ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.2.2004.1
sp. zn. 4 Tz 2/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. N., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. N.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě 27. 4. 2001, sp. zn. 1 T 83/2001, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 19. 3. 2001, za což byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. N. doručen dne 4. 12. 2001 a právní moci nabyl dne 13. 12. 2001.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 1 T 83/2001, byl podle §336 odst. 2 tr. ř. obviněnému J. N. nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě 27. 4. 2001, sp. zn. 1 T 83/2001.
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 2. 3. 2002, za což byl podle §202 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. N. doručen 4. 10. 2002 a právní moci nabyl ve vztahu k obviněnému J. N. dne 14. 10. 2002.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. N. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresnímu soudu v Ostravě muselo být při vydávání napadeného trestního příkazu známo předchozí odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě 27. 4. 2001, sp. zn. 1 T 83/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, neověřil si však, že uložený trest obecně prospěšných prací nebyl obviněným ani zčásti vykonán, a v rozporu s ustanovením §36 tr. zák. uložil obviněnému J. N. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. N. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., event. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. N. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě 27. 4. 2001, sp. zn. 1 T 83/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.
Výkon trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě 27. 4. 2001, sp. zn. 1 T 83/2001, byl obviněnému J. N. nařízen usnesením Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 1 T 83/2001, až dne 21. 1. 2003, z této skutečnosti vyplývá, že v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, obviněný J. N. ještě nezačal uložený trest vykonávat.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. N. trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě 27. 4. 2001, sp. zn. 1 T 83/2001, přesahoval o 200 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soudu v Ostravě trestním příkazem ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému J. N.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 65/2002, dále vyplývá, že Okresní soud v Ostravě v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis tohoto soudu vedený pod sp. zn. 1 T 83/2001 týkající se předchozí trestné činnosti obviněného a nezjistil údaje o tom, zda obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl v této věci uložen. Okresní soud v Ostravě tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. N.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 200 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 7 T 65/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. N., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při rozhodování o trestu obviněného J. N. aby respektoval zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. N., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal