ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.20.2004.1
sp. zn. 4 Tz 20/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného V. Š., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 22. 1. 2002, čj. 2 T 94/2000-75, a rozhodl podle §268 odst. 2, §270 odst. 2 tr. ř., takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 22. 1. 2002, čj. 2 T 94/2000-75, byl v ustanovení §35 odst. 2 věty druhé tr. zák., porušen zákon v neprospěch obviněného V. Š.
Okresnímu soudu v Tachově se přikazuje, aby výše uvedený rozsudek doplnil o výrok, že podle §35 odst. 2, věty druhé, tr. zák., se zrušuje výrok o trestu uloženém obviněnému V. Š. rozsudkem Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 19. 4. 2000, čj. 6 T 67/1999-49, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 22. 1. 2002, čj. 2 T 94/2000-75, byl obviněný V. Š. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil dne 24. 9. 1999 tím, že uzavřel prostřednictvím prodejny E. V. P. v Ch. P., okr. T., smlouvu o úvěru, ve které uvedl nepravdivě, že je zaměstnán jako dělník u T. s. T. v pracovním poměru na dobu neurčitou a s příjmem 7.500,- Kč měsíčně, na základě čehož mu byl poskytnut úvěr ve výši 14.067,- Kč na zakoupení televizoru Panasonic a mobilního telefonu Alcatel, kdy zboží odebral, poté prodal a poskytnutý úvěr nesplácel, čímž způsobil výše uvedenou škodu firmě GE C. M. Za toto jednání a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za který byl odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 6 T 67/1999, byl s použitím §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců nepodmíněně. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 1. 2002, když jak státní zástupce tak obviněný i za osoby k tomu oprávněné se vzdali práva odvolání.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. Š. Okresnímu soudu v Tachově vytýká, že napadaným rozsudkem byl ve výroku o uloženém trestu porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, věta druhá, tr. zák. Uvedenou skutečnost dokládá napadeným rozsudkem, v němž výrok podle citovaného ustanovení §35 odst. 2, věty druhé, tr. zák., chybí. Vzhledem k tomu, že rozsudkem ze dne 22. 1. 2002, čj. 2 T 94/2000-75, Okresní soud v Tachově odsoudil obviněného V. Š. za trestný čin, který obviněný spáchal dříve, než byl vyhlášen výše uvedený odsuzující rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, bylo nutno podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. za oba sbíhající se trestné činy uložit souhrnný trest. Podle ministra spravedlnosti samosoudce při vyhlašování napadeného rozsudku postupoval správně podle věty první citovaného ustanovení, když za oba sbíhající se trestné činy uložil souhrnný trest, avšak v rozporu s druhou větou ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., když současně nezrušil výrok o trestu uloženém obviněnému V. Š. dřívějším rozsudkem, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Závěrem stížnosti pro porušení zákona pak navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 22. 1. 2002, čj. 2 T 94/2000-75, byl v neprospěch obviněného V. Š. porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, věty druhé, tr. zák. a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. neúplný výrok o uložení souhrnného trestu ve výše naznačeném směru doplnil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Je třeba přisvědčit názoru uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Tachově v napadeném rozsudku pochybil, pokud postupoval v rozporu s ustanovením §35 odst. 2, věty druhé, tr. ř. Okresní soud v Tachově, když ukládal rozsudkem ze dne 22. 1. 2002 souhrnný trest za sbíhající se trestný čin z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 4. 2000, čj. 6 T 67/99-49, sice správně uložil souhrnný trest, neboť odsuzoval obviněného za jednání, které spáchal dříve, než byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 4. 2000, čj. 6 T 67/99-49, avšak zcela opomněl splnit zákonnou povinnost podle ustanovení §35 odst. 2, věty druhé, tr. zák., tj. spolu s uložením souhrnného trestu zrušit výrok o trestu uloženém pachateli dřívějším rozsudkem, v daném případě tedy výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 4. 2000, čj. 6 T 67/99-49, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Tachově v napadeném rozsudku takto nepostupoval, poškodil obviněného V. Š., který by za stávajícího stavu musel vykonat, jak trest uložený dřívějším rozsudkem, tak i nově uložený souhrnný trest, což je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, proto byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud na základě toho podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. Š. v ustanovení §35 odst. 2, věty druhé, tr. zák. Protože porušení zákona záleží jen v tom, že v napadeném rozhodnutí výrok o uložení souhrnného trestu je neúplný, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí nezrušil a podle §270 odst. 2 tr. ř. Okresnímu soudu v Tachově přikázal, aby rozsudek v uvedeném smyslu doplnil. Nejvyšší soud nemohl podle §270 odst. 1 tr. ř. sám neúplný výrok o uložení souhrnného trestu doplnit, jak navrhoval ministr spravedlnosti, neboť jednak citované ustanovení toto neumožňuje, protože napadené rozhodnutí nebylo zrušeno (nebyl k tomu důvod) a případy, kdy Nejvyšší soud rozhodne ve věci sám, upravuje ustanovení §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k