ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.205.2003.1
sp. zn. 4 Tz 205/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné J. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 144/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 144/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, a v řízení předcházejícím též v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, a §125 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné J. P.
Napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 144/2001, se z r u š u j e, zrušuje se i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2001, sp. zn. 36 T 14/2000.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2001, sp. zn. 36 T 14/2000, byla obviněná J. P. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se dopustila tím, že „v období od 24. 9. 1998 do 27. 3. 2000 v O. jako samostatná referentka – hospodářská pracovnice SZŠ a VZŠ se sídlem O. 3, J. 2, na odloučeném pracovišti v O. – M. H., 1. M. 11, pověřená vedením pokladny školského zařízení, sestavováním smluv o pronájmu nevyužitých prostor, vystavováním faktur a jejich inkasováním, kontrolou placení nájemného, přebíráním tržeb ze školního bufetu a z provozu stravování, přebírala od příslušných osob a firem finanční částky představující úhradu nájemného, tržby ze stravování a bufetu, oproti vystavení příjmových dokladů, tyto finanční prostředky však řádně nevykázala do pokladny školy, nezapisovala do příjmů v pokladní knize, případně až se značným časovým odstupem, převzaté finanční prostředky si ponechala pro svoji potřebu a takto SZŠ a VZŠ, O. 3, J. 2, způsobila škodu v celkové výši 1.124.489,70 Kč, když:
1. na základě faktury č. 0, vystavené za školské zařízení dne 24. 9. 1998, převzala dne 28. 10. 1998 oproti vystavení příjmového pokladního dokladu č. 0 od firmy C. P.., F. Š. 5, O. M. H., částku 50.000,- Kč jako úhradu čtvrtletního nájemného nebytových prostor v objektu školy a tuto finanční hotovost si ponechala pro svou potřebu,
2. na základě faktury č. 0, vystavené za školské zařízení dne 26. 10. 1998, převzala dne 16. 11. 1998 oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od firmy C. P., , F. Š. 5, O. – M. H., částku 35.605,40 Kč jako úhradu čtvrtletního nájemného nebytových prostor v objektu školy a tuto finanční hotovost si ponechala pro svou potřebu,
3. na základě faktury č. 0, vystavené za školské zařízení dne 6. 5. 1999, převzala dne 26. 5. 1999 oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od firmy C. P. s., F. Š. 5, O. – M. H., částku 50.000,- Kč jako úhradu čtvrtletního nájemného nebytových prostor v objektu školy a tuto finanční hotovost si ponechala pro svou potřebu,
4. na základě faktury č. 0, vystavené za školské zařízení dne 29. 6. 1999, převzala dne 15. 7. 1999 oproti vystavení příjmového pokladního dokladu č. 0 od firmy C. P.., F. Š. 5, O. M. H., částku 50.000,- Kč jako úhradu čtvrtletního nájemného nebytových prostor v objektu školy a tuto finanční hotovost si ponechala pro svou potřebu,
5. na základě faktury č. 0, vystavené za školské zařízení dne 21. 10. 1999, převzala dne 21. 10. 1999 oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez čísla od firmy C. P., F. Š. 5, O. – M. H., částku 50.000,- Kč jako úhradu čtvrtletního nájemného nebytových prostor v objektu školy a tuto finanční hotovost si ponechala pro svou potřebu,
6. na základě faktury č. 0, vystavené za školské zařízení dne 21. 10. 1999, převzala dne 9. 12. 1999 oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez čísla od firmy C. P., F. Š. 5, O. – M. H., částku 115.263,90 Kč jako úhradu nájemného nebytových prostor a vyúčtování služeb za 2. a 3. čtvrtletní 1999 a tuto finanční hotovost si ponechala pro svou potřebu.
