ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.138.2004.1
sp. zn. 4 Tz 138/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 8. září 2004 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. A. A. T., proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 7 To 519/03 a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 15 T 175/2001, byl obviněný S. A. A. T. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., za což mu byl podle ustanovení §187 odst. 1, §57 odst. 1, odst. 2 a §55 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let se zařazením do věznice s ostrahou, trest vyhoštění na dobu neurčitou a trest propadnutí věci, a to 2 igelitových sáčků s bílou krystalickou látkou v množství 0,679g a finanční hotovosti ve výši 57.900,-Kč.
Současně bylo podle §23 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 15 T 175/2001, že skutek pod bodem 1) v obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, sp. zn. 1 Zt 1506/2001, kvalifikovaný jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., který obviněný S. A. A. T. spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., se vylučuje k samostatnému projednání pod sp. zn. 15 T 106/2002.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 15 T 175/2001, podal odvolání obviněný S. A. A. T. i Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 3.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 7 To 428/2002, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že
I. Obviněný S. A. A. T. se uznává vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 7. 12. 2000 až do 26. 5. 2001 v obvodech Prahy 2 a Prahy 3 prodával heroin, zařazený v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. mezi omamné látky, přičemž takto prodal
1. v přesně nezjištěné době od prosince 2000 do 26. 5. 2001 v „M. b.“ na náměstí I. P. P. v P. a v baru v K. ulici v P. nejméně dvě dávky heroinu za částky 300,- Kč a 500,- Kč L. M.,
2. v přesně nezjištěné době dne 25. 4. 2001 v P. v baru v K. ulici jednu dávku heroinu za částku 500,- Kč A. H.,
3. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíců března a dubna 2001 v baru v P. v K. ulici nejméně ve dvaceti případech dávku heroinu za částku 200,- Kč K. S.
Za to byl obviněnému S. A. A. T. podle ustanovení §187 odst. 1tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let se zařazením do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen podle §55 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. trest propadnutí věci, a to konkrétně 2 igelitových sáčků s bílou krystalickou látkou v množství 0,679g a finanční hotovosti ve výši 57.900,-Kč.
II. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl vedle toho obviněný S. A. A. T. zproštěn obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 1 Zt 1506/2001, pro skutek kvalifikovaný jako součást pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. tím, že
1. v přesně nezjištěné době dne 25. 4. 2001 v P. v K. ulici v baru prodal dvě dávky heroinu za částku 400,- Kč P. K.,
2. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíců dubna a května 2001 v P. v K. ulici v baru prodal cca ve třiceti případech dávku heroinu za částky 200,- a 300,- Kč V. G.,
3. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce dubna 2001 v P. v K. ulici v baru prodal cca v šesti až sedmi případech dávku heroinu za částky 300,- Kč a 500,- Kč R. G.,
přičemž tohoto jednání se měl dopustit poté, co byl rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 10 T 23/88, ze dne 9. 6. 1999 odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a pro přípravu k tomuto trestnému činu podle §7 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice s ostrahou, který zčásti vykonal a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. Pp 444/2000, ze dne 7. 12. 2000 se stanovením zkušební doby v trvání sedmi let,
neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný.
Podle §226 písm. a) tr. ř. byl obviněný S. A. A. T. dále zproštěn obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 1 Zt 1506/2001, pro skutek kvalifikovaný jako součást pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. tím, že dne 13. 5. 2001 kolem 01.00 hodin v P. na parkovišti v K. ulici naproti baru prodal 35 kg heroinu za částku 14.000,- Kč J. B.,
přičemž tohoto jednání se měl dopustit poté, co byl rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 10 T 23/88, ze dne 9. 6. 1999 odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a pro přípravu k tomuto trestnému činu podle §7 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice s ostrahou, který zčásti vykonal a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. Pp 444/2000, ze dne 7. 12. 2000 se stanovením zkušební doby v trvání sedmi let,
neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto.
Poté, co se Obvodnímu soudu pro Prahu 3 podařilo předvolat jako svědka M. B., proběhlo ve vyloučené věci vedené pod sp. zn. 15 T 106/2002 hlavní líčení dne 19. 9. 2003. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 15 T 106/2002, byl obviněný S. A. A. T. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1, odsr. 2 tr. zák., kterých se dopustil tím, že po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 7. 12. 2000 až do 26. 5. 2001 v obvodech P. prodával heroin, zařazený v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. mezi omamné látky, přičemž takto prodal:
1. v přesně nezjištěné době od prosince 2000 do 26. 5. 2001 v „M. b.“ na nám. I. P. P. v P. a v baru v K. ulici v P. nejméně dvě dávky heroinu za částky 300,- Kč a 500,- Kč L. M.,
2. v přesně nezjištěné době dne 25. 4. 2001 v P. v baru v K. ulici jednu dávku heroinu za částku 500,- Kč A. H.,
3. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce března a dubna 2001 v baru v P. K. ulici nejméně ve dvaceti případech dávku heroinu za částku 200,- Kč K. S.,
4. v přesně nezjištěnou dobu v průběhu měsíce května 2001 v P. v K. ulici v baru prodal v pěti až šesti případech dávku heroinu za částky 300,- Kč mladistvé osobě M. B.
a uvedeného jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Městského soudu v Praze dne 9. 6. 1999, sp. zn. 10 T 23/98, odsouzen pro trestný čin nedovolená výroba a držení omamných látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu Praha, sp. zn. 11 To 98/99, ze dne 20. 9. 1999, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let se zařazením do věznice s ostrahou, který zčásti vykonal a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu Rakovník, sp. zn. Pp 444/2000, ze dne 7. 12. 2000 se stanovením zkušební doby v trvání 7 let.
Za to byl obviněnému podle ustanovení §187 odst. 2 tr. zák. za užití §37a a §42 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen společný trest odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do vězníce se zvýšenou ostrahou. Podle §37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině a celý výrok trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 175/2001, ze dne 30. 8. 2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 428/2002, ze dne 6. 12. 2002, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Podle §55 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. byl obviněnému S. A. A. T. dále uložen trest propadnutí věci, a to konkrétně 2 igelitových sáčků s bílou krystalickou látkou v množství 0,679g a finanční hotovost ve výši 57.900,-Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 15 T 106/2002, podal obviněný S. A. A. T. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 7 To 519/03, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 7 To 519/03, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. A. A. T. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným usnesením porušen v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §37a tr. zák. v neprospěch obviněného S. A. A. T.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že odvolací soud přehlédl rozsudečný výrok soudu prvého stupně, který podle §37a tr. zák. zrušil výrok o vině a celý výrok trestu ze svého předchozího rozsudku, sp. zn. 15 T 175/2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 428/2002, ze dne 6. 12. 2002. Tímto výrokem soud prvého stupně vlastně zrušil svůj již zrušený a tudíž neexistující rozsudek (celý rozsudek byl zrušen již rozsudkem odvolacího soudu, který podle §259 tr. ř. ve věci znovu rozhodl) a navíc zrušil i pravomocné zprošťující výroky z rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 428/2002, ze dne 6. 12. 2002, čímž rozhodl v neprospěch obviněného S. A. A. T., který byl rozsudkem odvolacího soudu nejen uznán vinným několika dílčími skutky žalovaného trestného činu, z několika dílčích skutků však byl žaloby zproštěn. Uvedená pochybení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sice nebyla v odvolání obviněného S. A. A. T. namítána, odvolací soud však k nim byl povinen přihlédnout podle §254 odst. 1 tr. ř., neboť měly vliv na správnost výroku o vině, který odvoláním obviněného napaden byl.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 15 T 106/2002 a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal v neveřejném zasedání podle §274 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Podle §37a tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Ustanovení §37a tr. zák. bylo do trestního zákona zařazeno jeho novelizací provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Jsou jím řešeny důsledky změněné koncepce v pojímání skutku a nepřípustnosti trestního stíhání, kterou přinesla zmíněná novelizace do trestního řádu. Z hlediska trestního zákona tyto změny znamenají zvláštní způsob ukládání trestu za trestné činy spáchané ve formě pokračování (§89 odst. 3 tr. zák.) v případech, nebudou-li všechny dílčí útoky takových trestných činů projednávány společně v jednom řízení, anebo bude-li z jiných důvodů rozhodováno o některých útocích později.
