ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.177.2004.1
sp. zn. 4 Tz 177/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 7 To 598/2003, v trestní věci Okresního soudu v Karlových Varech vedené pod sp. zn. 8 T 108/2003 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 7 To 598/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §35 odst. 2 a §37a tr. zák., v neprospěch obviněného L. B.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 8 T 108/2003, a to v odsuzující části A.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí, případně zrušenou část rozhodnutí, obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný L. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 8 T 183/2002, uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže, a to podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jichž se dopustil tím, že:
1) Dne 18. 12. 2002 kolem 12. 00 hod. v K. V., Z. u., kde vnikl do zde zaparkovaného neuzamčeného motorového vozidla zn. AVIA 30 L, odkud ke škodě majitele K. K., bytem B. n. T., T., odcizil pánskou etui s osobními doklady v hodnotě 1 000,- Kč a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl Okresním soudem v Karlových Varech dne 12. 9. 2002 pod sp. zn. 1 T 66/2002 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
2) Dne 27. 2. 2003 kolem 16. 30 hodin v objektu autobazaru H. v K. V., J. ulici, rozbil okno u zde zaparkovaného motorového vozidla zn. Mercedes Benz, odkud odcizil ke škodě J. K., dvě kožené tašky s osobními doklady a klíči v hodnotě 2 000,- Kč a finanční částkou 2 500,- Kč, a na vozidle způsobil škodu ve výši 2 000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 1 T 41/2002, odsouzen pro trestný čin krádeže k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9ti měsíců.
Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 7. 2003.
Dále byl obviněný L. B. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 1 T 47/2003, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a, b), e) tr. zák., jehož se dopustil dne 24. 1. 2003 v době od 18. 30 hod. do 19. 15 hod. v L. n. O., okres S., kdy na parkovišti G. v N. ulici rozbil skleněnou výplň u zadních levých dveří zde zaparkovaného vozidla zn. Opel Astra, vnikl do vozidla a z tohoto majiteli vozidla K. H. U., odcizil brašnu s fotoaparátem zn. Canon se dvěma teleobjektivy, a tímto mu způsobil poškozením vozidla škodu dle odborného vyjádření ve výši 2 863,- Kč a odcizením škodu ve výši 12 000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl Okresním soudem v Chebu dne 20. 3. 2002 pod sp. zn. 5 T 119/2000 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 7. 2003.
Jmenovaný obviněný byl rovněž uznán vinným trestným činem krádeže ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a to rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 6 T 29/2003. Těchto trestných činů se dopustil tím, že dne 29. 11. 2002 v době kolem 17. 00 hod. v Ch. v M. ulici ve dvoře domu po rozbití skleněné výplně pravých zadních dveří vnikl do zde zaparkovaného vozidla zn. Mazda B, s cílem odcizit z tohoto autorádio zn. Sony v hodnotě 7 641,- Kč, byl však přistižen majitelem vozidla R. V., přičemž poškozením skla, přístrojové desky a mřížky autorádia způsobil škodu ve výši 9 441,- Kč, a tohoto jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 5 T 119/2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Za to byl obviněný mimo jiné odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 1 T 47/2003. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 11. 2003.
