ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.131.2004.1
sp. zn. 4 Tz 131/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. září 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. G., proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 6 T 45/2003, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 6 T 45/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák., §2 odst. 5, 6, a §120 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. G.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 6 T 45/2003, byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 9. 3. 2003 ve 21.15 hodin v Ú. n. L., O., řídil osobní automobil tov. zn. Škoda 120 L bílé barvy, přesto, že není držitelem řidičského průkazu a řidičského oprávnění, a přesto, že si byl vědom toho, že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 6 T 220/2002, ze dne 5. 9. 2002, který nabyl právní moci dne 18. 9. 2002, byl uznán vinným z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, jakož i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců. Za to byl obviněnému v sazbě §171 odst. 1 tr. zák. za použití §45 a §45a tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 13. 10. 2003.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. G. Vytýká v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vytkl Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, že při svém rozhodování nezohlednil existenci trestního příkazu Okresního soudu v Děčíne ze dne 28. 3. 2003, sp. zn. 4 T 61/2003, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2003, jímž byl obviněný za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm.c) tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, a dále rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 3 T 68/2003, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl obviněný pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Jelikož obviněný v době rozhodování Okresního soudu v Ústí nad Labem ani jeden z uložených trestů obecně prospěšných prací dosud nevykonal, uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací byl nastolen stav, kdy by měl obviněný vykonat tento trest v celkové výměře 830 hodin, přestože trestní zákon stanoví nejvyšší možnou výměru tohoto trestu hranicí 400 hodin.
Stěžovatel dále namítá, že Okresní soud v Ústí nad Labem pochybil i tím, že neukládal souhrnný trest podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., i když skutku, který byl předmětem řízení v této trestní věci, se obviněný dopustil před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích a před doručením trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. G. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle ustanovení §270 odst. 1, popř. aby podle §271 odst. 1 tr. ř. rozhodnutí učinil sám.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Ustanovení §120 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. přikazuje, že rozsudek musí po úvodních slovech „Jménem republiky“ obsahovat označení soudu o jehož rozsudek jde, jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili, jakož i den a místo vyhlášení rozsudku.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem se v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Nejvyšší soud zjistil z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 6 T 45/2003, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal u tohoto soudu dne 18. 3. 2003 návrh na potrestání na obviněného J. G. Samosoudkyně tohoto soudu rozhodla v hlavním líčení konaném dne 6. 10. 2003 ve věci rozsudkem sp. zn. 6 T 45/2003, jímž byl obviněný J. G. uznán vinným v rozsahu podaného návrhu na potrestání při nezměněném popisu skutku a užití právní kvalifikace činu, přičemž mu byl uložen dle §45 a 45a tr. zák. (správně měla být citována ustanovení §45a odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák.) trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
V době vydání citovaného rozsudku však již byl trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 3. 2003, sp. zn. 4 T 61/2003, doručenému obviněnému dne 7. 4. 2003, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2003, obviněnému pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Nadto byl obviněný J. G. rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 3 T 68/2003, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. rovněž k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V době vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 45/2003 obviněný J. G. ani jeden z dříve uložených trestů obecně prospěšných prací ani zčásti nevykonal.
Existenci obou předcházejících rozhodnutí mohla samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 37), kde jsou obě odsouzení vyznačena. Uvedené skutečnosti měly vést v rámci úvah o uložení trestu, stanovení jeho adekvátního druhu a výměry k prověření, zda a v jakém rozsahu byly předchozí tresty obecně prospěšných prací vykonány.
