ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.184.2004.1
sp. zn. 4 Tz 184/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. P., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. června 2003, čj. 3 T 85/2003-95, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. června 2003, čj. 3 T 85/2003-95, byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného J. P.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným trestním příkazem byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 16. 2. 2003 v době kolem 05.45 hod. v K. V., Z. m., v herně přízemí objektu obchodního domu M., po předchozí slovní rozepři za přítomnosti dalších nejméně tří hostů herny, fyzicky napadl P. T. Q., a to tak, že tohoto nejméně jednou udeřil pěstí do obličeje a tím mu způsobil otok a hematom s oděrkou levého oka bez nutnosti léčby v pracovní neschopnosti. Za to mu byl podle §202 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Tento trestní příkaz, jenž byl obviněnému doručen dne 28. 1. 2004, nabyl právní moci dne 6. 2. 2004, když proti němu nebyl oprávněnými osobami podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. Okresnímu soudu v Karlových Varech vytýká, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., protože uvedený trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. spáchal obviněný dne 16. 2. 2003, před vydáním jiného trestního příkazu, konkrétně trestního příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 2. 2003, čj. 1 T 21/2003-36, jenž mu byl doručen dne 7. 4. 2003, a proto mu měl být uložen souhrnný trest. Uvedené mohl okresní soud zjistit z lustra, uvedeného na obžalobě Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ve spise sp. zn. 3 T 85/2003, kde je toto odsouzení obviněného vyznačeno. Z příslušného spisu pak mohlo být zjištěno, že obviněnému J. P. byl uložen stejný druh trestu i to, že tento trest (v daném případě trest obecně prospěšných prací) nebyl k datu vydání napadeného trestního příkazu vykonán. Tím došlo jednak se zřetelem k ustanovení §36 tr. zák. k překročení nejvyšší možné výměry trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v §45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře 400 hodin, jednak nebyl vzat zřetel ke vztahu souhrnnosti podle §35 odst. 2 tr. zák. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. P. jak v citovaných ustanoveních trestního zákona, tak také v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 věty prvé tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 věty prvé tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Karlových Varech při vydání trestního příkazu ze dne 26. června 2003, čj. 3 T 85/2003-95, neřídil. Při jeho vydání již existoval trestní příkaz téhož soudu ze dne 18. 2. 2003, doručený obviněnému dne 7. 4. 2003, tedy později než byl spáchán skutek (16. 2. 2003), za nějž byl obviněný odsouzen napadeným trestním příkazem. Tímto trestním příkazem mu byl uložen trest obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin, s jehož výkonem v době vydání napadeného trestního příkazu nebylo ani započato. Jak již zmínila stížnost pro porušení zákona toto předchozí odsouzení si mohl okresní soud zjistit připojením spisu téhož soudu pod sp. zn. 1 T 21/2003, neboť již na obžalobě je toto odsouzení vyznačeno. Ze zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska K. V., ze dne 8. 6. 2004 (č. l. 54 sp. zn. 1 T 21/2003) vyplývá, že k tomuto dni nebylo s výkonem trestu obecně prospěšných prací započato. Napadeným trestním příkazem, jímž byl obviněnému J. P. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl porušen zákon v neprospěch obviněného nejen v tom smyslu, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ačkoli k tomu byly splněny zákonné podmínky ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., nýbrž navíc tak, že celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry, vyplývající z ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. K uvedenému pochybení a porušení zákona došlo proto, že Okresní soud v Karlových Varech nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu. Vzhledem k tomu, že trest uložený nad zákonnou výměru je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. P. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku, když porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. zvlášť nevyslovil, protože tohoto ustanovení v napadeném trestním příkazu použito nebylo a jeho nepoužití je vyjádřeno v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Karlových Varech podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně to znamená, že Okresní soud v Karlových Varech v trestní věci sp. zn. 3 T 85/2003 znovu projedná podanou obžalobu a shledá-li obviněného vinným, uloží mu souhrnný trest podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. se zřetelem k trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 18. 2. 2003, čj. 1 T 21/2003-36, čímž bude napraveno i pochybení, k němuž došlo nerespektováním ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Okresnímu soudu v Karlových Varech zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vyjádřeným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k