Pro další trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 8 T 108/2003, v části A). Těchto trestných činů se obviněný dopustil tím, že dne 29. 4. 2003 v době od 11. 30 hod. do 12. 30 hod. v K. V. na parkovišti na D. n. vnikl po rozbití skleněné výplně okna levých předních dveří do vozidla zn. AUDI 100, majitele D. K. a z vozidla odcizil koženou tašku, peněženku a technický průkaz k vozidlu v celkové hodnotě 350,- Kč a na vozidle způsobil škodu ve výši 6 536,- Kč. Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 8 T 183/2002. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – šroubováku s umělohmotným držadlem černé barvy o délce 25 cm. V části B) uvedeného rozsudku pak byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zástupce v Karlových Varech sp. zn. 3 Zt 77/2003 v bodech 1) - 4) a 6) - 8). Proti tomuto rozsudku si podal odvolání obviněný i státní zástupce, jenž později vzal svůj opravný prostředek zpět. Odvolání obviněného posléze projednal Krajský soud v Plzni, který je usnesením ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 7 To 598/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. B., a to proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 7 To 598/2003. Tímto usnesením byl podle jeho názoru porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, i v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že Okresní soud v Karlových Varech ve věci sp. zn. 8 T 108/2003 věděl též o odsouzení obviněného L. B. Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 1 T 47/2003 i o jeho dalším nepravomocném odsouzení Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 6 T 29/2003. Opisy těchto rozhodnutí jsou ve spise založeny a byl jimi prováděn důkaz v hlavním líčení. Přesto z nich Okresní soud v Karlových Varech nedovodil, že veškerá trestná činnost, pro níž byl obviněný uznán vinným v uvedených trestních věcech sp. zn. 1 T 47/2003 a sp. zn. 6 T 29/2003 byla stejně jako trestná činnost z projednávané věci sp. zn. 8 T 108/2003 spáchána přede dnem 1. 7. 2003, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek v trestní věci obviněného Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 183/2002 . Proto měl Okresní soud v Karlových Varech ve věci vedené pod sp. zn. 8 T 108/2003 rozhodnout o uložení souhrnného trestu nejen ve vztahu k věci sp. zn. 8 T 183/2002, ale i k trestním věcem sp. zn. 1 T 47/2003 a sp. zn. 6 T 29/2003. Pokud pak rozsudek Okresního soudu v Chebu sp. zn. 6 T 29/2003 nebyl v době rozhodování Okresního soudu v Karlových Varech ve věci pod sp. zn. 8 T 108/2003 pravomocný, měl Okresní soud v Karlových Varech vyčkat nabytí jeho právní moci a teprve po té rozhodnout, neboť Okresní soud v Karlových Varech rozhodoval ve věci sp. zn. 8 T 108/2003 z časového hlediska jako poslední a bylo na něm, aby obviněnému uložil jeden souhrnný trest za veškerou sbíhající se trestnou činnost. Tím by zároveň došlo k napravení pochybení Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 1 T 47/2003, neboť tento soud měl správně ukládat souhrnný trest, jako první v řadě a to ve vztahu k věci sp. zn. 8 T 183/2002 Okresního soudu v Karlových Varech, přičemž toto pochybení nebylo odstraněno ani Okresním soudem v Chebu jeho rozhodnutím pod sp. zn. 6 T 29/2003. Uvedený nedostatek rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 108/2003 mohl v rámci řízení o odvolání obviněného L. B. napravit Krajský soud v Plzni, ten však své přezkumné povinnosti nedostál a odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
V konečném důsledku pak podle stěžovatele došlo k tomu, že obviněnému byly postupně uloženy dva souhrnné tresty, oba v trestní sazbě podle §247 odst. 1 tr. zák., a to jeden ve výměře 16 měsíců a druhý ve výměře 15 měsíců, tedy celkem 31 měsíců, zatímco správně měl být obviněnému uložen jeden souhrnný trest v rámci téže sazby, kde horní hranice trestu odnětí svobody činí dva roky. Horní hranice trestní sazby tak byla překročena o 7 měsíců, což naplňuje kritérium pro podání stížnosti pro porušení zákona pouze proti výroku o trestu podle §266 odst. 2 tr. ř.
Proto v závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 7 To 598/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. B. v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a poté, aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
Podle §12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu ( §89 odst. 3 ), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 až §37 tu platí obdobně.
Podle §89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Z obsahu spisového materiálu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 183/2002 Nejvyšší soud zjistil, že s touto trestní věcí byla sloučena i věc téhož soudu sp. zn. 8 T 44/2003, přičemž obě předcházející přípravná řízení byla vedena jako zjednodušená a uvedenému okresnímu soudu byly podány dva návrhy na potrestání, které byly doručeny obviněnému dne 29. 5. 2003. Ve spojené věci bylo konáno hlavní líčení, ve kterém byl dne 1. 7. 2003 vyhlášen odsuzující rozsudek, jímž byl obviněný odsouzen za jednání z 18. 12. 2002 a z 27. 2. 2003, přičemž obě spočívala v krádežích věcí z automobilů.
V další trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 47/2003 bylo obviněnému sděleno obvinění doručením usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. dne 25. 1. 2003, a to za jeho jednání ze dne 24. 1. 2003, jenž mělo taktéž charakter krádeže věcí po předchozím vloupání do automobilu. Odsuzující rozsudek byl v této věci vyhlášen dne 28. 7. 2003.
Další obžalobu podanou na obviněného L. B. projednával Okresní soud v Chebu pod sp. zn. 6 T 29/2003, přičemž v této trestní věci bylo obviněnému sděleno obvinění doručením usnesení o zahájení trestního stíhání dne 29. 11. 2002 pro jednání z téhož dne, které spočívalo stejně jako v ostatních případech v krádeži věcí vloupáním do automobilu. Odsuzující rozsudek, kterým byl obviněnému uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 1 T 47/2003, byl v této věci vyhlášen dne 8. 10. 2003. Pro úplnost je třeba dodat, že dne 29. 11. 2002 byl rovněž vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Chebu sp. zn. 1 T 41/2002 za jinou trestnou činnost obviněného, ale stalo se tak dříve, než se obviněný L. B. v 17. hod. dopustil trestné činnosti za níž byl projednán ve věci sp. zn. 6 T 29/2003.
Jako poslední v pořadí rozhodoval dne 29. 10. 2003 Okresní soud v Karlových Varech ve věci sp. zn. 8 T 108/2003, jenž obviněného uznal vinným jednáním ze dne 29. 4. 2003, které mělo opět charakter krádeže věcí vloupáním do automobilu, pro něž mu bylo sděleno obvinění dne 14. 5. 2003. V této věci Okresní soud v Karlových Varech obviněnému uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 15 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z jiného svého rozsudku sp. zn. 8 T 183/2002. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že při ukládání trestu vycházel z toho že projednávaného jednání se obviněný dopustil dne 29. 4. 2003, tedy poté, co byl vyhlášen dne 29. 11. 2002 odsuzující rozsudek Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 1 T 41/2003 ( správně má být 1 T 41/2002 ) a předtím, než byl vyhlášen rozsudek ve věci Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 132/2002 ze dne 1. 6. 2003 ( správně má být sp. zn. 8 T 183/2002 ze dne 1. 7. 2003, neboť věc sp. zn. 8 T 132/2002 se obviněného vůbec netýkala )..Z tohoto důvodu byl podle okresního soudu obviněnému ukládán trest souhrnný k uvedenému odsouzení Okresního soudu v Karlových Varech, přičemž zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku sp. zn. 8 T 183/2002.
K dalším odsouzením obviněného následujícím po odsouzení ve věci pod sp. zn. 8 T 183/2002 se v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn.8 T 108/2003 uvádí, že v případě odsouzení obviněného Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 1 T 47/2003 byl obviněnému chybně uložen trest samostatný místo trestu souhrnného k rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 183/2002, neboť v uvedené sokolovské věci se obviněný dopustil trestné činnosti dne 24. 1. 2003, tedy předtím než byl vyhlášen rozsudek ve věci sp. zn. 8 T 183/2002. K odsouzení od Okresního soudu v Sokolově byl pak obviněnému následně ukládán souhrnný trest Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 6 T 29/2003, přičemž tento rozsudek ještě není v právní moci. V uvedené chebské věci došlo ke spáchání trestné činnosti dne 29. 11. 2002 v 17. hod., tedy zjevně poté, co byl téhož dne vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci Okresního soudu v Chebu sp. zn. 1 T 41/2002. Podle Okresního soudu v Karlových Varech z těchto důvodů nebylo možné uložit souhrnný trest k chebskému odsouzení, když správně měl být uložen trest souhrnný již Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 1 T 47/2003 k rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 183/2002. V citovaném rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 108/2003 se pak konstatuje, že v důsledku tohoto pochybení sokolovského soudu v ukládání trestu došlo k situaci, kdy za skutky, pro něž byl obviněný postupně odsouzen Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 183/2002, Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 1 T 47/2003 a Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 6 T 29/2003, mu byly uloženy dva tresty, ačkoli měl být uložen jeden trest souhrnný resp. dva po sobě následující souhrnné tresty. Uložené tresty v celkové délce 26 měsíců jsou pak svojí celkovou výměrou v rozporu se zákonem.
