ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.180.2003.1
sp. zn. 4 Tz 180/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch JUDr. T. Ch., v trestní věci podezřelých M. K., J. R., a D. K., pro trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 7 Zn 8998/2002, a rozhodl podle ustanovení §268 odst. 2 tr. ř. takto:
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 7 Zn 8998/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §66 odst. 1 tr. ř. v neprospěch JUDr. T. Ch.
Odůvodnění:
V trestní věci podezřelých M. K., J. R. a D. K. vedené u Obvodního oddělení Policie ČR Ostrava – střed byla usnesením policejního orgánu tohoto obvodního oddělení ze dne 11. 3. 2003, č. j. MROV – 1612/01 – TČ – 2002, podle §66 odst. 1 tr. ř. uložena JUDr. T. Ch., pořádková pokuta ve výši 5 000,- Kč.
Proti tomuto usnesení podal JUDr. T. Ch. stížnost, která byla státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Ostravě zamítnuta jako nedůvodná, a to usnesením ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 7 Zn 8998/2002.
Proti tomuto usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona. Napadeným usnesením byl podle stěžovatele porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §66 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §78 odst. 1 tr. ř. v neprospěch JUDr. T. Ch.
V podané stížnosti ministr spravedlnosti blíže uvedl, že v přípravném řízení ve shora uvedené trestní věci byla JUDr. T. Ch. uložena pořádková pokuta ve výši 5 000,- Kč, neboť bez dostatečné omluvy nevyhověl výzvě policejního orgánu učiněné podle §78 odst. 1 tr. ř. k vydání originálu smlouvy ze dne 18. 3. 1999 o vypořádání smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. 5. 1998, která se týkala převodců J. R., M. K. a D. K. ve společnosti R. na nabyvatele - společnost K., neboť bylo prokazatelně zjištěno, že JUDr. T. Ch., jako právní zástupce poškozeného J. P., převzal dne 3. 10. 2002 originál předmětné smlouvy od policejního rady OHK SKPV Správy severomoravského kraje v Ostravě a na opakované výzvy policejního orgánu odmítal vydat tuto smlouvu, jako věc důležitou pro trestní řízení podle §78 tr. ř.
Ministr spravedlnosti v této souvislosti poukázal na úřední záznam založený ve spise na č. l. 48 spisu, z něhož vyplývalo, že JUDr. T. Ch. originál požadované smlouvy k dispozici neměl tak, aby jej přímo mohl policejnímu orgánu na vyzvání vydat. Policejní orgán se však touto otázkou nezabýval a opatřením ze dne 17. 2. 2003 vyzval JUDr. T. Ch. k vydání originálu potřebné smlouvy a když jmenovaný ve stanoveném termínu dne 26. 2. 2003 smlouvu nevydal, policejní orgán důrazně vyzval JUDr. Ch. dalším opatřením ze dne 28. 2. 2003 k vydání požadované smlouvy podle §78 odst. 1 tr. ř., přičemž ho zároveň upozornil na možnost uložení pořádkové pokuty pro případ, že by jmenovaný výzvě nevyhověl. Jelikož JUDr. T. Ch. požadovanou listinu nevydal, policejní orgán rozhodl usnesením ze dne 11. 3. 2003, č. j. MROV – 1612/01 – Tč – 2002, o uložení pořádkové pokuty JUDr. T. Ch. ve výši 5 000,- Kč , přičemž současně opatřením z téhož dne vyzval podle §78 odst. 1 tr. ř. k vydání originálu předmětné smlouvy Ing. J. P., jakožto statutárního zástupce obchodní společnosti K.