Okolnost, že samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem nevyžádala výše citované spisy Okresního soudu v Děčíně a Okresního soudu v Litoměřicích a neprovedla jimi důkaz, vedla především k porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť rozsudkem, jež je napaden stížností pro porušení zákona, nebyl uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., byť trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl spáchán dříve, než byl obviněnému v trestní věci sp. zn. 4 T 61/2003, doručen trestní příkaz a než byl v trestní věci sp. zn. 3 T 68/2003 vyhlášen odsuzující rozsudek. Pro uložení souhrnného trestu tak dle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. byly dány zákonné předpoklady. K porušení zákona došlo též uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin, když celková výměra tří trestů obecně prospěšných prací činí 830 hodin, ačkoliv ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. připouští maximální výměru tohoto druhu trestu 400 hodin. Dále bylo porušeno i ustanovení §36 tr. zák., které upravuje povinnost soudu zohlednit výši stejného druhu trestu, který byl uložen jiným rozsudkem a nebyl dosud vykonán, a výši nově ukládaného trestu tak, aby jejich celkový součet nepřesáhl nejvyšší možnou výměru pro takovýto druh trestu.
V neposlední ředě konstatuje Nejvyšší soud porušení zákona i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť pod pojem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nutno vztáhnout i zjištění, která mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Okolnost, že samosoudkyně neprovedla v tomto ohledu řádné dokazování se poté promítla i do vadného hodnocení důkazů.
Konečně pak Nejvyšší soud konstatuje, že písemně vyhotovený rozsudek v posuzované trestní věci nekonvenuje zákonným požadavkům stanoveným §120 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Povinnost vydávat rozsudky jménem republiky platí pro všechny druhy soudů a vyplývá z čl. 81 Ústavy. Navazuje na její čl. 2, podle něhož je lid zdrojem veškeré moci a vykonává ji též prostřednictvím moci soudní.Vazba moci soudní není bezprostřední a je vyjádřena zájmem lidu na nestranném rozhodování soudů a spravedlivém procesu. Její výkon je svěřen nezávislým soudům, které ji uskutečňují jménem republiky a jejím jménem také vyhlašují rozsudky. Označení soudu musí obsahovat jeho úplný název, t.zn. stupeň, sídlo, respektive pobočku, přičemž tyto úřední názvy jsou explicitně stanoveny zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Jména a příjmení soudců musí být uvedena i s jejich funkčním označením a akademickým titulem. Přesnost zde slouží k zabezpečení možnosti přezkoumání, zda byl soud řádně obsazen a ve svých důsledcích vyjadřuje také požadavek na spravedlivý proces a zákonného soudce. Jde o obligatorní součást písemně vyhotoveného rozsudku a jeho nedostatek zpochybňuje správnost celého rozsudku.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je třeba konstatovat v případě každého trestu, který je uložen ve výměře nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze den 6. 10. 2003, sp. zn. 6 T 45/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6, a §120 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. G.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, byť nesprávnost výroku o vině namítána nebyla a Nejvyšší soud ji také nekonstatoval. Porušení zákona v ustanovení §120 odst. 1 tr. ř. však zpochybňuje správnost celého rozsudku, přičemž nejde o pochybení, které by mohlo být napraveno kupř. procesním postupem podle §131 odst. 1 tr. ř. Dále byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Věc byla podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento okresní soud provede ve věci znovu hlavní líčení, vyžádá spisy Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 3 T 68/2003 a Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 4 T 61/2003, opatří si nový opis rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávu Probační a mediační služby České republiky, středisko Ústí nad Labem, zda a případně v jakém rozsahu obviněný již něco z uložených trestů obecně prospěšných prací vykonal. Řádným provedením těchto důkazů a vyhodnocením v kontextu důkazů, které jsou již součástí trestního spisu, může Okresní soud v Ústí nad Labem dospět k zákonnému rozhodnutí o trestu, který bude ukládán jako trest souhrnný dle §35 odst. 2 tr. zák. při zrušení výroků o trestech jak v trestním příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 3. 2003, sp. zn. 4 T 61/2003, tak v rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 3 T 68/2003. Bude však významně omezen ustanovením §273 tr. ř., neboť Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněného, jeho situace se tudíž v novém řízení nemůže změnit v jeho neprospěch při existenci zákazu reformationis in peius.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á