ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.198.2003.1
sp. zn. 4 Tz 198/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. ledna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha – Pankrác, proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 19 T 166/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 19 T 166/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák., v neprospěch obviněného J. S.
Napadený trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 5 vydal dne 22. 8. 2002 pod sp. zn. 19 T 166/2002, trestní příkaz, jímž byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle výroku trestního příkazu se tohoto trestného činu dopustil tím, že dne 9. 2. 2002 v době kolem 21.30 hod. v P. 5, R. v hypermarketu C., N. S., společně se Z. N., a V. Ch., odcizil z volného prodeje zboží v hodnotě 830,20 Kč, a to 2 lahve alkoholu zn. Ballantines, toto zboží ukryté v batohu pronesli pokladnou bez zaplacení, byli však zadrženi ostrahou, a tímto jednáním způsobili firmě C. se sídlem v P., P., škodu ve výši 830,20 Kč, přičemž tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 5 T 135/2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 5 To 508/2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Za to mu byl uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Trestní příkaz byl doručen obviněnému dne 27. 8. 2002, jeho obhájci dne 28. 8. 2002 a stejného dne i státnímu zástupci. Protože ani jedna z oprávněných osob nepodala proti tomuto trestnímu příkazu odpor, nabyl právní moci dne 6. 9. 2002, nikoli dne 13. 9. 2002, jak je vadně uvedeno ve spise.
Proti označenému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Namítá v ní, že zákon byl porušen v neprospěch tohoto obviněného v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák.
Stěžovatel poukázal na skutečnost, že napadený trestní příkaz byl vydán v době, kdy existoval rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 2 T 36/2002, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Z tohoto trestu obviněný dosud nic nevykonal. Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin byla překročena maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, která činí 400 hodin, a obviněný J. S. by tak měl vykonat uvedený trest v celkové výměře 800 hodin, což je nezákonné.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhnul, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 19 T 166/2002, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného J. S. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále nechť Nejvyšší soud postupuje podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 důsledně neřídila.
Z obsahu přezkoumávaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 19 T 166/2002, bylo zjištěno, že obžaloba na obviněného J. S. byla podána u tohoto soudu dne 1. 7. 2002. Součástí spisu je i opis rejstříku trestů ze dne 1. 3. 2002 ( č. l. 64, 65 spisu), kde jako poslední odsouzení je vyznačen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 9. 2001, jímž byl obviněnému pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl měsíců, který vykonal dnem 9. 11. 2001. Vzhledem k tomu, že ve spise je záznam ze dne 21. 5. 2002 na č. l. 71, že proti obviněnému J. S. je vedeno další trestní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 36/2002, požádala samosoudkyně o zapůjčení tohoto spisu, případně podání zprávy v jakém stadiu se toto řízení proti obviněnému J. S. nachází. Poté, co obdržela zprávu, že řízení není dosud skončeno a hlavní líčení bylo odročeno, vydala ve věci sp. zn. 19 T 166/2002 trestní příkaz. Je však pravdou, že v téže době již byl obviněnému uložen pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 2 T 36/2002, trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tuto okolnost obviněný ve svém výslechu v přípravném řízení ze dne 20. 5. 2002 nezmínil a samosoudkyně ji nemohla zjistit ani z rejstříku trestů, kde tento údaj ještě dne 1. 3. 2002 uveden nebyl. Ze zprávy probační úřednice Probační a mediační služby ČR, středisko Praha, pracoviště Praha 6 ze dne 11. 7. 2003 je zřejmé, že obviněný z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 2 T 36/2002 uložen, ještě ani k tomuto datu nic nevykonal.
Je zřejmé, že v době vydání trestního příkazu samosoudkyní Obvodního soudu pro Prahu 5, který je napaden stížnosti pro porušení zákona, existovala překážka podle §36 tr. zák., která bránila opětovnému uložení trestu obecně prospěšných prací. Pokud byl takovýto druh trestu znovu uložen, a to v maximální výměře 400 hodin, byl porušen zákona jednak v citovaném ustanovení §36 tr. zák., jednak v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud nevytýká samosoudkyni Obvodního soudu pro Prahu 9, že porušila zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. tím, že neprovedla dostatečná zjištění skutkového stavu, který je nezbytný pro uložení adekvátního druhu a výměry trestu. Z procesního postupu samosoudkyně je naopak zřejmé, že těmto zjištěním věnovala náležitou pozornost, avšak zákonná překážka bránící uložení trestu obecně prospěšných prací objektivně existovala a jejím důsledkem je porušení zákona v citovaném rozsahu.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedené argumentaci vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 8. 2002,sp. zn. 19 T 166/2002, byl v neprospěch obviněného J. S. porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Podle 269 odst. 2 tr. ř. poté trestní příkaz zrušil v celém rozsahu a věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 si jednak vyžádá spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 2 T 36/2002, jednak i spis Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 5 T 36/2002, jakož i nový opis rejstříku trestů a vyhodnotí jejich obsah z hlediska úvah o adekvátním druhu a výměře trestu. V případě, že ve věci bude opět chtít vydat trestní příkaz, Nejvyšší soud připomíná zákaz reformationis in peius, který vyplývá z ustanovení §273 tr. ř.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. ledna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á