Podle ministra spravedlnosti je tedy zřejmé, že policejní orgán Policie ČR, Obvodního oddělení Ostrava – střed, pokud se rozhodl uložit JUDr. T. Ch. pořádkovou pokutu, nevzal v úvahu to, že povinnost na vyzvání předložit nebo vydat orgánům činným v trestním řízení věc důležitou pro trestní řízení má podle §78 odst. 1 tr. ř. každý, kdo ji má u sebe, čímž se rozumí, že má věc ve své dispozici tak, že ji přímo on sám může předložit či vydat. Nelze proto podle §78 odst. 1 tr. ř. někomu uložit povinnost určitou věc nejprve opatřit a následně ji orgánu činnému v trestním řízení vydat. Tímto se však policejní orgán neřídil a neměl tudíž splněny ani zákonné podmínky pro uložení pořádkové pokuty podle §66 odst. 1 tr. ř. V následném postupu a rozhodnutí státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě pak rovněž došlo k pochybení, které je nutno napravit mimořádným opravným prostředkem.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě byl v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, konkrétně usnesením policejního orgánu Policie ČR, Obvodního oddělení Ostrava – střed ze dne 11. 3. 2003, č. j. MROV – 1612/01 – Tč – 2002, v ustanovení §66 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §78 odst. 1 tr. ř. porušen zákon v neprospěch JUDr. T. Ch. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle §269 odst. 2 tr. ř. obě shora uvedená rozhodnutí zrušil včetně rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující.
Nejvyšší soud přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i v řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Podle §78 odst. 1 tr. ř. kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění ( §66 ).
Podle §66 odst. 1 tr. ř. pak může být orgánem činným v trestním řízení potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč mimo jiné ten, kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle trestního řádu.
Z podkladů, které byly pro řízení o pořádkové pokutě předloženy, vyplývá, že JUDr. T. Ch. byl opařením policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního oddělení Ostrava – střed ze dne 14. 1. 2003, č. j. MROV - 1612/01 – Tč – 2002, vyzván podle §78 odst. 1 tr. ř. k vydání originálu smlouvy o vypořádání smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. 5. 1998 převodců R. K. a K. Toto opatření mu bylo doručeno dne 17. 1. 2003. Dne 24. 1. 2003 kontaktoval JUDr. Ch. policejní orgán a uvedl, že se v požadovaný termín nemůže dostavit a že dne 3. 2. 2003 bude telefonicky kontaktovat policejního inspektora k domluvení náhradního termínu pro vydání požadované listiny.
Z úředního záznamu ze dne 6. 2. 2003 na č. l. 48 spisu vyplývá, že dne 3. 2. 2003 JUDr. Ch. policejnímu orgánu, po té co byl telefonicky kontaktován za účelem domluvení termínu k vydání originálu požadované smlouvy, uvedl, že požadovaný originál listiny vyzvedne ve společnosti K. a telefonicky domluví termín jeho předání. Dne 5. 2. 2003 byl JUDr. Ch. opětovně policejním orgánem kontaktován, přičemž uvedl, že originál požadované smlouvy nemůže najít a není si jistý, zda jej vůbec převzal od policejního rady OHK SKPV Správy severomoravského kraje v Ostravě.
Dále byl JUDr. Ch. policejním orgánem písemně vyzýván podle §78 odst. 1 tr. ř. k vydání požadované listiny přípisy ze dne 17. 2. 2003 a 28. 2. 2003 a když na výzvy nereagoval, byla mu uložena pořádková pokuta ve výši 5 000,- Kč.
Z obsahu odůvodnění usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty vyplývá, že JUDr. T. Ch. převzal dne 3. 10. 2002 originál smlouvy ze dne 18. 3. 1999 o vypořádání smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. 5. 1998 převodců J. R., M. K. a D. K. ve firmě R. na nabyvatele - společnost K. od policejního rady OHK SKPV Správy severomoravského kraje v Ostravě. Výzvy k vydání věci byly JUDr. Ch. doručeny opakovaně, a to přípisem ze dne 17. 2. 2003 a ze dne 28. 2. 2003. Ani v jednom případě se bez řádné omluvy JUDr. Ch. nedostavil a originál předmětné smlouvy nevydal.
Proti tomuto usnesení si JUDr. Ch. podal stížnost v níž konstatoval, že sice dne 3. 10. 2002 převzal originál požadované listiny od policejního rady do vlastních rukou, nicméně měl tento doklad k dispozici pouze několik desítek minut, než jej spolu s dalšími doklady předal odpovědnému pracovníku obchodní společnosti K., které tento doklad patří a které se týká. Neexistoval sebemenší důvod k tomu, aby si předmětné dokumenty ponechal. Podle svého vyjádření vyžádal požadovaný doklad od Ing. J. P. s tím, že by jej měl obdržet dne 17. 3. 2003, přičemž posléze jej policejnímu orgánu předá. V závěru své stížnosti JUDr. Ch. opětovně zdůraznil, že požadovanou listinu u sebe momentálně nemá a má-li splnit požadavek policejního orgánu, musí ji nejprve od příslušných osob získat. Dále uvedl, že o této okolnosti policejní orgán telefonicky informoval.
