ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.203.2003.1
sp. zn. 4 Tz 203/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. dubna 2003, čj. 2 T 93/2003-66, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. dubna 2003, čj. 2 T 93/2003-66, byl v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. porušen zákon v neprospěch obviněného P. K.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jičíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. dubna 2003, čj. 2 T 93/2003-66, byl obviněný P. K. uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 25. 12. 2002 kolem 03.15 hodin v N. P., okr. J., na křižovatce ulic V A. a P. jako řidič osobního motorového vozidla zn. S. T. nedal přednost v jízdě po hlavní silnici jedoucímu osobnímu motorovému vozidlu M. řízeného K. M., a to poté, co před jízdou požíval alkoholické nápoje, kdy hladina alkoholu v jeho krvi činila 1,14 g/kg alkoholu, v důsledku čehož došlo k čelnímu střetu vozidel a následnému zranění řidiče M., který utrpěl sériovou zlomeninu žeber vlevo, zhmoždění plic, protržení sleziny a otevřenou zlomeninu nosu s předpokládanou dobou léčení v trvání nejméně tří měsíců, a dále ke zranění spolujezdce obviněného P. K., který utrpěl zlomeninu stehenní kosti pravé nohy, těžký otřes mozku a tržnou ránu na hlavě s předpokládanou dobou léčení v trvání šesti měsíců, a současně došlo pohybem vozidel při nehodě k poškození prodejního květinového stánku majitelky A. N, které byla způsobena škoda ve výši 30.812,- Kč a k poškození vozidla M. majitele P. M., kterému byla způsobena škoda ve výši 445.256,- Kč. Za to byl P. K. odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti roků. Podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 15.000,- Kč a pro případ, že peněžitý trest nebude zaplacen ve lhůtě, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla VZP, OP J. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 5. 2003, když oprávněnými osobami proti němu nebyl podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. s tím, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §314c (správně §314e) odst. 2 písm. a) tr. ř. Okresnímu soudu v Jičíně stížnost pro porušení zákona vytýká, že pokud byl toho názoru, že obviněnému P. K. je nutno uložit trest vyšší než jeden rok, měl nařídit ve věci hlavní líčení a po realizovaném dokazování rozsudkem v této věci meritorně rozhodnout. Pokud tak neučinil, porušil v uvedeném směru zákon v neprospěch obviněného P. K. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl ve výroku o uloženém trestu porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §314e odst. 1 písm. a) trestního zákona (zřejmě však měl na mysli ustanovení §314e odst. 2 písm. a/ tr. ř.) v neprospěch obviněného P. K., podle §269 odst. 2 tr. ř. aby tento trestní příkaz zrušil, včetně rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Podle §314e odst. 2 písm a) tr. ř. trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Citovanými ustanoveními trestního řádu se Okresní soud v Jičíně při vydání napadeného trestního příkazu neřídil a uložil obviněnému trest odnětí svobody, kterým byla překročena maximální výměra jednoho roku trestu odnětí svobody, který může být trestním příkazem uložen. V tomto směru se odkazuje na R 28/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém bylo vysvětleno, že skutečnost, že byl trestním příkazem uložen trest odnětí svobody přesahující výměru, kterou připouští ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., ale v rámci sazby stanovené trestním zákonem za daný trestný čin, neznamená sama o sobě, že jde o trest, jenž je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti pro společnost ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. Proti takovému trestnímu příkazu lze však pro uvedenou vadu podat stížnost pro porušení zákona vždy, neboť trestní příkaz v takovém případě nemůže být vydán, a jde tedy o vadný postup řízení ve smyslu ustanovení §266 odst. 1 tr. ř.
Jak na to správně poukazuje ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, Okresní soud v Jičíně, jestliže měl za to, že obviněnému má být za shora uvedenou trestnou činnost uložen podmíněný trest odnětí svobody vyšší jednoho roku, měl postupovat podle ustanovení §314d tr. ř., tj. nařídit ve věci hlavní líčení a rozhodnout rozsudkem. Pokud se tak nestalo a okresní soud uložil obviněnému P. K. trestním příkazem trest odnětí svobody ve výměře dvou roků s podmíněným odkladem jeho výkonu, porušil zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného (porušení zákona v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal, protože v projednávaném případě nejde o nesprávné hodnocení důkazů, nýbrž o zjevnou neznalost zákona soudce). Po vyslovení, že byl porušen zákon v neprospěch obviněného, postupoval Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř., tj. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušil a v souladu s ustanovením §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jičíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství v Jičíně ze dne 24. dubna 2003, čj. Zt 98/2003-4 a znovu rozhodnout o vině a trestu. V této souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k