Podle §37a tr. zák. rozhoduje soud nejen o společném trestu, ale též o vině ohledně pokračujícího trestného činu, který je jedním skutkem z hlediska trestního zákona. Na rozdíl od postupu při ukládání souhrnného trestu v případě společného trestu za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák. soud zruší nejen celý výrok o trestu, ale zruší též dřívější odsuzující rozsudek ve výroku o vině, jímž byl pachatel pravomocně odsouzen za ostatní útoky pokračujícího trestného činu (popř. i za trestné činy spáchané s nimi v jednočinném souběhu). Ohledně již odsouzených dílčích útoků je pak soud vázán skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku. Zrušení celého výroku o trestu je potom nutným důsledkem zrušení výroku o vině o pokračujícím trestném činu, neboť výrok o trestu má svůj podklad v celém výroku o vině.
V případě projednávané trestní věci byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 15 T 106/2002, obviněný S. A. A. T. uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1, odsr. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit jednáním popsaným pod body 1. – 4. rozsudku, za tento pokračující trestný čin mu byl za použití §37a tr. zák. uložen společný trest odnětí svobody a propadnutí věci. Ve výroku o trestu je dále uvedeno, že „podle §37a trestního zákona se zrušuje výrok o vině a celý výrok trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 175/2001 ze dne 30. 8. 2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 428/2002 ze dne 6. 12. 2002, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.“
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba vycházet z přesného znění citované části výroku o trestu, kterou byl zrušen „výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 175/2001 ze dne 30. 8. 2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 428/2002 ze dne 6. 12. 2002.“ V této souvislosti je třeba uvést, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 a rozsudek Městského soudu v Praze jsou sice samostatnými procesními akty, není však pochyb, že z hlediska rozhodnutí o vině pokračujícím trestným činem je třeba posuzovat je společně, neboť na sebe bezprostředně procesně navazují a teprve ve svém souhrnu tvoří relevantní procesní rozhodnutí o vině obviněného.
Ministr spravedlnost předně namítá, že rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 106/2002, byly nesprávně zrušeny i již zrušené a tedy procesně neexistující výroky z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 175/2001.
Z hlediska interpretace citované části rozsudku Obvodního soud pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 106/2002, je otázkou, zda slovní vazba „ve spojení“ použitá v citovaném výroku směřuje ke zrušení výroku o vině a celého výroku o trestu pouze z rozsudku Městského soudu v Praze (který je v daném případě třeba posuzovat společně, tedy „ve spojení“ s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3), anebo zda směřuje ke zrušení výroku o vině a celého výroku o trestu z obou rozsudků, jak namítá ministr spravedlnosti. Podle názoru Nejvyššího soudu však odpověď na položenou otázku není rozhodující z hlediska přezkoumání zákonnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 15 T 106/2002. Námitku ministra spravedlnosti za důvodnou považovat nelze, neboť ani případné formální „zrušení“ již zrušených výroků z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 175/2001, by nemělo za následek nezákonnost rozsudku Obvodního soud pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 106/2002 (a už vůbec ne nezákonnost, která by odůvodnila uplatnění mimořádného opravného prostředku a prolomení zásady závaznosti a nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí v trestním řízení), znamenalo by pouze, že rozsudek je v této části procesně bezvýznamný a nevyvolává žádné procesní následky.
Nejvyšší soud se neztotožnil ani se závěrem ministra spravedlnosti, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 15 T 106/2002, byly zrušeny i pravomocné zprošťující výroky z rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 428/2002, ze dne 6. 12. 2002.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba ustanovení §37a tr. zák. vykládat tím způsobem, že pokud soud ukládá společný trest a podle §37a tr. zák. zrušuje výrok o vině o pokračujícím trestném činu, zrušuje výrok o vině pouze v tom rozsahu, v jakém se vztahuje na již odsouzené dílčí útoky pokračujícího trestného činu, původní rozhodnutí však nezrušuje a ani nemůže zrušit v rozsahu, ve kterém byl obviněný zproštěn obžaloby pro případné další žalované dílčí útoky téhož trestného činu.
