ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.152.2004.1
sp. zn. 4 Tz 152/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. září 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. Ž., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 T 27/2002, a proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 70 T 177/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 T 27/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. Ž.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o uložení společného trestu a ve výroku učiněném podle §37a tr. zák.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 70 T 177/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6, 13 tr. ř. v neprospěch obviněného I. Ž.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Městskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e, aby věc sp. zn. 2 T 27/2002 a věc sp. zn. 70 T 177/2002 v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný I. Ž. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 T 27/2002, jenž nabyl právní moci dne 23. 5. 2002, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 5 T 312/2001, který nabyl právní moci dne 30. 10. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a dále byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 7 T 136/2000, odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců nepodmíněně, který vykonal dne 16. 2. 2001, a to tak, že
1. dne 30. 10. 2001 kolem 14. 30 hodin v B. na n. M., v prodejně P. – B. odcizil jedno balení mražených kuřecích řízků v hodnotě 108,- Kč, ukryl je pod oděv a prošel pokladnou bez zaplacení, čímž společnosti P. – B., B., s. r. o. způsobil škodu ve výši 108,- Kč.
2. dne 20. 12. 2001 kolem 18. 30 hodin v B. na ul. J., v supermarketu D. odcizil 2 ks šamponu zn. Nivea, 1 šunku v konzervě zn. Achter, 3 ks kuchyňských nožů tím způsobem, že tyto uschoval v oděvu a pronesl pokladnou bez zaplacení, za pokladnou byl zadržen zaměstnancem hlídací služby a odcizené zboží bylo vráceno do prodejny. Obviněný svým jednáním způsobil poškozenému D., a. s. se sídlem R. u P. škodu v celkové výši 1 012,70 Kč, a tohoto útoku se dopustil přestože byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 6 T 313/2001, odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců nepodmíněně, do jehož výkonu byl dodán dne 9. 1. 2002.
Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 380 hodin. Podle §37a tr. zák. byl tímto rozsudkem zrušen výrok o vině a trestu o pokračujícím trestném činu krádeže z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 11 T 16/2002, jakož i všechny další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Obviněný I. Ž. byl dále odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 70 T 177/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil, přestože byl pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 T 27/2002, odsouzen pro trestným čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 380 hodin, dne 25. 7. 2002 v době kolem 16. 45 hodin v B. na ulici K., v supermarketu M. odcizil ke škodě firmy D., a. s., B., K., 1 balení rozpustné kávy Nescafe gold v hodnotě 159,- Kč, které si v prodejně uschoval do kapsy u vesty a prošel pokladnou bez zaplacení, v prostoru za pokladnou byl zadržen pracovníkem bezpečnostní služby a odcizené zboží bylo nepoškozené vráceno do prodeje.
Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Uvedený trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 19. 8. 2002 a právní moci nabyl dne 28. 8. 2002.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti výše citovanému rozsudku a trestnímu příkazu Městského soudu v Brně stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného I. Ž. Uvedenými rozhodnutími byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák., neboť obviněnému bylo postupně uloženo celkem 830 hodin obecně prospěšných prací, což zákon nepřipouští.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že Městský soud v Brně při ukládání trestu obecně prospěšných prací ve výměře 380 hodin napadeným rozsudkem nepřihlédl k nevykonanému trestu téhož druhu ve výměře 250 hodin, jenž byl obviněnému dříve uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 5 T 312/2001, který nabyl právní moci dne 30. 10. 2001. Přitom toto odsouzení obviněného bylo z opisu rejstříku trestů obsaženého ve spise sp. zn. 2 T 27/2002 zřejmé. Stejného pochybení se Městský soud v Brně dopustil, když trestním příkazem ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 70 T 177/2002, obviněnému uložil další trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, když dříve uložené tresty téhož druhu ve věci sp. zn. 2 T 27/2002 a sp. zn. 5 T 312/2001 nebyly vykonány. O existenci předešlých odsouzení a uložení uvedených trestů obecně prospěšných prací se soud i v tomto případě dozvěděl z opisu rejstříku trestů založeného ve spise sp. zn. 70 T 177/2002.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 T 27/2002, a trestním příkazem téhož soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 70 T 177/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného I. Ž. v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí na ně navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou pokladu a následně navrhl, aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §36 tr. zák. věty první, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první soud může uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 312/2001 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný I. Ž. byl v této věci odsouzen k trestu 250 hodin obecně prospěšných prací trestním příkazem ze dne 25. 9. 2001, který mu byl doručen dne 19. 10. 2001 a právní moci nabyl dne 30. 10. 2001, a to pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil dne 12. 3. 2001 v době kolem 13. 00 hodin v B. na ulici D., v obchodním domě T., kde odcizil 1 balení kávy Jacobs 250 g v ceně 104,- Kč a 1 balení kávy Standart 75 g v ceně 17,90 Kč, čímž způsobil firmě T. S. Česká republika a. s., N. t., P., škodu ve výši 121, 90 Kč, kdy pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. byl dne 14. 6. 2000 odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně, sp. zn. 7 T 136/2000, v právní moci dne 30. 6. 2000, a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce trvání 10 měsíců, který vykonal dne 16. 2. 2001. Výkon trestu obecně prospěšných prací z uvedeného trestního příkazu byl obviněnému nařízen usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 5 T 312/2001. Ze sdělení Probační a mediační služby střediska Brno ze dne 28. 4. 2003 vyplývá, že obviněný Ž. doposud výkon tohoto trestu nezahájil.
