ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.161.2004.1
sp. zn. 4 Tz 161/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. 12. 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. U., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. U.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002, byl obviněný L. U. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 26. 9. 2002, za což byl podle §171 odst. 1, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 340 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 20. 12. 2002 a právní moci nabyl dne 31. 12. 2002. Výkon trestu byl nařízen usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 5 T 214/2002.
Trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, byl obviněný L. U. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 1. 7. 2000 do 20. 9. 2002, za což byl podle §213 odst. 3, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 320 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 13. 1. 2003 a právní moci nabyl dne 22. 1. 2003. Výkon trestu dosud nebyl nařízen.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. U. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 a §45a odst. 1, §35 odst. 1, 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud Frýdek-Místek v dané trestní věci napadeným trestním příkazem porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, a to vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002, neboť skutek souzený napadeným trestním příkazem se stal dříve, než byl odsuzující trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002, obviněnému doručen.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. U. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002.
Obviněný L. U. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 26. 9. 2002. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 20. 12. 2002 a právní moci nabyl dne 31. 12. 2002 Trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, doručeným obviněnému L. U. dne 13. 1. 2003, byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 1. 7. 2000 do 20. 9. 2002. Z uvedeného je zřejmé, že posléze uvedený trestný čin byl obviněným L. U. spáchán dříve, než mu byl doručen odsuzující trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002 (účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému §314e odst. 5 tr. ř.), a proto jsou oba trestné činy ve vztahu souběhu.
Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, měl být obviněnému L. U. správně uložen souhrnný trest za oba uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002, podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Dále je třeba uvést, že podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný L. U. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 340 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 320 hodin.
Jak vyplývá ze sdělení Probační a mediační služby, střediska Frýdek-Místek, ze dne 7. 3. 2003, v době rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací ve věci vedené pod sp.zn. 4 T 210/2002 nezahájil obviněný L. U. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému L. U. trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, ve výměře 320 hodin spolu s dosud nevykonaným dříve uloženým trestem obecně prospěšných prací trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002, který činil 340 hodin, přesahoval o 260 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresního soudu ve Frýdku-Místku trestním příkazem ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, porušil zákon též v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému L. U.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 210/2002 konečně vyplývá, že Okresní soud ve Frýdku-Místku v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci týkající se předchozí trestné činnosti obviněného a nezjistil údaje o tom, zda obviněný vykonal dříve uložený trest obecně prospěšných prací.
Samosoudce Okresního soudu Frýdek-Místek ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 210/2002 již při nápadu obžaloby dne 11. 11. 2002 z lustra věděl, že u téhož soudu je veden na téhož obviněného návrh na potrestání pod sp.zn. 5 T 214/2002. Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku si však před vydáním napadeného trestního příkazu ani kdykoli později před jeho doručením obviněnému nevyžádal zprávu o aktuálním stavu věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod. sp.zn. 5 T 214/2002 ani aktuální opis z rejstříku trestů obviněného a spokojil se pouze s opisem z rejstříku trestů ze dne 19. 8. 2002 (č. l. 42 trestního spisu), kde bylo jako poslední vyznačeno odsouzení obviněného L. U. rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 12. 2000, sp. zn. 5 T 206/2000. V důsledku této skutečnosti Okresní soud ve Frýdku-Místku nezjistil, že ještě před doručením trestního příkazu obviněnému L. U. ve věci sp. zn. 4 T 210/2002 byl v další trestní věci tohoto obviněného vydán Okresním soudem ve Frýdku-Místku trestní příkaz pod. sp. zn. 5 T 214/2002, který byl obviněnému dne 20. 12. 2002 doručen a dne 31. 12. 2002 nabyl právní moci.
Okresní soud ve Frýdku-Místku tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. U.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného trestního příkazu. Podle §266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 260 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 210/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. U., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle §35 odst. 2 tr. zák. a uložil obviněnému souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 5 T 214/2002 a při rozhodování o trestu obviněného aby respektoval další zákonná ustanovení, včetně ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. upravující maximální výši trestní trestu obecně prospěšných prací. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného L. U., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.