ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.143.2004.1
sp. zn. 4 Tz 143/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. 1 T 123/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13.6.2002, sp. zn. 1 T 123/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §49 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. v neprospěch obviněného J. S.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Nymburce se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 2. 2002, sp.zn. 1 T 13/2002, byl obviněný J. S. uznán vinným dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Trestného jednání, pro které byl uznán vinným v bodě I. výše uvedeného rozsudku, se dopustil dne 10. 8. 1999 tím, že ačkoliv mu rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 3. 1997, sp.zn. 2 T 386/97, byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků, řídil jednostopé motorové vozidlo zn. JAWA 350. V bodě II. tohoto rozsudku byl uznán vinným pro jednání spočívající v tom, že dne 3. 10. 2001 řídil svůj osobní automobil tov. zn. Škoda 120L, ačkoliv měl v té době znovu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 roků, a to rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 1 T 43/2000. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 2. 2002, sp.zn. 1 T 13/2002, byly za shora popsaná jednání obviněnému J. S. uloženy dva tresty, a to za jednání popsané pod bodem I. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků, a dále podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 7 roků. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu ohledně obviněného J. S. v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 9. 2000, sp.zn. 1 T 43/2000, v části, ve které byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Za trestné jednání popsané v bodě II. výše uvedeného rozsudku byl obviněnému J. S. uložen za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 roků. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 3. 2002.
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. 1 T 123/2002, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil dne 29. 1. 2002, za což mu byl uložen podle §171 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému J. S. dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 roků. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 8. 2002.
Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 13.6.2002, sp.zn. 1 T 123/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že napadeným rozsudkem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., neboť skutek souzený napadeným rozsudkem se stal před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 2. 2002, sp.zn. 1 T 13/2002.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. 1 T 123/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. 1 T 123/2002, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 1 T 13/2002.
Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 2. 2002, sp.zn. 1 T 13/2002, uznán vinným dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. 1 T 123/2002, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil dne 29. 1. 2002. Z uvedeného je zřejmé, že posléze uvedený trestný čin byl obviněným J. S. spáchán před vyhlášením odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 1 T 13/2002, a proto jsou posuzované trestné činy ve vztahu souběhu.
Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. 1 T 123/2002, měl být obviněnému J. S. správně uložen souhrnný trest za posuzované trestné činy při současném zrušení výroku o trestu, který byl uložen obviněnému J. S. rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 2. 2002, sp.zn. 1 T 13/2002, podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Z hlediska přezkumu zákonnosti napadeného rozsudku je třeba dále uvést, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon také v ustanovení §36 a §49 odst. 1 tr. zák. Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. S. nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 8. 1999, sp.zn. 1 T 202/99, k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 6 let, poté byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 9. 2000, sp.zn. 1 T 43/2000, k dalším dvěma trestům zákazu činnosti, které spočívaly v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to v délce 7 let a 3 let. První z uvedených trestů byl sice ukládán jako součást trestu souhrnného podle §35 odst. 2 tr. zák., Okresní soud v Nymburce však při ukládání tohoto souhrnného trestu pochybil, když sice zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 8. 1999, sp.zn. 1 T 202/99, ovšem pouze v té části, ve které byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, výrok o trestu nebyl zrušen v části, ve které byl obviněnému uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 6 roků, tato část výroku o trestu zůstala tedy pravomocná (z uvedeného vyplývá, že již rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 9. 2000, sp.zn. 1 T 43/2000, byl porušen zákon v ustanovení §36 a §49 odst. 1 tr. zák., náprava tohoto pochybení by však byla možná pouze cestou samostatně podané stížnosti pro porušení zákona). Obviněnému J. S. byl konečně napadeným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 1 T 123/2002, uložen trest zákazu činnosti, který opět spočíval v zákazu řízení všech motorových vozidel, tentokrát ve výměře 3 let.
S ohledem na celkovou délku trestů zákazu činnosti uložených před vydáním napadeného rozsudku (16 let!), je zcela zřejmé, že trest zákazu činnosti uložený obviněnému J. S. napadeným rozsudkem ve výměře 3 let spolu s dosud nevykonanou částí dříve uložených trestů zákazu činnosti výrazně převyšuje nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu, která je stanovena na 10 let.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. 1 T 123/2002, porušil zákon též v ustanoveních §36 a §49 odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu zákazu činnosti ve vztahu k obviněnému J. S.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 123/2002 dále vyplývá, že Okresní soud v Nymburce v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis téhož soudu vedený pod sp. zn. 1 T 13/2002, týkající se předchozí trestné činnosti obviněného. Skutečnost, že proti obviněnému bylo vedeno v této věci trestní řízení přitom vyplývá i z lustra na obžalobě založené na č. l. 29 v projednávané trestní věci. Okresní soud v Nymburce se však předchozí trestnou činností obviněného nezabýval, nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. S.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě trest zákazu činnosti uložený obviněnému J. S. napadeným rozsudkem výrazně převyšuje nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu a je bezpochyby v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. 1 T 123/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §49 odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. S., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle §35 odst. 2 tr. zák. a uložil obviněnému souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 2. 2002, sp.zn. 1 T 13/2002. Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že při ukládání trestu bude třeba respektovat i ustanovení §36 tr. zák., podle něhož platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. V případě projednávané trestní věci bude třeba při ukládání souhrnného trestu zohlednit, že obviněný byl již dříve odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 2 T 102/2001, k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V této souvislosti je dále třeba upozornit, že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 1 T 43/2000, byl sice při ukládání souhrnného trestu zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 8. 1999, sp.zn. 1 T 202/99, ovšem pouze v té části, ve které byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, výrok o trestu však nebyl zrušen v části, ve které byl obviněnému uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 6 roků, tato část výroku o trestu zůstala pravomocná.
Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. S., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.