ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.142.2004.1
sp. zn. 4 Tz 142/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. R., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 8 T 25/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 8 T 25/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. R.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný A. R. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 8 T 25/2003, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil dne 28. 12. 2002 kolem 16. 45 hod. v P. na N. t. v obchodním domě T., kde odcizil z volného výběru zboží, a to 3 kusy čokolády Milka v celkové hodnotě 74, 70 Kč, 1 balení kávy Jacobs Ebony v ceně 129, 90 Kč, 1 kus deodorantu zn. Gabriela Sabatini v ceně 249,- Kč, 1 kus dámské toaletní vody zn. Adidas v ceně 649,- Kč a 1 kus toaletní vody Chiemsee Two v ceně 339,- Kč tím způsobem, že zboží uschoval do svého batohu, poté odcizil 1 láhev Becherovky v ceně 239,- Kč, kterou uschoval pod bundu a se všemi věcmi prošel kolem pokladem aniž by zboží zaplatil, tohoto jednání se dopustil přes skutečnost, že byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 T 142/2002, jenž nabyl právní moci dne 22. 8. 2002, mimo jiné i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců.
Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 17. 11. 2003.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. R., když podle jeho názoru byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal, že obviněný R. byl již dříve odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, a to trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 29 T 204/2002, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2002, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. V době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 8 T 25/2003 však nebyl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán, přičemž o skutečnosti, že obviněnému již byl v minulosti trest obecně prospěšných prací uložen, soud věděl přímo ze spisu sp. zn. 29 T 204/2002, jenž měl k dispozici. Přesto Obvodní soud pro Prahu 1 obviněnému uložil další trest stejného druhu, aniž by respektoval nejvyšší zákonem dovolenou výměru pro tento druh trestu. Proto uložený trest 200 hodin obecně prospěšných prací rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 je ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 8 T 25/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. R. v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a poté aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 29 T 204/2002 bylo zjištěno, že obviněný A. R. byl v této věci odsouzen trestním příkazem ze dne 26. 8. 2002, který byl obviněnému doručen dne 29. 12. 2002 s tím, že téhož dne nabyl právní moci, a to pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Těchto trestných činů se obviněný dopustil dne 14. 6. 2002, kdy v P., v OD I., S., odcizil z volného prodeje zboží v hodnotě 995,- Kč, přičemž byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 3 T 186/2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Nejméně téhož dne se pak obviněný zdržoval v Praze 5, tedy na území hl. města Prahy, přestože mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 2. 2000, sp. zn. 1 T 283/99, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2000, uložen trest zákazu pobytu na území hl. města Prahy, a to na dobu 2 let, přičemž tento trest dosud nebyl vykonán. Za tyto trestné činy byl obviněnému uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Z přípisu Probační a mediační služby střediska Praha na č. l. 95 spisu vyplývá, že obviněný R. byl na toto středisko pozván k projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací na den 26. 3. 2004, kdy se nedostavil. Dále se v něm konstatuje, že obviněnému se nedaří doručit poštu, která se vrací zpět se sdělením, že se obviněný z adresy odstěhoval. Vzhledem k této okolnosti nelze s obviněným podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací projednat.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 bylo při projednávání trestní věci sp. zn. 8 T 25/2003 předchozí odsouzení obviněného R. Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 204/2002 k trestu obecně prospěšných prací známo, neboť si zmíněný spis vyžádal a posléze jeho podstatné části prováděl dne 29. 7. 2003 v hlavním líčení jako důkaz. Obvodní soud pro Prahu 1 si však už dotazem u probační a mediační služby neprověřil, zda obviněný R. již předchozí trest obecně prospěných prací z trestního příkazu ve věci sp. zn. 29 T 204/2002 vykonal, popř. kolik hodin mu z něj zbývá vykonat.
Je tedy skutečností, že v daném případě došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a 200 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu podle §45a odst. 1 tr. zák., jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán. Podle názoru Nejvyššího soudu je překročení horní hranice zákonné sazby trestu uložením několika samostatných trestů stejného druhu určitému pachateli nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř. a proto je podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, třeba označit za opodstatněné.
K vytýkanému pochybení pak došlo proto, že Obvodní soud pro Prahu 1 při ukládání trestu nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a současně nedostatečně zjistil skutkový stav věci ( viz §2 odst. 5, 6 tr. ř. )
Nad rámec uvedeného je třeba dodat, že k uložení souhrnného trestu napadeným rozsudkem nebyly splněny zákonné podmínky, byť k trestné činnosti obviněného došlo ve dnech 14. 6. a 28. 12. 2002 a trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 29 T 204/2004 byl obviněnému doručen až dne 29. 12. 2002 (viz ustanovení §314e odst. 5 tr. ř.). Rozhodujícím zde byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 7. 2002 sp. zn. 7 T 142/2002, který nabyl právní moci dne 22. 8. 2002, jímž byl obviněný A. R. v mezidobí rovněž odsouzen. Pokud tedy stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byl obviněný odsouzen pro trestný čin spáchaný dne 28. 12. 2002, tedy až po vydání citovaného rozsudku téhož soudu ze dne 30. 7. 2002 sp. zn. 7 T 142/2002, nemohlo se jednat o vícečinný souběh trestných činů ve vztahu k trestnému činu, jehož se obviněný dopustil dne 14. 6. 2002 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 29 T 204/2002 a správně tak souhrnný trest nebyl napadeným rozsudkem obviněnému uložen.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 8 T 25/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. R. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu, což jinými slovy znamená, že si vyžádá poslední hodnocení osoby obviněného z výkonu trestu, nový opis z jeho rejstříku trestů a podle jeho obsahu pak příslušné trestní spisy a v souladu se zákonem nově rozhodne o uložení trestu jmenovanému. Obvodní soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, a že je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c