Krajský soud v Plzni, který projednával odvolání obviněného proti výroku o vině i trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 10. 2003 sp. zn. 8 T 108/2003 ve veřejném zasedání provedl mimo jiné i listinný důkaz opisem rozsudku Okresního soudu v Chebu sp. zn. 6 T 29/2003, ale ve svém postupu ani v následně vydaném rozhodnutí na tento důkaz z hlediska správnosti uloženého trestu nereagoval a odvolání obviněného zamítl, jako nedůvodné.
Z časové posloupnosti, jak byla jednotlivá jednání obviněného páchána, jakož i z toho, jak byla obviněnému pro tato jednání sdělována obvinění a kdy za ně byl jmenovaný odsouzen, vyplývá, že L. B. se nejprve dopustil trestné činnosti dne 29. 11. 2002, z níž byl ještě téhož dne obviněn a odsouzen za ní byl Okresním soudem v Chebu rozsudkem ze dne 8. 10. 2003 pod sp. zn. 6 T 29/2003. Poté spáchal trestnou činnost dne 18. 12. 2002, za kterou mu bylo sděleno obvinění až doručením návrhu na potrestání dne 29. 5. 2003 ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 183/2002, když rozsudek byl vydán dne 1. 7. 2003. Následně se obviněný dopustil trestné činnosti dne 24. 1. 2003, za níž byl obviněn následující den 25. 1. 2003, a odsouzen byl Okresním soudem v Sokolově dne 28. 7. 2003 pod sp. zn. 1 T 47/2003. Jako další v pořadí obviněný spáchal jednání dne 27. 2. 2003, za které mu bylo sděleno obvinění dne 29. 5. 2003 doručením návrhu na potrestání ve věci Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 183/2002 a odsouzen za ně byl již zmíněným rozsudkem tohoto soudu ze dne 1. 7. 2003. V pořadí poslední trestné činnosti se obviněný dopustil dne 29. 4. 2003, za níž mu bylo sděleno obvinění dne 14. 5. 2003 a odsouzen za ni byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 10. 2003 sp. zn. 8 T 108/2003.
