kvalifikace, nemožnost studia apod.
V projednávaném případě by s ohledem na věk nezletilého přicházely v úvahu v podstatě pouze následky na zdraví. Ty by však, aby s nimi bylo možno takto argumentovat, musely být doloženy alespoň příslušnými lékařskými zprávami, což se nestalo. Pouhé tvrzení svědkyně A. K., že je přesvědčena, že neplacení výživného mělo pro dítě trvale nepříznivé následky, což dokládala některými konkrétnostmi, nebylo pro vyloučení aplikace ust. §214 tr. zák. dostačující, zejména když obviněný R. M. ve své reakci na výpověď svědkyně některá její tvrzení zpochybňoval.
Pokud tedy obvodní soud hodlal obviněného uznat vinným trestným činem zanedbání povinné výživy navzdory okolnosti, že již předtím obviněný dodatečně svoji vyživovací povinnost za předmětné období splnil, a to právě z toho důvodu, že podle názoru soudu nesplnil další, kumulativní, negativně vymezenou podmínku, že jeho čin neměl trvale nepříznivé následky na osobu vyživovaného dítěte, byl povinen si před konečným rozhodnutím opatřit dostatečné důkazy. Pokud tak neprovedl, nelze prohlásit, že by soud své meritorní rozhodnutí učinil na podkladě všech potřebných důkazů a dospěl ke skutkovému zjištění, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř.). V dané důkazní situaci soud neměl vytvořeny dostačující podmínky k tomu, aby mohl rozhodnout o případném užití či neužití ustanovení §214 tr. zák., upravující zvláštní případ účinné lítosti, na osobu obviněného.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 11. 2003 sp. zn. 21 T 119/2003 byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, neboť v případě, že z výše uvedených důvodů neobstál výrok o vině, nemohl být správný ani výrok o trestu. Zároveň zrušil i všechna ostatní rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud touto změnou ztratila svůj podklad. Poté Nejvyšší soud věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby ji v potřebném rozsahu v intencích obsahu tohoto rozsudku Nejvyššího soudu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že obvodní soud prověří zda dlužná částka výživného byla obviněným A. K. dne 3. 11. 2003 skutečně poukázána, a to výslechem jmenované svědkyně, event. dotazem na příslušné poště. Pokud se tak skutečně stalo a přesto by soud nehodlal v daném případě aplikovat ustanovení §214 tr. zák., mohlo by se tak stát pouze za předpokladu, že bude důkazně dostatečně podložen závěr, že trestný čin obviněného měl na osobu vyživovaného dítěte trvale nepříznivé následky. Obvodní soud pro Prahu 9 musí mít v novém řízení na paměti, že podle §273 tr. ř. v něm nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného a taktéž, že je povinen se řídit ustanovením §270 odst. 4 tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za potřebné nad rámec námitek uvedených ve stížnosti pro porušení zákona uvést, že skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, měl být správně časově vymezen až do června 2003 a nikoli pouze do května 2003. Je tomu tak proto, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému R. M. doručeno dne 25. 6. 2003 (viz č. l. 3 spisu), přičemž podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 1. 2002 sp. zn. 25 Nc 611/2001 byla měsíční částka výživného splatná do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (viz č. l. 17 spisu). To jinými slovy znamená, že obviněný byl povinen v době, kdy mu bylo sděleno obvinění (viz §12 odst. 11 tr. ř.) povinen splnit svoji vyživovací povinnost k nezletilému synovi již i za měsíc červen 2003. Bylo pak otázkou dokazování, zda tak neučinil vůbec anebo pouze v omezeném rozsahu (viz výpovědi obviněného a A. K. v hlavním líčení). Pochybení v tomto směru se dopustila již státní zástupkyně podávající ve věci obžalobu a poté i Obvodní soud pro Prahu 9. Je však nezvratnou skutečností, že tuto chybu již napravit nelze, neboť by se jednalo o změnu v neprospěch obviněného, která je podle §273 tr. ř. nepřípustná.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec