ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.147.2004.1
sp. zn. 4 Tz 147/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. září 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. P., proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 T 382/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 T 382/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. P.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu v části týkající se obviněného I. P.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Lounech se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný I. P. byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 T 382/2002, uznán vinným trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil společně se S. P. tím, že od 3. 9. 2001 do 31. 5. 2002 v Ž., okres L., v Ch., v K., okres M. B. a v P., okres L., řádně nezajišťovali docházku svých nezletilých dětí P. P., a G. P., do základních škol, přičemž nezl. P. P. s nimi ani nežil ve společné domácnosti, do Zvláštní školy v Ž. docházel velmi sporadicky, takže vykázal celkem 745 neomluvených hodin, nezletilá G. P. byla do školy v Ch. zapsána až dne 17. 9. 2001, ale již 5. 10. 2001 přestala školu navštěvovat, do Základní školy K. v okrese M. B. byla zapsána až dne 13. 12. 2001, během prosince 2001 až února 2002 zde vykázala 65 zameškaných hodin a ke dni 28. 2. 2002 byla zapsána do Základní školy v P., kde do konce května 2002 zameškala dalších 84 hodin, přitom obvinění se školou nespolupracovali, o docházku a prospěch dětí se nezajímali, a to přesto, že byli trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 6. 2001, který nabyl právní moci dne 19. 2. 2002 pod č. j. 3 T 312/2001 - 56, odsouzeni za trestný čin podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Za to byl obviněný I. P. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále mu bylo uloženo přiměřené omezení ( povinnost ) podle §45a odst. 1 věta druhá tr. zák. spočívající v tom, aby se po dobu výkonu trestu řádně staral o výchovu nezletilé G. P., řádně ji posílal do školy a řádně se školou a kurátorkou Okresního úřadu v Lounech spolupracoval.
Podle §314d odst. 3 tr. ř. tento rozsudek neobsahuje písemné odůvodnění.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Lounech stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného I. P. Podle názoru ministra spravedlnosti jím byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §36 a 45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění svého podání stěžovatel poukázal na skutečnost, že obviněný P. byl již v minulosti k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin odsouzen, a to trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 3 T 312/2001. Obviněný však tento druh trestu ve stanovené lhůtě nevykonal, a proto mu byl usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 12. 3. 2004, sp. zn. 3 T 312/2001, jenž bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 6 To 336/2004, přeměněn na trest odnětí svobody v délce 125 dnů, se zařazením do věznice s dozorem. Z opisu rejstříku trestů i z opisu trestního příkazu sp. zn. 3 T 312/2001 založených ve spise sp. zn. 3 T 382/2002 odsouzení obviněného k uvedenému trestu vyplývalo. Přesto však okresní soud obviněnému uložil další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, čímž překročil horní hranici trestní sazby o 250 hodin.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 T 382/2002, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §36 a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného I. P. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil uvedený rozsudek ve výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu s tím, aby poté bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z obsahu spisového materiálu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 3 T 312/2001 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný I. P. byl v této věci odsouzen trestním příkazem ze dne 28. 6. 2001 k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, jenž byl obviněnému doručen dne 8. 2. 2002 a právní moci nabyl dne 19. 2. 2002, a to pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněnou S. P. tím, že v době od 4. 9. 2000 do 13. 4. 2001 v Ž., okres L., řádně nezajišťovali docházku svých nezletilých dětí do základní školy, takže nezletilý P. P., vykázal v této době celkem 519 neomluvených hodin, nezletilá G. P., 19 neomluvených hodin a nezletilý I. P., 49 neomluvených hodin, přičemž obvinění se školou nespolupracovali, o docházku ani prospěch dětí se nezjímali, na upozornění a výzvy k nápravě ze strany školy i orgánu sociálně právní ochrany dětí nereagovali, přestože byli opakovaně za obdobné jednání postiženi komisí pro projednávání přestupků. Výkon uvedeného trestu obecně prospěšných prací byl obviněnému nařízen usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 3 T 312/2001, a to formou údržby veřejných prostranství, úklidu a údržby komunikací v obvodu města P. Ze sdělení Probační a mediační služby střediska L. ze dne 4. 2. 2003 vyplývá, že obviněný I. P. dosud trest obecně prospěšných prací nenastoupil a tudíž ani nevykonal. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 12. 3. 2004, sp. zn. 3 T 312/2001, byl obviněnému přeměněn nevykonaný trest 250 hodin obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v trvání 125 dnů se zařazením do věznice s dozorem. Proti uvedenému usnesení si podal obviněný stížnost, která mu byla Krajským soudem v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 6 To 336/2004, jako nedůvodná zamítnuta.
Ze spisového materiálu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 3 T 382/2002 vyplynulo, že z opisu rejstříku trestů obviněného ze dne 13. 6. 2002 na č. l. 24 – 25 spisu bylo jeho odsouzení k trestu obecně prospěšných prací týmž soudem pod sp. zn. 3 T 312/2001 zřejmé. Ve spise se rovněž nachází opis předmětného trestního příkazu a zmiňuje se o něm i obžaloba. To znamená, že Okresní soud v Lounech se o předchozím odsouzení obviněného k trestu obecně prospěšných prací dozvěděl a dokonce příslušným spisem v hlavním líčení, jež se konalo za přítomnosti obviněného, prováděl důkaz, avšak dotazem na probační a mediační službu ani na obviněného už nezkoumal, zda obviněný I. P. již předchozí trest tohoto druhu vykonal, popř. kolik hodin z něj mu ještě zbývá vykonat.
Bylo totiž jednoznačnou povinností Okresního soudu v Lounech při projednávání věci sp. zn. 3 T 382/2002 v souvislosti s ukládáním trestu zkoumat, kolik hodin z trestu 250 hodin obecně prospěšných prací z předcházejícího výše uvedeného odsouzení má obviněný k datu rozhodování v trestní věci sp. zn. 3 T 382/2002 vykonáno, neboť podle §36 věty první tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. je výměra trestu obecně prospěšných prací stanovena v rozsahu od 50 do 400 hodin. V přezkoumávaném případě došlo v důsledku nedbalého postupu okresního soudu k porušení obou výše citovaných zákonných ustanovení, jelikož postupně uloženými tresty obecně prospěšných prací ve výměře 250 a 400 hodin, aniž první z nich obviněný zcela vykonal, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu (400 hodin), jíž bylo nutné respektovat. V tomto ohledu tedy okresní soud rozhodoval na základě neúplných důkazů a tím i nedostatečně zjištěného skutkového stavu ( viz §2 odst. 5, 6 tr. ř. ) .
Nejvyšší soud proto na základě shora uvedeného podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 T 382/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. P. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil uvedený rozsudek ve výroku o trestu v části týkající se obviněného I. P., jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Okresnímu soudu v Lounech, aby ji v potřebném rozsahu v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že v novém hlavním líčení po doplnění dokazování ve směrech potřebných pro ukládání trestu Okresní soud v Lounech obviněnému uloží trest, který bude ve všech směrech v souladu se zákonem. Musí mít přitom na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, a že je povinen se řídit též ustanovením §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c