Vzhledem k časovým souvislostem uvedených jednání obviněného, jednotlivých sdělení obvinění a dob vyhlášení odsuzujících rozsudků je třeba konstatovat to, co již částečně zmínil Okresní soud v Karlových Varech ve svém rozsudku ze dne 29. 10. 2003 sp. zn. 8 T 108/2003. Jedná se o to, že správně již měl být obviněnému uložen souhrnný ale zároveň i společný trest rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 7. 2003 ve věci sp. zn. 1 T 47/2003 a to k rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 183/2002. Je tomu tak proto, že jak jednání obviněného ze dne 18. 12. 2002, za něž již byl pravomocně odsouzen ve věci pod sp. zn. 8 T 183/2002, tak jednání ze dne 24. 1. 2003, pro něž bylo vedeno řízení u Okresního soudu v Sokolově, byla obě vedena jednotným záměrem pachatele, měla blízkou časovou souvislost, podobný způsob provedení i předmět útoku, jenž spočíval v krádežích věcí z automobilů, a vzhledem k datům sdělení obvinění lze učinit závěr, že se jednalo o dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. Ve vícečinném souběhu trestných činů k tomuto pokračujícímu trestnému činu krádeže pak bylo jednání obviněného ze dne 27. 2. 2003, neboť bylo spácháno až po sdělení obvinění za jednání ze dne 24. 1. 2003, k němuž došlo dne 25. 1. 2003, za které obviněný již byl rovněž projednán a pravomocně odsouzen již citovaným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 7. 2003 sp. zn. 8 T 183/2003 a tudíž zde v úvahu přicházelo uložení i souhrnného trestu. K uvedenému postupu však nedošlo a dojít ani nemohlo, jelikož Okresní soud v Sokolově se o odsouzení obviněného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 183/2002 z objektivních důvodů nedověděl. Obviněný sám se o tomto odsouzení v hlavním líčení nezmínil a ani v nejnovějším opisu z rejstříku trestů by nemohlo být zaznamenáno, jelikož trestní list byl z Okresního soudu v Karlových Varech vypraven až dne 31. 7. 2003.
Ohledně další trestné činnosti obviněného ze dne 29. 11. 2002 rozhodoval dne 8. 10. 2003 Okresní soud v Chebu pod sp. zn. 6 T 29/2003, který se Okresního soudu v Karlových Varech dotázal na stav řízení proti obviněnému L. B. a na tuto žádost reagoval Okresní soud v Karlových Varech zasláním opisu rozsudku sp. zn. 8 T 183/2002, jenž byl Okresnímu soudu v Chebu doručen dne 17. 9. 2003. Jmenovaný soud však na tuto informaci nereagoval, v hlavním líčení konaném dne 8. 10. 2003 tímto rozsudkem důkaz neprovedl, a obviněnému uložil souhrnný trest pouze k rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 1 T 47/2003, ačkoli měl a mohl obviněnému uložit souhrnný trest i za sbíhající se trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 183/2002.
Jako poslední v řadě o obviněném rozhodoval Okresní soud v Karlových Varech ve věci vedené pod sp. zn. 8 T 108/2003, jenž obviněnému uložil souhrnný trest pouze ke svému dřívějšímu rozsudku sp. zn. 8 T 183/2002, přičemž mu bylo jednak z opisu rejstříku trestů, ale i z příslušných opisů rozsudků známo odsouzení obviněného Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 1 T 47/2003 a Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 6 T 29/2003, když jimi prováděl důkaz i v hlavním líčení. Též ve svém rozsudku dává najevo, že si je vědom nutnosti uložit obviněnému za veškerou sbíhající se trestnou činnost jediný trest a poukazuje i na pochybení, ke kterým v předchozích řízeních ostatních soudů došlo, ale nepochopitelně dospívá k závěru, že tato pochybení jeho vlastním postupem a rozhodnutím napravit nelze, když tomu ve skutečnosti bylo zcela naopak.
