ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.141.2004.1
sp. zn. 4 Tz 141/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. V., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/2003 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zákona a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v neprospěch obviněného P. V.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 143 T 16/2003, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, kterého se dopustil jednáním ze dne 17. 3. 2003, za což byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zákona s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. řádu odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 10. 4. 2003 a právní moci nabyl dne 19. 4. 2003. Výkon trestu byl nařízen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 143 T 16/2003.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. 4 T 91/2003, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, kterého se dopustil jednáním ze dne 28. 5. 2003, za což byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zákona tr. zákona s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. řádu odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 30. 5. 2003 a právní moci nabyl dne 13. 6. 2003. Výkon trestu byl nařízen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 27 Nt 89/2003.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/2003, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, kterého se dopustil jednáním ze dne 5. 8. 2003, za což byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 1. 2004. Výkon trestu obecně prospěšných prací nebyl obviněnému nařízen.
Kromě shora uvedených odsouzení byl obviněný P. V. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 50 T 9/2002, kdy mu za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který vykonal dne 25. 2. 2004.
Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. V. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zákona a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 9 v dané trestní věci napadeným rozsudkem porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť souhrn dosud pravomocně nařízených a nevykonaných trestů obecně prospěšných prací představuje 450 hodin, a tedy přesahuje nejvyšší přípustnou výměru trestu stanovenou zákonem pro tento druh trestu. Samosoudci Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo přitom známo z úředního záznamu ze dne 3. 12. 2003, který se v trestním spise na č. l. 34 nacházel, že obviněnému P. V. byly uloženy celkem 3 tresty obecně prospěšných prací, přičemž ze zprávy Probační a mediační služby ČR je zřejmé, že vykonal pouze trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 3. 2002, sp.zn. 50 T 9/2002. Samosoudce se touto informací nezabýval, nevyžádal si potřebný spisový materiál a nezkoumal, zda tresty obecně prospěšných prací byly obviněným alespoň částečně vykonány. V důsledku tohoto pochybení soud uložil obviněnému P. V. v rozporu s ustanovením §36 tr. zákona trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/20031, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. V. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zákona platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zákona může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zákona trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se Obvodního soudu pro Prahu 9 při vydání rozsudku ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/2003 a rozhodování o trestu důsledně neřídil.
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 pochybil při ukládání trestu obecně prospěšných prací.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný P. V. nejprve odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 50 T 9/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, dále trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 143 T 16/2003, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. 4 T 91/2003, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a konečně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/2003, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
Jak vyplývá z vyjádření Probační a mediační služby ČR, středisko Praha ze dne 14. 5. 2004, v době, kdy byl vydán napadený rozsudek, tj. ke dni 28. 1. 2004, obviněný P. V. z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 143 T 16/2003, nevykonal ani hodinu a stejná situace byla i v případě odsouzení z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. 4 T 91/2003. Pro úplnost je třeba dodat, že ani trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému P. V. uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 50 T 9/2002, ve výměře 200 hodin, nebyl obviněným v době vydání napadeného rozsudku vykonán (vykonán dne 25. 2. 2004).
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému P. V. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/2003, ve výměře 250 hodin spolu s dosud nevykonanými dříve uloženými tresty obecně prospěšných prací z trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 143 T 16/2003 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. 4 T 91/2003, přesahoval o 50 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodního soudu pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zákona a §45a odst. 1 tr. zákona ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 150 T 46/2003 dále vyplývá, že obvodní soud v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního soudu pro Prahu 1 týkající se předchozí trestné činnosti obviněného P. V. Obvodní soud tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v neprospěch obviněného P. V.
Podle §266 odst. 2 tr. řádu lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. řádu.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 50 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 150 T 46/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zákona a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v neprospěch obviněného P. V. podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při rozhodování o trestu obviněného P. V. aby respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zákona. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. V., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.