ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.136.2004.1
sp. zn. 4 Tz 136/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. září 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného I. W. , roz. Š., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. Nt 1004/2002 a podle §268 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. Nt 1004/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §278 odst. 1 a §284 odst. 1 tr. řádu a v řízení předcházejícím v ustanovení §281 odst. 2 tr. řádu ve prospěch obviněného I. W. , roz. Š.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 23. 11. 1982, sp. zn. T 157/82, byl obviněný I. Š. uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu vojenské služby podle §280 odst. 1 tr. zákona (účinného v době spáchání) a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zákona zařazen do první nápravně výchovné skupiny. Trestné činnosti se měl dopustit tak, že dne 4. 10. 1982 po prezentaci na VÚ P., kde měl vykonávat vojenskou základní službu, výkon služby odmítl jen proto, že mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení. Po vyhlášení rozsudku se obviněný i prokurátor vzdali práva odvolání a rozsudek nabyl právní moci dnem 23. 11. 1982. Trest odnětí svobody nastoupil dne 24. 11. 1982. Dne 4. 1. 1984 trest odnětí svobody vykonal, když do něj byla započítána vazba v době od 4. 10. 1982 do 24. 11. 1982.
Obviněný podal dne 7. 6. 2002 u Okresního soudu v Opavě návrh na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 23. 11. 1982, sp. zn. T 157/82. Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. Nt 1004/2002, podle §278 odst. 1 tr. řádu povolil obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 23. 11. 1982, sp. zn. T 157/82, a podle §284 odst. 1 tr.řádu zrušil rozsudek Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 23. 11. 1982, sp. zn. T 157/82, v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 4. 2003.
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. Nt 1004/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného I. W., roz. Š. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §281 odst. 2 tr. řádu.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že rozhodnutí Okresního soudu v Opavě bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení. Příslušnost soudu k rozhodnutí o obnově řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, upravuje ust. §281 odst. 2 tr. řádu, podle něhož o návrhu na povolení obnovy řízení rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. V daném případě není tímto soudem Okresní soud v Opavě. Okresní soud nevysvětlil, proč se považoval za věcně i místně příslušným k rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení a touto otázkou se zabýval jen samotný návrh obviněného. Ten uvedl, že je český státní občan, a byť ve věci rozhodoval v roce 1982 Vojenský obvodový soud v Prešově, z dnešního pohledu soud zahraniční, vojenské soudy v České republice byly zrušeny k 31. 12. 1993, a proto podal návrh u okresního soudu svého trvalého bydliště.
Podle ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, působnost České a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přešla na Českou republiku a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993. Od tohoto data si oba tyto svrchované státy svými zákony upravují působnost svých orgánů, tedy i soudů. To, že Česká republika zákonem č. 284/1993 Sb. zrušila vojenské soudy a jejich působnost přenesla na obecné soudy, se nijak nedotklo Vojenského obvodového soudu v Prešově. Žádný platný zákon ani vyhlášená mezinárodní smlouva nezakládají příslušnost Okresního soudu v Opavě k rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Prešově a neopravňují Okresní soud v Opavě k tomu, aby zrušil rozhodnutí soudu cizího státu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. Nt 1004/2002, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon ve vytýkaném směru ve prospěch obviněného I. W., roz. Š.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Podle §278 odst. 1 tr. řádu se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle §284 odst. 1 tr. řádu vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Podle §281 odst. 2 tr. řádu o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, a řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
Podle §387 odst. 1 tr. řádu jestliže rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v prvním stupni soud již neexistující, rozhoduje o návrhu na obnovu ten soud, který by byl podle tohoto zákona věcně a místně příslušný.
Podle zákona č. 141/1992 Sb., o zřízení vojenských soudů, stanovení jejich sídel a obvodů (účinného od 1. května 1992), a to podle ust. §3 písm. i/, je sídlem vojenského obvodového soudu v Prešově město Prešov a jeho obvod se shoduje s územím okresů Bardejov, Humenné, Košice, Košice-vidiek, Michalovce, Poprad, Prešov, Rožňava, Spišská Nová Ves, Stará Ľubovňa, Svidník, Trebišov, Vranov nad Topľou.
Podle čl. 1 odst. 1 zákona č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika. Dle odst. 2 jsou nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky Česká republika a Slovenská republika. Podle čl. 2 citovaného zákona působnost České a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na Českou republiku a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993.
Podle čl. II. odst. 1 zákona č. 284/1993 Sb. dnem účinnosti tohoto zákona, tj. 1. ledna 1994, je k dalšímu řízení ve věcech bývalého vojenského obvodového soudu příslušný okresní soud, v jehož obvodu měl vojenský obvodový soud sídlo. Podle čl. III. se zrušuje zákon č. 141/1992 Sb., o zřízení vojenských soudů, stanovení jejich sídel a obvodů a podle čl. IV. ustanovení §5c pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 1995.