Nejvyšší soud se zabýval i povahou jednání obviněného z 27. 2. 2003, pro něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 183/2002 a jednání obviněného ze dne 29. 4. 2003, za něž byl stíhán ve věci téhož soudu pod sp. zn. 8 T 108/2003, a jichž se dopustil, aniž mu mezitím bylo pro kterékoli z nich sděleno obvinění. Pro obojí jednání obviněného bylo charakteristické, že spočívalo v odcizení věcí vloupáním do automobilů, provedené podobným způsobem a shodovalo se i v předmětu útoku, přičemž obviněný byl k tomuto veden jednotným záměrem získat cizí peněžní prostředky, event. věci, za něž by tyto peněžní prostředky mohl jejich prodejem získat. Jednání obviněného v obou případech naplňovalo mimo jiné skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Je tak evidentní, že jednání obviněného ze dne 29. 4. 2003 bylo ve vztahu k jeho jednání ze dne 27. 2. 2003 pouze dalším útokem pokračujícího trestného činu krádeže a nikoli samostatným trestným činem, jak měl zato Okresní soud v Karlových Varech, ale i stížnost pro porušení zákona. Obviněnému tak měl být uložen za tento pokračující trestný čin rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 108/2003 mimo jiné společný trest podle §37a tr. zák., za současného zrušení výroku o vině ohledně jednání obviněného ze dne 27. 2. 2003 a celého výroku o trestu z rozsudku téhož soudu sp. zn. 8 T 183/2002, při zachování výroku o vině obviněného ohledně jeho jednání ze dne 18. 12. 2002, které je ve vztahu k uvedenému pokračujícímu trestnému činu krádeže ve vícečinném souběhu, a to vhledem ke sdělení obvinění obviněnému dne 25. 1. 2003 ve věci Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 1 T 47/2003. Pokud jde o jednání obviněného, za něž byl odsouzen v trestních věcech Okresního soudu v Chebu sp. zn. 6 T 29/2003 a Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 1 T 47/2003, i těchto se obviněný dopustil před datem 1. 7. 2003, kdy bylo obviněnému vyhlášeno první odsouzení Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 183/2002. Proto měl Okresní soud v Karlových Varech ve věci sp. zn. 8 T 108/2003 po vyčkání právní moci rozsudku Okresního soudu v Chebu ve věci sp. zn. 6 T 29/2003, při částečném zrušení výroku o vině a celém výroku o trestu z rozsudku sp. zn. 8 T 183/2002 uložit obviněnému za současného zrušení výroku o trestu z rozhodnutí sp. zn. 6 T 29/2003 a sp. zn. 1 T 47/2003 jediný trest, který by byl současně trestem společným ( viz §37a tr. zák. ) a souhrnným ( viz §35 odst. 2 tr. zák. ) Tím by pak napravil i dřívější subjektivní ale i objektivní porušení zákona, jichž se dopustily ostatní soudy projednávající trestnou činnost obviněného.
Podle Nejvyššího soudu tudíž lze uzavřít, že ačkoli se Okresní soud v Karlových Varech ve věci sp. zn. 8 T 108/2003 jednotlivými skutky, jakož i trestnými činy a odsouzeními obviněného podrobně zabýval, dospěl při vyhodnocování skutkového stavu ohledně ukládaného trestu k nesprávným právním závěrům. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací pak pochybení soudu prvního stupně nezjistil a nenapravil, čímž nedostál své zákonné přezkumné povinnosti. V důsledku těchto pochybení byly obviněnému místo jediného trestu souhrnného a zároveň společného uloženého v trestní sazbě podle §247 odst. 1 tr. zák. uloženy dva souhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody ve výměře 16 měsíců a 15 měsíců, které byly oba ukládány v trestní sazbě do dvou let odnětí svobody. Součet obou trestů tak výrazným způsobem překročil horní hranici trestní sazby, ve které se měl správně uložený trest nacházet. Za těchto okolností bylo nutné pokládat napadený trest za trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti spáchaného činu pro společnost ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona bylo, byť jen z tohoto důvodu, opodstatněné.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 7 To 598/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §35 odst. 2 a §37a tr. zák., v neprospěch obviněného L. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 8 T 108/2003, a to pouze v jeho odsuzující části A, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí či jejich části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Okresnímu soudu v Karlových Varech, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. To jinými slovy znamená, že okresní soud si vyžádá nový opis z rejstříku trestů obviněného, jeho hodnocení z výkonu trestu a na základě všech relevantních spisových materiálů, včetně přílohových trestních spisů, nově rozhodne o odpovídajícím trestu za veškerou sbíhající se trestnou činnost obviněného L. B. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného, což v konkrétním případě znamená, že trest lze uložit pouze v rámci trestní sazby podle §247 odst. 1 tr. zák. i to, že je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c