ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.18.2004.1
sp. zn. 4 Tz 18/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 19. února 2004 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněného K. F., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000, byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 2. 7. 1999 do 30. 9.1999, za což mu byl podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Dále mu byl uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 4 let. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 7. 2000.
Trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 7. 5. 1999, za což mu byl podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Obviněnému K. F. byl trestní příkaz doručen dne 10. 10. 2000 a právní moci ve vztahu k němu nabyl dne 19. 10. 2000.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. F. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným trestním příkazem porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že se Okresní soud v Kolíně neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000, neboť obviněný K. F. byl napadeným trestním příkazem odsuzován za trestný čin spáchaný dne 7. 5. 1999, tedy dříve než byl vyhlášen citovaný odsuzující rozsudek Okresního soudu v Nymburce.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. F. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona důvodně namítá, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000.
Obviněný K. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 2. 7. 1999 do 30. 9.1999, trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, doručeným obviněnému dne 10. 10. 2000 byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaným ve formě spolupachatelství, kterého se dopustil jednáním ze dne 7. 5. 1999. Z uvedeného je zřejmé, že posléze uvedený trestný čin byl obviněným K. F. spáchán dříve, než byl než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu. Za této situace měl být obviněnému K. F. rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 152/2000 správně uložen souhrnný trest za oba uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000, podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Stížnosti pro porušení zákona je třeba dále přisvědčit, že v projednávané trestní věci obviněného K. F. nebyla dodržena ani ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., která stanoví povinnost respektovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací ve výši 400 hodin při ukládání dalšího trestu.
Obviněnému K. F. byly postupně uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 650 hodin, když byl odsouzen nejprve rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, a poté trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přičemž v době rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací nezahájil obviněný K. F. ještě výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce.
V souvislostí s projednáním stížnosti pro porušení zákona se však Nejvyšší soud zabýval také otázkou, zda je stížnosti pro porušení zákona podaná ve věci obviněného K. F. proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, důvodná.
Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti rozhodnutím, která již nabyla právní moci. Ze zásady závaznosti, nezměnitelnosti a nezvratnosti pravomocných rozhodnutí vydaných v trestním řízení vyplývá, že mimořádné opravné prostředky jsou výjimečným opatřením a mají své místo v trestním řízení pouze v případě takových vad rozhodnutí, kdy setrvání na právní moci rozhodnutí a jeho nezměnitelnosti by znamenalo vážné ohrožení nestranného a spravedlivého rozhodování. Základním účelem mimořádného opravného prostředku a následného opravného řízení je náprava konkrétního nesprávného rozhodnutí v zájmu účastníků trestního řízení.
V této souvislosti je třeba uvést, že ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného K. F. k Nejvyššímu soudu dne 9. 1. 2004 další stížnost pro porušení zákona (ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 TZ 8/2004), kterou napadl pravomocný rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 9. 2002, sp. zn. 2 T 313/2001, kterým byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., který spáchal jednáním ze dne 1. 12. 1998, a byl mu uložen podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin za současného zrušení rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 2 T 32/2000.
O této stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud ve veřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2004 rozsudkem, sp. zn. 4 TZ 8/2004. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Okresní soud v Nymburce porušil zákon při vydání rozsudku ze dne 9. 9. 2002, sp. zn. 2 T 313/2001, neboť při jeho vydání již existoval trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, čj. 3 T 152/2000-53, jímž byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaným ve formě spolupachatelství jednáním dne 7. 5. 1999, za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2000, čj. 2 T 32/2000-89, jímž byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil v době od 2. 7. 1999 do 30. 9.1999, a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Obě tato předchozí odsouzení vyplývala z opisu rejstříku trestů na č. l. 25 (sp. zn. 2 T 313/2001). Okresní soud v Nymburce, přestože to byla jeho povinnost, si nezjistil, že tresty obecně prospěšných prací uložené obviněnému nebyly ani v jednom případě zcela vykonány. Okresní soud v Nymburce v napadeném rozsudku pochybil též při ukládání souhrnného trestu. Toto pochybení však bylo podmíněno již nezákonností výroku o trestu z předchozího trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, neboť obviněný K. F. byl tímto trestním příkazem odsuzován za trestný čin spáchaný dne 7. 5. 1999, tedy dříve než byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2000, čj. 2 T 32/2000-89, a měl tudíž povinnost uložit souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z tohoto rozsudku. V daném případě byl dán souběh mezi třemi trestnými činy, které spáchal obviněný jednáním z prosince roku 1998, dne 7. 5. 1999 a 2. 7. až 30. 9. 1999, přičemž bylo povinností Okresního soudu v Nymburce při vydání napadeného rozsudku uložit souhrnný trest za všechny tři trestné činy. Nejvyšší soud proto citovaným rozsudkem podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 9. 2002, sp. zn. 2 T 313/2001, byl výrokem o trestu porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného K. F., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Nymburce přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což v konkrétním případě znamená znovu rozhodnout o trestu obviněného K. F., a to se zřetelem na citovaný trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, čj. 3 T 152/2000-53 a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2000, čj. 2 T 32/2000-89, ze kterých vyplývá, že obviněnému K. F., by měl být uložen jeden souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. při respektování všech zákonných ustanovení, včetně ustanovení §36 tr. zák.
Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 4 Tz 8/2004, vyplývá, že Okresní soud v Nymburce, kterému bylo přikázáno, aby v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl věc obviněného K. F., bude rozhodovat o všech třech výše vymezených trestných činech obviněného K. F., které spáchal jednáním ze dne 1. 12. 1998, jednáním ze dne 7. 5. 1999 a jednáním ve dnech 2. 7. až 30. 9. 1999 a které jsou ve vztahu souběhu, a uloží za ně jediný souhrnný trest při zrušení výroku o trestu i z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, tedy z trestního příkazu napadeného samostatnou stížností pro porušení zákona v této trestní věci.
Z uvedeného dále vyplývá, že vady trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, které ministr spravedlnosti namítal, budou napraveny v důsledku rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 4 Tz 8/2004, v následném řízení u Okresního soudu v Nymburce.
Za této situace dospěl Nevyšší soud k závěru, že podání stížnosti pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, není odůvodněno takovou vadou napadeného rozhodnutí, že by setrvání na právní moci rozhodnutí a jeho nezměnitelnosti znamenalo vážné ohrožení nestranného a spravedlivého rozhodování, v této souvislosti je nutno zdůraznit, že základní účel podané stížnost pro porušení zákona, tj. náprava konkrétního nesprávného rozhodnutí, již byl naplněn vydáním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 4 Tz 8/2004.
Nevyšší soud proto shledal stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 3 T 152/2000, nedůvodnou, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.