Jestliže je ve shodě s úpravou v §278 odst. 1 až §280 tr. řádu podán proti pravomocnému rozsudku návrh na povolení obnovy řízení, odvozuje se věcná a místní příslušnost soudu od toho, který soud ve věci rozhodoval v prvním stupni (§281 odst. 2 tr. řádu). V projednávané věci se jednalo o Vojenský obvodový soud v Prešově. Protože vojenské soudnictví jako specializovaný institut obecného soudnictví zákonem č. 284/1993 Sb. zaniklo a veškerou agendu, včetně agendy pravomocně skončené, převzaly obecné soudy, jsou tyto soudy příslušné i k rozhodování o obnově řízení. Dále je třeba připomenout, že podle čl. II bod 1. citovaného zákona platí, že dnem jeho účinnosti, tj. dnem 1. 1. 1994, je k dalšímu řízení ve věcech bývalého vojenského obvodového soudu příslušný okresní soud, v jehož obvodu měl vojenský obvodový soud sídlo.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že pokud o návrhu na povolení obnovy řízení rozhodoval Okresní soud v Opavě, došlo tímto postupem k porušení ustanovení §281 odst. 2 tr. řádu. Nejvyšší soud se ztotožnil s námitkami obsaženými ve stížnosti pro porušení zákona, že žádný platný zákon ani vyhlášená mezinárodní smlouva nezakládají příslušnost Okresního soudu v Opavě k rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Prešově se sídlem na území Slovenské republiky a neopravňují jej k tomu, aby zrušil rozhodnutí soudu cizího státu.
Pro úplnost je třeba dodat, že jiná situace byla v případech, kdy Nejvyšší soud při svém rozhodování rušil rozsudky bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně, který rozhodoval jako soud odvolací, neboť v souladu s ustálenou judikaturou nejvyšších soudů jak České republiky, tak i Slovenské republiky, se přiklonil k názoru, že pravomoc soudů obou republik není v těchto případech odvislá od sídla soudu, který rozhodoval v řádném opravném řízení (tímto soudem mohl být před rozdělením federace soud druhého stupně mající sídlo na území jiné republiky, než soud prvního stupně, např. i z důvodu delegace věci podle §25 tr. řádu), nýbrž zásadně od sídla soudu, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
Dle odst. 4 písm.e) zákona č. 119/1990 Sb. lze přezkumné řízení podle tohoto oddílu konat ve věcech, v nichž bylo v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené v §2, spáchané po 5. květnu 1945. Podle písm.e) citovaného ustanovení pak podle hlavy první zvláštní části zákona č. 140/1961 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, a dále pro trestné činy neplnění úkolů při provozu soukromého hospodářství podle §119, útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle §154 odst. 2, útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 2, ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele podle §156a, hanobení národa, rasy a přesvědčení podle §198 písm. b), šíření poplašné zprávy podle §199, nenastoupení služby v ozbrojených silách podle §269 odst. 1 a podle §270 odst. 1, vyhýbání se výkonu vojenské služby podle §280 odst. 1, zběhnutí do ciziny podle §283 odst. 1, 2 a ohrožování politického a morálního stavu jednotky podle §288 odst. 1 uvedeného zákona. Podle §6 odst.1 zákona č. 119/1990 Sb., lze návrh podat nejpozději do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona, tedy do 1. 7. 1992 (účinnosti nabyl dne 1. 7. 1990). Bylo-li zahájeno přezkumné řízení jen na návrh prokurátora a ten jej vzal zpět, může odsouzený podat návrh nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy byl o zpětvzetí návrhu vyrozuměn. Podle odst. 2 citovaného zákona zmešká-li oprávněná osoba z důležitých důvodů lhůtu k podání návrhu na zahájení řízení, může požádat o navrácení lhůty do jednoho měsíce od pominutí překážky, nejpozději však do tří let ode dne účinnosti tohoto zákona. Nebyl-li návrh na zahájení řízení dosud podán, je třeba jej se žádostí spojit.
Z výše uvedeného vyplývá, že obviněnému I. W. nic nebránilo v podání návrhu na zrušení odsuzujícího rozsudku Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 23. 11. 1982, sp. zn. T 157/82, v přezkumném řízení podle §4 písm. e) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci a pokud tak neučinil v zákonem stanovených lhůtách, nelze se nápravy domáhat postupem, který je v rozporu se zákonem.
Nejvyšší soud České republiky za tohoto stavu věci vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 4. 2003, sp. zn.Nt 1004/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §278 odst. 1 a §284 odst. 1 tr. řádu a v řízení předcházejícím v ustanovení §281 odst. 2 tr. řádu ve prospěch obviněného I. W. , roz. Š. Jelikož byl zákon porušen ve prospěch obviněného, nepřicházel v úvahu postup podle §269 odst. 2 a následujících tr. řádu, tzn. zrušení napadeného rozhodnutí a nové rozhodnutí ve věci, a bylo nutno se spokojit pouze s tzv. akademickým výrokem o porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.