ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.135.2004.1
sp. zn. 4 Tz 135/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. září 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. G., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 T 92/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 T 92/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. G.
Napadený trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 T 92/2003, byl obviněný L. G. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., kterého se popustil tím, že dne 17. 1. 2003 kolem 12.00 hodin v T., okres F.-M., na parkovišti u obchodního domu D., společně s dalším pachatelem, po vylomení plexisklového krytu okna levých dveří kabiny zaparkovaného nákladního automobilu zn. Avia 31, stáhl okno kabiny, zevnitř otevřel dveře a z kabiny odcizil příruční kabelku se dvěma peněženkami a částkou 18.000,- Kč, osobní doklady, doklady od automobilů a způsobil tak škodu L. Š. v celkové výši 20.000,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 12 T 28/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců s podmíněným odkladem do 5. 12. 2003.
Za to byl obviněnému uložen v zákonné sazbě §247 odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a za použití ustanovení §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. 8. 2003.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. G. Vytýká v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §35 odst. 1, 2 §36, §45a odst. 1 tr. zák., a v předcházejícím řízení také v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Ministr spravedlnosti především poukázal v podaném mimořádném opravném prostředku na skutečnost, že se Okresní soud ve Frýdku -Místku neřídil ustanoveními §36 a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, vzhledem k již dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem téhož soudu dne 12. 9. 2002, sp. zn. 4 T 143/2002. Tento trest obviněný dosud ani zčásti nevykonal. Stěžovatel dále upozornil na pochybení samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku, k němuž došlo neuložením souhrnného trestu podle zásad stanovených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Nezohlednil totiž skutečnost, že obviněnému ukládal trest za skutek, který spáchal dříve než mu byl dne 17. 2. 2003 doručen trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 143/2002.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. G. ve vytýkaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku se v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 6 T 92/2003 Nejvyšší soud zjistil, že dne 12. 6. 2003 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku příslušnému soudu obžalobu na obviněného L. G. pro výše uvedenou trestnou činnost. Samosoudce tohoto soudu vydal dne 15. 7. 2003 ve věci trestní příkaz, jímž při stejném popisu skutku a při užití právní kvalifikace ve shodě s podanou obžalobou uznal L. G. vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a uložil mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již trestním příkazem téhož soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 4 T 143/2002, který nabyl právní moci ohledně obviněného G. dne 26. 2. 2003, byl obviněnému pro trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin. Jak vyplývá ze sdělení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2003 pod zn. 0 Nt 2071/2003, které je součástí trestního spisu 4 T 143/2002 (č. l. 102), obviněnému trest obecně prospěšných prací dosud nebyl nařízen. Byť samosoudci Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo známo, že proti obviněnému bylo u stejného soudu vedeno řízení pod sp. zn. 4 T 143/02, neboť na existenci tohoto spisu upozorňovalo lustrum soudní kanceláře uvedené na opisu návrhu na potrestání (č. l. 49 spisu), tento spis si nevyžádal a s jeho obsahem se neseznámil. Neučinil také žádný jiný dotaz, z něhož by podrobnosti, jež se vztahují ke stavu řízení v trestní věci sp. zn. 4 T 143/2002, zjišťoval. Nezjistil tudíž základní skutečnosti, které byly rozhodující z hlediska úvah o trestu v posuzované trestní věci sp. zn. 6 T 92/2003, a tento vadný postup vedl k níže popsaným pochybením. Pro úplnost je třeba samosoudci vytknout i okolnost, že vycházel zřejmě z údajů uvedených v rejstříku trestů ze dne 27. 2. 2003, byť ve věci rozhodoval až 15. 7. 2003, a je nutno konstatovat, že skoro pět měsíců neaktualizovaný rejstřík trestů neskýtá záruku objektivních a úplných údajů.
Důsledkem nedostatečně provedených skutkových zjištění v posuzované trestní věci bylo především porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem nebyl uložen souhrnný trest, byť se obviněný L. G. trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. v posuzované trestní věci dopustil dne 17. 1. 2003, tedy před tím, než mu byl dne 17. 2. 2003 v trestní věci sp. zn. 4 T 143/2002 doručen trestní příkaz. Tento trestní příkaz sice byl ve věci vydán již dne 12. 9. 2002, avšak z pohledu ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. vyplývá, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají dnem doručení trestního příkazu obviněnému. Pokud byl trestní příkaz ve věci sp. zn. doručen dne 17. 2. 2003, musel samosoudce užít ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., uložit souhrnný trest, neboť pro jeho uložení byly dány zákonné předpoklady.
Ustanovení §36 tr. zák. stanoví soudu povinnost, aby v případě, že odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženou dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Pokud samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku ukládal v posuzované trestní věci trest obecně prospěšných prací za stavu, kdy měl obviněný uložen stejný druh trestu trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 4 T 143/2002 ve výměře 280 hodin, mohl Okresní soud ve Frýdku-Místku v posuzované trestní věci uložit samostatně tento druh trestu maximálně ve výši 120 hodin. Výměra trestu obecně prospěšných prací, kterou může soud uložit je stanovena ustanovením §45a odst. 1 tr. zák. v rozmezí od 50 do 400 hodin. Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin byl nastolen stav, kdy má obviněný vykonat dva tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 680 hodin. Takto uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, což je nutno konstatovat vždy, je-li při uložení trestu překročena nejvyšší povolená výměra trestu.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 92/2003, jakož i okolnostem uvedeným výše vyplývá, že Okresní soud ve Frýdku-Místku v této trestní věci neshromáždil všechny potřebné poklady pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis téhož soudu vedený pod sp. zn. 4 T 143/2002, týkající se předchozí trestné činnosti obviněného a nezjistil údaje o tom, zda obviněný zcela či zčásti vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl v této věci uložen. Okresní soud ve Frýdku-Místku tak nezjistil skutkový stav ve věci v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, v důsledku čehož napadeným trestním příkazem nebyl respektován procesní postup upravený v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Nedostatečně zjištěný skutkový stav se negativně promítl i do hodnocení důkazů, které tak nekonvenovalo ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 T 92/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. G. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, přičemž současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc přikázal podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku v uvedené trestní věci doplní dokazování jednak vyžádáním nového opisu rejstříku trestů obviněného, spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 4 T 143/2002, zprávou Probační a mediační služby ČR, středisko Ostrava, zda obviněný z předchozího trestu obecně prospěšných prací něco vykonal, pokud ano, v jakém rozsahu. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět k správným úvahám z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku však bude ve svém rozhodování o trestu významně omezen ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á