ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.178.2003.1
sp. zn. 4 Tz 178/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání 6. ledna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. S., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 1 T 27/2002, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 1 T 27/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §314e odst. 1 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. S.
Napadený trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 1 T 27/2002 byl obviněný T. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 11. 2. 2002 okolo 16.20 hod. v P., v prostorách prodejny DM D. M. s. r. o. odcizil jedno balení pánské toaletní vody zn. Aspen v hodnotě 489,- Kč tím způsobem, že vybrané zboží uschoval pod tričko, prošel prostorem pokladen bez zaplacení, následně byl zadržen ostrahou objektu a zboží bylo vráceno do prodeje, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 16 T 130/2001, odsouzen mj. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Za nyní posuzovanou trestnou činnost byl obviněnému uložen v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 věty prvé tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 14. 8. 2002.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. S. Namítá v ní, že tímto trestním příkazem byl zákon porušen v neprospěch obviněného v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a §2 odst. 6 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytkl napadenému rozhodnutí, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin byla překročena maximálně přípustná hranice výše trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena §36 a 45a odst. 1 tr. zák. pro tento druh trestu. Obviněnému byl dřívějším trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 3 T 145/2000, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, a oběma trestními příkazy dohromady tak obviněnému byl uložen trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 600 hodin, přestože součet postupně uložených trestů obecně prospěšných prací dosud nevykonaných může činit pouze 400 hodin.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného T. S. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, včetně rozhodnutí obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně též podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí podle §36 tr. zák. tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 1 T 27/2002, Nejvyšší soud zjistil, že dne 22. 2. 2002 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 uvedenému soudu návrh na potrestání na obviněného T. S. pro výše uvedenou trestnou činnost. Samosoudce tohoto soudu vydal dne 6. 3. 2002 ve věci trestní příkaz, jímž při vyslovení výroku o vině ve shodě s podaným návrhem na potrestání a užitím shodné právní kvalifikace činu, uložil obviněnému T. S. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V době vydání trestního příkazu však již trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 3 T 145/2000, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2001, byl obviněnému pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, z něhož obviněný nic nevykonal. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 v době, kdy v trestní věci jež je napadena stížností pro porušení zákona, rozhodoval trestním příkazem, tuto okolnost mohl zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen na č. l. 11. Z úkonů, které samosoudce provedl poté, co mu byl doručen návrh na potrestání, je zřejmé, že si jednak nevyžádal k prostudování spis Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 3 T 145/2000, případně neučinil dotaz zda a v jakém rozsahu byl trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin vykonán. Při absenci důkazů v tomto směru pak důsledkem uvedeného procesního postupu byl posléze stav, kdy napadeným trestním příkazem byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, aniž byl předchozí trest ve výměře 200 hodin vykonán. Ustanovení §36 tr. zák. přikazuje, aby soud při ukládání určitého druhu trestu zohlednil stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého leč dosud nevykonaného, nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud trestní zákon v §45a odst. 1 tr. zák. stanoví, že trest obecně prospěšných prací může být ukládán v rozmezí od 50 do 400 hodin, vydáním trestního příkazu samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 překročil onu stanovenou hranici o 200 hodin.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 porušil zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných po stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Důsledkem tohoto pochybení je i porušení §314e odst. 1 tr. ř., neboť neexistence spolehlivě zjištěného skutkového stavu jakožto podkladu nejen pro správné rozhodnutí o vině, leč i trestu, vytvořila překážku pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 1 T 27/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl z důvodů uvedených výše porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., jakož i §314e odst. 1 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. S. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento trestní příkaz obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v tomto ohledu nemohl akceptovat návrh ministra spravedlnosti, aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř., a ve věci případně sám rozhodl. Zákonným předpokladem pro tento procesní postup je dle citovaného zákonného ustanovení okolnost, že rozhodnutí je možno učinit na podkladě skutkového stavu, který byl jinak v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Pokud Nejvyšší soud konstatoval v posuzované trestní věci porušení zákona mj. v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., pak existence tohoto závěru postup dle §271 odst. 1 tr. ř. vylučovala.
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 bude ve svém rozhodování významně omezen ustanovením §273 tr. ř., jež zakazuje zhoršit postavení obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl v případě obviněného porušen v jeho neprospěch, a proto v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (zákaz reformationis in peius). Bude nutno, aby dokazování bylo doplněno jednak vyžádáním spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp zn. 3 T 145/2000, a vyhodnocením jeho obsahu, zejména zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska P., jednak opatřením si nového opisu rejstříku trestů obviněného pro úplnost informace jaké případné další tresty a v jaké výši byly obviněnému v mezidobí uloženy, aby opětně nedošlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. Poté, co soud prvního stupně nově vysloví výrok o vině v nezměněné podobě, když o jeho správnosti pochybnosti nevznikly, rozhodne nově o trestu obviněného tak, aby odpovídal všem zákonným hlediskům, poté co v tomto směru vyhodnotí nové důkazy samostatně a poté v kontextu důkazů již fixovaných v trestním spise.
Podle ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á