K uvedenému závěru je třeba dospět na základě systematického výkladu ustanovení §37a tr. zák., které v rámci zásad pro ukládání trestů upravuje specifický postup při ukládání společného trestu za pokračující trestný čin. Je zřejmé, že společný trest může soud uložit pouze za ty útoky pokračujícího trestného činu, pro které byl pachatel dříve odsouzen, nikoli za útoky, pro které byl obžaloby zproštěn – není tedy žádného důvodu, proč by měl soud při ukládání společného trestu zasahovat do dřívějšího pravomocného rozhodnutí v té části, ve které byl obviněný zproštěn obžaloby.
Konečně lze poukázat i na další nevyjasněné důsledky uvedeného názoru o zrušení zprošťujícího výroku o pokračujícím trestném činu postupem podle §37a tr. zák. Pokud by byl pachatel v jednom řízení pravomocně odsouzen pro několik dílčích útoků pokračujícího trestného činu a v jiném řízení v plném rozsahu pravomocně zproštěn obžaloby podané pro několik dalších útoků téhož pokračujícího trestného činu, vzniká otázka, jak by měl postupovat soud, který by v dalším řízení odsuzoval tohoto pachatele za další dílčí útok téhož pokračujícího trestného činu a ukládal mu společný trest podle §37a tr. zák. Podle kritizovaného výkladu ustanovení §37a tr. zák. (které říká, že soud zruší výrok o vině o pokračujícím trestném činu v rozsudku dřívějším, nikoli v rozsudku odsuzujícím), bychom museli dospět k těžko přijatelnému závěru, že soud při ukládání společného trestu podle §37a tr. zák. musí zrušit i pravomocný rozsudek, kterým byl obviněný v celém rozsahu obžaloby zproštěn.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud soud ukládá společný trest a podle §37a tr. zák. zrušuje výrok o vině o pokračujícím trestném činu, zrušuje výrok o vině pouze v tom rozsahu, v jakém se vztahuje na již odsouzené dílčí útoky pokračujícího trestného činu, nikoli v rozsahu, ve kterém byl obviněný zproštěn obžaloby pro další žalované dílčí útoky téhož trestného činu. Současně platí, že pokud soud postupem podle §37a tr. zák. ruší pouze výrok o vině o pokračujícím trestném činu, ruší jej ipso iure právě v té části, v jaké se vztahuje na již odsouzené dílčí útoky pokračujícího trestného činu (pokud ve svém výroku výslovně neuvede něco jiného).
V projednávané trestní věci Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 15 T 106/2002, zrušil „výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 175/2001 ze dne 30. 8. 2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 428/2002 ze dne 6. 12. 2002“. Obvodní soud pro Prahu 3 tedy při ukládání společného trestu postupoval podle ustanovení §37a tr. zák. a v dřívějším rozsudku Městského soudu v Praze zrušil výrok o vině a celý výrok o trestu. Skutečnost, že v předmětné části výroku není výslovně uvedeno, že se rozsudek Městského soudu v Praze zrušuje výrok o vině pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák., lze bez obtíží překlenout výkladem. Předně je třeba uvést, že interpretovaná věta je součástí výroku o společném trestu právě za tento pokračující trestný čin, dále pak nelze nevidět, že rozsudek Městského soudu v Praze obsahuje pouze výrok o vině pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák., takže se na jiný výrok ani vztahovat nemůže. Jak bylo odůvodněno výše, přímo z ustanovení §37a tr. zák. potom vyplývá, že výrok o vině o pokračujícím trestném činu byl zrušen pouze v té části, v jaké se vztahoval na již odsouzené dílčí útoky pokračujícího trestného činu, zprošťující výroky z rozsudku Městského soudu v Praze naopak zůstaly nedotčeny.
Z uvedeného konečně vyplývá, že nepochybil ani Městský soud v Praze, když nepřihlédl k domnělým vadám popsaným ve stížnosti pro porušení zákona při rozhodování o odvolání obviněného S. A. A. T. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 15 T 106/2002.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona v projednávané trestní věci obviněného S. A. A. T. není důvodná, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.