ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.173.2004.1
sp. zn. 4 Tz 173/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné A. G., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §57 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněné A. G.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 1 T 11/2003, byla obviněná A. G. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila jednáním ze dne 19. 2. 2003, za což byla podle §247 odst. 1 a §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. odsouzena k trestu vyhoštění z území republiky ve výměře pět let. Trestní příkaz nabyl právní moci 21. 2. 2003.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, byla obviněná A. G. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustila tím, že nejméně dne 14. 5. 2003, kdy byla zadržena v P., se zdržovala na území České republiky, a to přes skutečnost, že byla trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 1 T 11/2003, odsouzena pro trestný čin krádeže k trestu vyhoštění na dobu pět let. Za to byl obviněné A. G. podle §171 odst. 1, za použití §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu sedmi let. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 5. 2003.
Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné A. G. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 a §57 odst. 2 tr. zák a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že uložením trestu vyhoštění na dobu sedmi let byla překročena maximálně přípustná hranice tohoto trestu v rámci jeho ukládání na dobu určitou, která je dána v ustanovení §57 odst. 2 tr. zák. Podle ministra spravedlnosti je z přezkoumávaného spisu zřejmé, že se soud uvedenými zákonnými ustanoveními neřídil. Z protokolu o zjednodušeném řízení na č. l. 25 trestního spisu vyplývá, že byl podle §213 tr. ř. konstatován i opis rejstříku trestů (č. l. 19), v němž je trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 1 T 11/2003, uveden. Skutečnost uložení trestu vyhoštění z uvedeného trestního příkazu v délce 5 let tvoří také skutkovou větu přezkoumávaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněné A. G. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §57 odst. 2 tr. zák. může soud s přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
V případě projednávané trestní věci byla obviněná A. G. nejprve odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 1 T 11/2003, k trestu vyhoštění z území republiky ve výměře pět let a poté byla odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, opět k trestu vyhoštění, tentokrát na dobu sedmi let.
Za této situace je zřejmé, že trest vyhoštění uložený obviněné A. G. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, ve výměře sedmi let spolu s dosud nevykonanou částí trestu dříve uloženého trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 1 T 11/2003, přesahoval téměř o 2 roky nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest vyhoštění, která je v rámci jeho ukládání na dobu určitou stanovena na deset let.
Účelem trestu vyhoštění je zabránit pachateli trestného činu, který není občanem České republiky a nemá v ní ani postavení uprchlíka, v páchání další trestné činnosti na území České republiky, pokud z jeho strany hrozí nebezpečí lidem, majetku nebo jinému obecnému zájmu. Vyhoštění se vztahuje na celé území České republiky a vždy se ukládá z území České republiky do ciziny.
Trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let je mírnější alternativou tohoto druhu trestu. Uvedenou sazbu nelze v žádném případě překročit. Je-li nutné s přihlédnutím ke všem okolnostem uložit trest v delší výměře než 10 let, musí soud zvolit alternativu trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §57 odst. 2 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu vyhoštění v neprospěch k obviněné A. G.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, dále vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 věděl, že obviněná A. G. byla odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 1 T 11/2003, k trestu vyhoštění z území republiky ve výměře pět let. Tato skutečnost je patrná z opisu z rejstříku trestů obviněné, který je založen na č. l. 19 trestního spisu, kde je předchozí odsouzení obviněné A. G. vyznačeno. Skutečnost uložení trestu vyhoštění z výše uvedeného trestního příkazu v délce pět let je také obsažena ve skutkové větě přezkoumávaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě napadeného rozhodnutí nedošlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest vyhoštění, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby v rámci jeho ukládání na dobu určitou o 2 roky, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 8 T 82/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §57 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněné A. G., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněné A. G. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §57 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné A. G., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.