Podanou stížností se zabývala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, která v odůvodnění svého zamítavého usnesení poukázal na zákonná ustanovení §78 odst. 1 a §66 odst. 1 tr. ř. s tím, že postup policejního orgánu byl důvodný, neboť JUDr. T. Ch. výzvám policejního orgánu opakovaně nevyhověl aniž se dostatečně omluvil, což si vyžádalo opětovné prodloužení lhůty k prověřování, a tím i průtah v samotném řízení.
Nejvyšší soud v reakci na shora uvedená skutková zjištění poukazuje na okolnost, že již ze sdělení JUDr. Ch. učiněného policejnímu orgánu dne 3. 2. 2003 (viz úřední záznam na č. l. 48) bylo patrné, že předmětnou listinu nejprve vyžádá u společnosti K. Z toho jednoznačně vyplývalo, že jmenovaný požadovaný originál listiny u sebe neměl a aby mohl vyhovět výzvě policejního orgánu, musel tuto listinu nejprve vyžádat u dalšího subjektu. Tuto zásadní okolnost ovšem policejní orgán ve svém postupu nezohlednil a dále postupoval podle §78 odst. 1 tr. ř. tak, jako by JUDr. Ch. měl originál požadované listiny k dispozici. Je tedy zřejmé, že policejní orgán porušil zákon, jestliže postupem podle §78 odst. 1 tr. ř. požadoval vydání věci, v tomto případě listiny, po někom, kdo ji u sebe neměl s tím, aby ji přímo on sám policejnímu orgánu vydal. Podle §78 odst. 1 tr. ř. totiž nelze komukoli uložit povinnost určitou věc nejprve opatřit a následně ji orgánu činnému v trestním řízení vydat.
Pokud tedy policejní orgán neměl splněny podmínky k postupu podle §78 odst. 1 tr. ř. z toho důvodu, že JUDr. Ch. předmětnou listinu neměl k dispozici, pak jej policejní orgán ani nemohl za nesplnění takové povinnosti sankcionovat podle §66 odst. 1 tr. ř. uložením pořádkové pokuty. Jestliže potom v řízení o stížnosti JUDr. Ch. proti usnesení o uložení pořádkové pokuty státní zástupkyně pochybení policejní orgánu nenapravila a stížnost jako nedůvodnou zamítla, porušila zákon v neprospěch JUDr. T. Ch. Pořádková pokuta ve smyslu ustanovení §66 odst. 1 tr. ř. je totiž jedním z prostředků vynucení plnění povinnosti uložené podle §78 odst. 1 tr. ř. Lze ji však uložit pouze tomu subjektu, který byl k plnění povinnosti řádně vyzván a jehož povinnost vyhovět výzvě odpovídá jeho oprávnění disponovat věcmi takto požadovanými.
Nad rámec výše uvedeného je třeba ale poznamenat, že ani samotný postup JUDr. T. Ch. nelze označit za korektní. Svým celkovým přístupem totiž policejnímu orgánu dával v podstatě najevo, že to bude on, kdo požadovanou listinu u společnosti K. vyžádá a policejnímu orgánu ji předá. To ale ani po delší době neučinil namísto toho, aby policejnímu orgánu ihned sdělil, že se má se svým požadavkem obrátit na jmenovanou obchodní společnost či přímo na Ing. P. Zbytečně tak došlo k průtahům v konaném řízení, které ale v tomto případě nebylo možné postihnout způsobem, jak to policejní orgán a posléze státní zástupkyně učinili.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem pak Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 7 Zn 8998/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §66 odst. 1 tr. ř. ve neprospěch JUDr. T. Ch. Nejvyšší soud se ve svém rozhodování musel omezit toliko na akademický výrok, neboť v řízení o stížnosti pro porušení zákona lze podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit pouze ta nezákonná rozhodnutí, jimiž byl porušen zákon v neprospěch obviněného. V daném případě však JUDr. T. Ch., v jehož neprospěch byl zákon porušen, procesní postavení obviněného nemá a na postavení podezřelých osob napadené rozhodnutí žádný vliv nemělo. Proto nebylo možné podle §269 odst. 2 tr. ř. postupovat.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec