ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.202.2003.1
sp. zn. 4 Tz 202/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. února 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. I., tč. v výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 3 T 196/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Benešově, a řízením, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. I.
Napadený trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Benešově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudkyně Okresního soudu v Berouně vydala dne 29. 4. 2002 pod sp. zn. 3 T 196/2002, trestní příkaz, jímž byl obviněný Z. I. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 8. 2. 2002 v době kolem 05.00 hod. odcizil z chodby domu čp. 68 v D., v němž bydlí, zde postavené a nezajištěné horské jízdní kolo zn. L. modré barvy, výrobního čísla 0, na němž pak v odpoledních hodinách odjel do B., kde ho oproti vyplacení částky 1.000,- Kč zastavil do bazaru t. v T. ul., čímž majitelce kola J. K., způsobil škodu ve výši minimálně 1.300,- Kč, přičemž popsaným způsobem jednal přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 2 T 332/2001, odsouzen mj. i za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Za to mu byl uložen v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2, §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 6. 2002.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Namítá v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. I.
Stěžovatel především poukázal na okolnost, že témuž obviněnému již byl trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 3 T 123/2001 uložen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. mj. i trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, přičemž v době, kdy samosoudkyně vydala trestní příkaz napadený stížností pro porušení zákona, obviněný dosud nic z tohoto trestu nevykonal. Za této situace pak obviněnému byl uložen dvěma tresty trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 460 hodin, ač zákon připouští nejvyšší výměru tohoto trestu pouze 400 hodin.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zákon byl porušen v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. uvádí, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Okresního soudu v Benešově se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídila. Není sporu o tom, že trestním příkazem ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 3 T 196/2002, byl obviněnému Z. I. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin za situace, kdy ještě nezačal vykonávat trest stejného druhu ve výměře 100 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem téhož Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 3 T 123/2001. Tuto okolnost mohla samosoudkyně zjistit jednak z údajů, které v souvislosti s lustrací předchozích odsouzení uvedla na opisu obžaloby pracovnice podatelny, jednak z opisu rejstříku trestů, který je součástí trestního spisu. Z procesního postupu samosoudkyně je zřejmé, že si spisy o předchozích odsouzeních nevyžádala, aby z nich zjistila, které tresty byly obviněnému v souvislosti s předcházející trestnou činností uloženy, a v jakém rozsahu je vykonal. V opačném případě by ještě před vydáním trestního příkazu musela zjistit, že obviněný z předchozího trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen v roce 2001, nic nevykonal. Toto zjištění by pak nutně muselo deklinovat úvahy samosoudkyně ohledně výměry trestu obecně prospěšných prací, který posléze uložila. Nedostála tak své zákonné povinnosti spolehlivě zjistit skutkový stav, pod kterýžto pojem ve vztahu k ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. nutno zahrnout i objasnění okolností, jež mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Zjištěná okolnost byla překážkou pro vydání trestního příkazu, neboť zákonný předpoklad k vydání trestního příkazu, tj., aby byl skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, se totiž týká všech výroků trestního příkazu, které přicházejí v úvahu, včetně výroku o trestu, a tato podmínka nebyla splněna, pokud nebyl opatřen a vyhodnocen příslušný trestní spis o předchozím odsouzení obviněného, z něhož by vyplynula nutnost zohlednit ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen v případě, jestliže je trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo poměrům pachatele nebo je-li uložený druh trestu ve zřejmém nepoměru s jeho účelem. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu při jeho postupném ukládání je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, a byť byla v posuzované trestní věci zákonem přípustná horní hranice trestu překročena o 60 hodin, byla stížnost pro porušení zákona podle citovaného zákonného ustanovení podána důvodně.
Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 3 T 196/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. I.. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Benešově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně tohoto soudu doplní dokazování jednak vyžádáním spisu Okresního soudu v Benešově sp. zn. 3 T 123/2001, vyžádá zprávu pracovníka Probační a mediační služby ČR, pobočka v Benešově, zda obviněný byť částečně trest obecně prospěšných prací uložený trestním příkazem vydaným v této trestní věci vykonal, a vyžádá si nový opis rejstříku trestů obviněného. Vyhodnocením těchto důkazů spolu s důkazy, jež jsou již součástí trestního spisu sp. zn. 3 T 196/2002, může posoudit jaký adekvátní trest a v jaké výši může obviněnému v trestní věci jež je napadena stížností pro porušení zákona uložit. V souvislosti s těmito úvahami však bude výrazně omezena ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje zhoršit postavení obviněného v případě, že již Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. února 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á