Za situace, kdy obviněný výkon výše uvedeného trestu 250 hodin obecně prospěšných prací nezačal vykonávat, byl odsouzen k trestům stejného druhu ve výměře 380 hodin a 200 hodin týmž soudem a to rozsudkem ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 T 27/2002, a trestním příkazem ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 70 T 177/2002. Ve spise sp. zn. 2 T 27/2002 je vedle aktuálního opisu rejstříku trestů obviněného založen i opis trestního příkazu sp. zn. 5 T 312/2001, kterým byl obviněný odsouzen k trestu 250 hodin obecně prospěšných prací, na což výslovně upozorňovala i podaná obžaloba. V hlavním líčení, které se konalo v nepřítomnosti obviněného, byl proveden důkaz nejen dotčeným trestní příkazem, ale i podstatnými částmi spisu sp. zn. 5 T 312/2001 a předchozí trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin je výslovně zmíněn i v odůvodnění napadeného rozsudku. Městský soud však nezkoumal, zda obviněný již předchozí trest tohoto druhu vykonal či nikoliv, a to přesto, že ve spise sp. zn. 2 T 27/2002 se na jeho č. l. 8 nachází záznam ze dne 14. 1. 2002 o tom, že obecně prospěšné práce z rozhodnutí sp. zn. 5 T 312/2001 nejsou k tomuto datu vykonány. Městský soud v Brně navzdory tomu obviněnému uložil podle §37a tr. zák. společný trest ve výměře 380 hodin. Sdělením Probační a mediační služby střediska Brno ze dne 19. 9. 2002 bylo dáno na vědomí, že obviněný s výkonem tohoto trestu obecně prospěšných prací doposud nezapočal.
Taktéž ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 70 T 177/2002 vyplývá, že se v něm nachází opis rozsudku téhož soudu sp. zn. 2 T 27/2002 i opis rejstříku trestů obviněného ze dne 26. 7. 2002, z něhož byla všechna předchozí odsouzení obviněného k trestu obecně prospěšných prací zřejmá. Ani v tomto případě se městský soud nezabýval stavem výkonu dříve uložených trestů obecně prospěšných prací a obviněnému bez dalšího trestním příkazem uložil stejný druh trestu v délce 200 hodin.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je zřejmé, že k vytýkaným pochybením došlo jednoznačně proto, že Městský soud v Brně postupoval v obou případech na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a zejména nesprávného hodnocení důkazů ( viz §2 odst. 5, 6 tr. ř., ) pokud jde o uložení odpovídajícího druhu trestu a jeho výměry.
V důsledku toho pak v daném případě došlo oběma napadenými rozhodnutími k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť postupným uložením tří trestů obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, 380 hodin a 200 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého a třetího nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu podle §45a odst. 1 tr. zák., jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.
Další porušení zákona při projednávání trestní věci sp. zn. 70 T 177/2002 bylo zjištěno v následujícím postupu Městského soudu v Brně. Uvedená trestní věc byla šetřena v tzv. zkráceném přípravném řízení a k městskému soudu byl poté na I. Ž. podán návrh na potrestání, aniž by spolu s ním byl soudu předán on sám, jako zadržená osoba. Samosoudcem byla věc rozhodnuta trestním příkazem, přičemž jmenovanému nebyl podle obsahu referátu ani podle nadepsané doručenky samostatně, případně současně s trestním příkazem doručen návrh na potrestání. I když trestní řád v žádném ze svých ustanovení soudu výslovnou povinnost doručit obviněnému návrh na potrestání neukládá, je nutné tuto jeho povinnost dovodit systematickým a logickým výkladem stávajících ustanovení zákona.
V případě konání tzv. zkráceného přípravného řízení podle §179a a násl. tr. ř. nevystupuje pachatel trestného činu v řízení jako obviněný, ale pouze jako podezřelý. Po tomto typu přípravného řízení, pokud jeho výsledky odůvodňují postavení pachatele před soud, následuje zjednodušené řízení před soudem podle §314b a násl. tr. ř. Samotné trestní stíhání je po zkráceném přípravném řízení podle §314b odst. 1 tr. ř. věta druhá zahájeno až doručením návrhu na potrestání soudu. Tímto se také z podezřelého stává obviněný. Pokud je zadržený podezřelý předán podle §314b odst. 2 tr. ř. společně s návrhem na potrestání soudu, soudce jej vyslechne jako obviněného, a tudíž mu nejpozději na začátku tohoto výslechu musí doručit návrh na potrestání, který zde nahrazuje opis usnesení o zahájení trestního stíhání ( viz §160 odst. 2 tr. ř. ) V tomto případě dochází k doručení návrhu na potrestání obviněnému jeho předáním krátkou cestou přímo u výslechu. Jiná situace nastává, jestliže je soudu doručen pouze návrh na potrestání bez osoby zadrženého podezřelého. Pak samosoudce buďto předvolá obviněného k výslechu podle §314b odst. 3 tr. ř., kde mu mimo jiné předá návrh na potrestání, pokud mu ho nedoručí společně s předvoláním k výslechu, nebo přímo bez předchozího výslechu obviněného nařídí hlavní líčení, nebo věc vyřeší vydáním trestního příkazu. Při nařízení hlavního líčení bez předchozího výslechu obviněného samosoudce, který má podle §314b odst. 4 tr. ř. stejná práva a povinnosti jako předseda senátu, postupuje analogicky podle §196 tr. ř. a obviněnému doručí návrh na potrestání, jenž v tomto případě nahrazuje obžalobu. Pokud se však samosoudce rozhodne vydat ve věci trestní příkaz, doručoval by jej podle ustanovení §314f odst. 2 tr. ř. obviněnému v situaci, kdy je proti němu sice zahájeno trestní stíhání, ale dosud mu nebylo doručeno rozhodnutí, které by bylo ekvivalentem usnesení o zahájení trestního stíhání a obžaloby. Oba tyto instituty jsou v tzv. zkráceném přípravném řízení a na ně navazujícím zjednodušeném řízení před soudem nahrazovány právě institutem návrhu na potrestání. Proto je nutné nejpozději současně s trestním příkazem obviněnému doručit i návrh na potrestání, přičemž toto doručení má i význam vyplývající z ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. ohledně účinků sdělení obvinění v případě pokračování v trestném činu.
Jestliže samosoudce Městského soudu v Brně při rozhodování věci sp. zn. 70 T 177/2002 trestním příkazem takovýmto způsobem nepostupoval a obviněnému návrh na potrestání nedoručil, došlo v důsledku toho v širším smyslu k porušení práv obviněného na obhajobu podle §2 odst. 13 tr. ř., neboť obviněný má bezpochyby právo dozvědět se, že jeho věc byla státním zástupcem postoupena soudu i to, co je mu státním zástupcem kladeno za vinu.
Na základě výše uvedených zjištění Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 T 27/2002, a trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 70 T 177/2002, a v řízení, které jim předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. Ž. V řízení, které předcházelo vydání trestního příkazu sp. zn. 70 T 177/2002 byl navíc v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §2 odst. 13 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu a napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o uložení společného trestu a ve zrušovacím výroku podle §37a tr. zák., a to včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí event. jejich části obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K částečnému zrušení výroku o vině ohledně skutku, který byl soudem znovu vysloven v rámci pokračujícího trestného činu krádeže muselo dojít vzhledem ke koncepci ustanovení §37a tr. zák., podle nějž se společný trest ukládá. Pokud by k takovému zrušení nedošlo a zároveň se stal znovu platným výrok o vině z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2002 sp. zn. 11 T 16/2002, existovaly by vedle sebe dvě odsouzení pro tentýž skutek, čímž by došlo k porušení zásady ne bis in idem. Následně byly obě věci přikázány Městskému soudu v Brně, aby je v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že v obou těchto věcech bude po předchozím vyžádání aktuálního opisu z rejstříku trestů obviněného, jakož i případných potřebných trestních spisů znovu rozhodnuto o trestech, kterými je na obviněného třeba výchovně působit, přičemž ve věci sp. zn. 2 T 27/2002 bude nutné zopakovat i výrok o vině, který byl zrušen, i další výroky nezbytné při ukládání společného trestu. Městský soud v Brně přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. nemůže v nových řízeních dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, a že je podle §270 odst. 4 tr. ř. povinen provést procesní úkony, které byly Nejvyšším soudem nařízeny, a je zároveň vázán jím vyslovenými právními názory.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c