ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.182.2004.1
sp. zn. 4 Tz 182/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu, který byl uložen obviněnému J. B.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 10. 9. 2002 do 6. 10. 2002, a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 24. 12. 2002 a 25. 12. 2002, za což byl obviněný J. B. odsouzen podle §247 odst. 1, §35 odst. 1, §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 5. 2003, když obviněný i státní zástupce se vzdali odvolání. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněného J. B. a o náhradě škody.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T 243/2001, byl obviněný J. B. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2, poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným v bodech 1 – 21 citovaného rozsudku v období od 2. 7. 1999 do 17. 8. 2000, za což byl obviněný J. B. podle §238 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §35 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále byl obviněnému podle §57a odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu pobytu na území okresu P. na dobu 4 let a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci – 1 ks štípacích kleští Forget Steel s černou rukojetí. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 2002.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že se Okresní soud v Karlových Varech v rozsudku ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, dopustil pochybení při ukládání trestu, když nepřihlédl k tomu, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T 243/2001, byl obviněnému J. B. uložen rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Okresní soud v Karlových Varech nerespektoval ustanovení §36 tr. zák. a uložil obviněnému J. B. trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, čímž došlo k porušení §45a odst. 1 tr. zák., neboť nejvyšší stanovená výměra trestu obecně prospěšných prací je 400 hodin, obviněnému J. B. však byly v úhrnu uloženy tresty obecně prospěšných prací ve výměře celkem 500 hodin.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. B. nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T 243/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin.
Jak vyplývá z podnětu ke stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační služby ČR, střediska K. V. ze dne 29. 7. 2004, v době rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací nezahájil obviněný J. B. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T 243/2001.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. B. rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, ve výměře 100 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 400 hodin, přesahoval o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému J. B.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 217/2002 dále vyplývá, že Okresní soud v Karlových Varech věděl o předchozím odsouzení obviněného J. B. rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T 243/2001, v předmětném trestním spisu je založena zpráva Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2002 (č. l. 39), jejíž součástí byl opis nepravomocného rozsudku ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 T 243/2001 (bez označení čísla listu), a dále zpráva Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 3. 2003, že výše uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 2002 (č. l. 40). Okresní soud v Karlových Varech si přesto nezjistil další okolnosti rozhodné pro uložení trestu obecně prospěšných prací, zejména zda byl dříve uložený trest obecně prospěšných prací obviněným vykonán, nezjistil tedy skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 100 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 T 217/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného J. B. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. S ohledem na skutečnost, že v napadeném rozsudku je nezákonný pouze výrok o trestu a tento výrok lze oddělit od ostatních výroků, Nejvyšší soud zrušil podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku výrok o trestu, kterým byl obviněnému J. B. podle §247 odst. 1, §35 odst. 1, §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Nejvyšší soud dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Karlových Varech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného J. B. respektoval všechna zákonná ustanovení, včetně ustanovení §36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. B., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.