7. na základě faktury č. 0, vystavené za školské zařízení dne 29. 6. 1999, převzala dne 20. 7. 1999 oproti vystavení příjmového pokladního dokladu č. 0 od M. F. částku 57.500,- Kč jako úhradu pololetního nájemného nebytových prostor TJ S. k. k. a tuto finanční hotovost si ponechala pro svou potřebu,
8. na základě faktury č. 0, vystavené za školské zařízení dne 21. 12. 1999, převzala dne 27. 12. 1999 oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez čísla od M. F. částku 57.500,- Kč jako úhradu pololetního nájemného nebytových prostor TJ S. k. k. a tuto finanční hotovost si ponechala pro svou potřebu,
9. dne 25. 9. 1998 převzala oproti vystavení příjmového dokladu bez uvedení čísla od vedoucí školní kuchyně SZŠ a VZŠ O. 3, J. 2, P. V. finanční částku 28.000,- Kč jako tržbu ze stravovacího provozu školního bufetu za účelem jejího zaevidování v pokladní knize a složení do pokladny, což však neučinila a převzatou finanční hotovost užila pro svou potřebu a za stejným účelem,
10. dne 20. 10. 1998 převzala oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od P. V. finanční částku ve výši 25.000,- Kč jako tržbu školního bufetu, kterou si následně ponechala pro svou potřebu,
11. dne 4. 12. 1998 převzala oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od P. V. finanční částku ve výši 20.000,- Kč jako tržbu školního bufetu, kterou si následně ponechala pro svou potřebu,
12. dne 24. 2. 1999 převzala oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od P. V. finanční částku ve výši 22.000,- Kč jako tržbu školního bufetu, kterou si následně ponechala pro svou potřebu,
13. dne 30. 4. 1999 převzala oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od P. V. finanční částku ve výši 30.760,- Kč jako tržbu školního bufetu, kterou si následně ponechala pro svou potřebu,
14. dne 21. 5. 1999 převzala oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od P. V. finanční částku ve výši 20.000,- Kč jako tržbu školního bufetu, kterou si následně ponechala pro svou potřebu,
15. dne 3. 6. 1999 převzala oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od P. V. finanční částku ve výši 25.000,- Kč jako tržbu školního bufetu, kterou si následně ponechala pro svou potřebu,
16. dne 18. 10. 1999 převzala oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od P. V. finanční částku ve výši 40.000,- Kč jako tržbu školního bufetu, kterou si následně ponechala pro svou potřebu,
17. dne 1. 11. 1999 převzala oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od P. V. finanční částku ve výši 10.000,- Kč jako tržbu školního bufetu, kterou si následně ponechala pro svou potřebu,
18. dne 1. 12. 1999 převzala oproti vystavení příjmového pokladního dokladu bez uvedení čísla od P. V. finanční částku ve výši 35.000,- Kč jako tržbu školního bufetu, kterou si následně ponechala pro svou potřebu,
19. a v období od 1. 1. 2000 do 27. 3. 2000 na stejném místě blíže nezjištěným způsobem si ze školní pokladny přisvojila finanční částku ve výši 402.860,40 Kč představující úhrady školného, doplatky studujících za školní lyžařský výcvik, nájemné a tržby ze stravovacího úseku a tuto finanční hotovost také postupně užila pro svoji potřebu.
Za to byl obviněné J. P. podle §248 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné J. P. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání, zaměstnání nebo funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu 5 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné J. P. uložena povinnost zaplatit SZŠ a VZŠ O., J. 2, O. – V., náhradu škody ve výši 816.120,40 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla SZŠ a VZŠ O. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2001, sp. zn. 36 T 14/2000, podala obviněná J. P. odvolání ústně do protokolu dne 15.6. 2001 a písemně je odůvodnila podáním ze dne 2. 10. 2001.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 144/2001, byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o náhradě škody a podle §265 tr. ř. byla SZŠ a VZŠ O. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2001,sp. zn. 3 To 144/2001, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné J. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen napadeným usnesením v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že v předmětném řízení nebyly z hlediska zjištění skutkového stavu provedeny všechny potřebné důkazy ke zjištění škody způsobené trestnou činností, zejména pokud jde o faktický stav finančních prostředků, které měly být v pokladně v době, kdy obviněná oznámila odcizení pokladní hotovosti, rovněž hodnocení provedených důkazů je vnitřně rozporné a nelogické a nebylo provedeno podle zákona, zejména ve vztahu k výši škody způsobené trestným činem, kdy soud nerozvedl přezkoumatelným způsobem důvody, které ho vedly k aplikaci ustanovení §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., dále neuvedl, jaká kritéria vzal v úvahu při posouzení způsobené škody jako „velkého rozsahu“ a jakými úvahami se řídil při aplikaci kvalifikované skutkové podstaty. Své námitky ministr spravedlnosti rozvádí ve vztahu k jednotlivým dílčím útokům, kterými byl podle rozsudku nalézacího spáchán trestný čin zpronevěry obviněnou J. P. Pokud jde o finanční prostředky z plateb, které obviněná obdržela od společnosti C. P., ministr spravedlnosti uvádí, že oporu v provedených důkazech má skutkové zjištění nalézacího soudu ohledně útoku pod body 1, 2 výroku rozsudku, ohledně dalších útoků skutková zjištění nekorespondují s provedenými důkazy v části vyjadřující právní pojem „přisvojení věci“ ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Podle ministra spravedlnosti obviněná některé tržby za pronájem v roce 1998 (konkrétně všechny tři platby za faktury č. 44/98, 45/98 a 50/98) užila pro svou potřebu, tyto tržby nezapsala do pokladního deníku a své bezprostřední nadřízené uvedla, že nájemci jsou s úhradami faktur v prodlení. V uvedených případech se podle ministra spravedlnosti skutečně jedná o jednání naplňující znaky trestného činu zpronevěry. Naproti tomu však obviněná většinu finančních prostředků obdržených od společnosti C. P. v r. 1999 nevyvedla z dispozice vlastníka, ale účetně je zavedla jako opožděné platby z fakturací č. 44/98, 45/98 a 50/98 z předchozího roku, tedy zaúčtovala je pod jiným číslem faktury, než jak byly ve skutečnosti přijaty – podle ministra spravedlnosti se v těchto případech nejedná o dílčí útoky trestného činu zpronevěry, ale o pouze o jednání, kterým zakrývala existující, úmyslně způsobený schodek na svěřených prostředcích. Výše škody způsobené jednáním obviněné je proto rozdíl mezi sumou finančních prostředků, které obviněná skutečně převzala a sumou prostředků, které zaúčtovala jako opožděné platby. Obdobně postupovala obviněná podle ministra spravedlnosti i vůči nájemci TJ S. k. k., kdy z dispozice vlastníka nevyvedla částku 57.500,- Kč jako platbu za fa č. 0. Pokud jde o příjmy tržeb ze stravovacího zařízení, ministr spravedlnosti dovozuje, že svědkyně V. dokladovala příjmovými doklady založenými ve spise (č. l. 214 – 218), že od ní obviněná převzala jako tržby částku ve výši 255.760,- Kč, přitom obviněná za stejné období zaúčtovala jako odvod tržeb ze stravovacího provozu stejnou částku, tedy 255.760,- Kč. Z této skutečnosti podle ministra spravedlnosti vyplývá, že převzaté tržby za stravovací zařízení si obviněná nepřisvojila a nepoužila pro svou potřebu a závěr nalézacího soudu v tomto rozsahu nemá oporu v provedených důkazech. Ministr spravedlnosti se konečně vyjadřuje i k otázce zpronevěry finanční hotovosti z poklady v březnu 2000 popsané pod bodem 19. rozsudku. Ministr spravedlnosti uvádí, že názorům nalézacího soudu, že pokladní hotovost byla obviněnou v březnu 2000 zpronevěřena, nikoliv odcizena neznámým pachatelem, nelze nic vytknout, i v tomto případě však nesouhlasí s výší způsobené škody. Podle ministra spravedlnosti do objemu přijatých plateb, které byly v březnu 2000 zaúčtovány obviněnou do peněžního deníku, nelze zahrnout zaúčtované částky z fakturací č. 0 a 0 ve výši 85.000,-Kč, neboť spisový materiál neobsahuje žádné doklady o zaplacení těchto částek, podle ministra spravedlnosti se ze strany obviněné jednalo pouze o navýšení účetního stavu pokladny o částky, jejichž proplacení obviněná teprve očekávala. Dále pak ministr uvádí, že pokud jde o částku 165.263,90 Kč, kterou obviněná zaslala na účet školského zařízení dne 24. 3. 2000 jako opožděnou platbu faktur společnosti C. P., jednalo o peněžní prostředky získané z fingované krádeže pokladny (když finanční situace obviněné vylučuje možnost, aby tuto částku uhradila ze svých prostředků), z čehož vyplývá, že tuto částku obviněná neodňala z dispozice školského zařízení a tedy že si ji ani nepřisvojila. Z uvedeného ministr dovozuje, že do škody způsobené zpronevěřením pokladny v březnu 2000 nelze počítat uvedené částky 85.000,- Kč a 165.263,90 Kč.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 144/2001, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněné J. P. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2001, sp. zn. 36 T 14/2000, zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnosta odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti předně poukazuje na nedostatky ve skutkových zjištěních a nesprávné hodnocení důkazů v otázce výše škody, která měla být způsobena trestnou činností obviněné J. P., své námitky podrobně rozvádí ve vztahu k jednotlivým dílčím útokům, kterými byl podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě trestný čin zpronevěry obviněnou J. P. spáchán. Ve vztahu k platbám, které obviněná obdržela od společnosti C. P. (body 1 – 6 rozsudku), ministr spravedlnosti uvádí, obviněná některé tržby za pronájem v roce 1998 (konkrétně platby za faktury č. 44/98, 45/98 a 50/98) užila pro svou potřebu, tyto tržby nezapsala do pokladního deníku a své bezprostřední nadřízené uvedla, že nájemci jsou s úhradami faktur v prodlení, naproti tomu však většinu finančních prostředků obdržených od společnosti C. P. v r. 1999 nevyvedla z dispozice vlastníka, ale účetně je zavedla jako opožděné platby z fakturací č. 0, 0 a 0 z předchozího roku, tedy zaúčtovala je pod jiným číslem faktury, než jak byly ve skutečnosti přijaty. Obdobnou argumentaci uplatňuje ministr spravedlnosti také vůči jedné z plateb převzaté obviněnou J. P. od S. k. k. O. (body 7 – 8 rozsudku), i vůči příjmům z tržeb ze stravovacího zařízení (body 9 – 18 rozsudku). K těmto námitkám považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující.
Z důkazních prostředků, které jsou obsaženy v trestním spise v projednávané trestní věci, vyplývá, že obviněná J. P. jako pokladní SZŠ O. převzala od svědkyně H. jednající za společnost C. P. dne 28. 10. 1998 částku 50.000,- Kč jako úhradu faktury č. 0, dále dne 16. 11. 1998 částku 35.605,40 Kč jako úhradu faktury č. 0, dále dne 26. 5. 1999 částku 50.000,- Kč jako úhradu faktury č. 0, dále dne 15. 7. 1999 částku 50.000,- Kč jako úhradu faktury č. 0, dále dne 26. 11. 1999 částku 50.000,- Kč jako úhradu faktury č. 0 a konečně dne 9. 12. 1999 částku 115.263,90 Kč jako úhradu faktury č. 0. Obviněná J. P. přitom do pokladní knihy zaúčtovala a do pokladny vložila dne 1. 11. 1999 částku 50.000,- Kč s tím, že se jedná o úhradu faktury č. 0, dále dne 2. 8. 1999 částku 35.605,40 Kč s tím, že se jedná o úhradu faktury č. 0, dne 24. 3. 2000 potom poslala prostřednictvím pošty částku 165.263,90 Kč ve prospěch SZŠ a VZŠ O. s tím, že se jedná o platbu společnosti C. P. za faktury č. 0 a 0. Z provedených důkazních prostředků dále vyplývá, že obviněná J. P. převzala od pana F. jednajícího za S. k. k. O. dne 20. 7. 1999 částku 57.500,- Kč jako úhradu faktury č. 0 a dne 27. 12. 1999 částku 57.500,- Kč jako úhradu faktury č. 0, do pokladní knihy zaúčtovala a do pokladny vložila dne 30. 12. 1999 částku 57.500,- Kč s tím, že se jedná o úhradu faktury č. 0. Z důkazních prostředků dále vyplynulo, že obviněná Jana Prokopová převzala od svědkyně Vojtkové jako příjmy ze školní kuchyně dne 3. 9. 1998 částku 29.512,- Kč, dne 20. 10. 1998 částku 30.000,- Kč, dne 30. 12. 1998 částku 23.000,- Kč, dne 21. 5. 1999 částku 20.000,- Kč, dne 3. 6. 1999 částku 25.000,- Kč, dne 1. 10. 1999 částku 37.000,- Kč, dne 18. 10. 1999 částku 40.000,- Kč, dne 1. 11. 1999 částku 10.000,- Kč, dne 1. 12. 1999 částku 35.000,- Kč, dne 16. 12. 1999 částku 40.000,- Kč, dále převzala částky 28.000,- Kč, 22.000,- Kč, 25.000,- Kč, 20.000,- Kč, 30.760,- Kč, 20.000,- Kč, 30.760,- Kč, 18.000,- Kč a 25.000,- Kč, přičemž v těchto případech v příjmovém dokladu není uvedeno datum převzetí. Obviněná J. P. přitom do pokladní knihy zaúčtovala a do pokladny vložila dne 3. 9. 1998 částku 29.512,- Kč, dne 20. 10. 1998 částku 30.000,- Kč, dne 25. 11. 1998 částku 25.000,- Kč, dne 30. 12. 1998 částku 23.000,- Kč, dne 29. 1. 1999 částku 18.000,- Kč, dne 30. 4. 1999 částku 30.760,- Kč, dne 30. 6. 1999 částku 20.000,- Kč, dne 1. 10. 1999 částku 37.000,- Kč, a dne 16. 12. 1999 částku 40.000,- Kč.
Z uvedeného vyplývá, že nelze přisvědčit námitce ministra spravedlnosti, že obviněná J. P. některé platby, které přijímala jako pracovnice SZŠ a VZŠ O. pověřená vedením pokladny, nevyvedla z dispozice vlastníka z toho důvodu, že tyto platby účetně zavedla jako opožděné platby z dřívějších fakturací, tedy že je zaúčtovala pod jiným číslem faktury, než jak byly ve skutečnosti přijaty.
V případě společnosti C. P. byly do pokladní knihy zapsány v roce 1999 částky 35.605,40 Kč dne 2. 8. 1999 a 50.000,- Kč dne 1. 11. 1999, obviněná J. P. však podle podepsaných příjmových pokladních dokladů od jmenované společnosti převzala v tomto období částky 50.000,- Kč (26. 5. 1999), 50.000,- Kč (15. 7. 1999), 50.000,- Kč (26. 11. 1999) a 115.263,90 Kč (9. 12. 1999). Je zřejmé, že ani výše jednotlivých částek, ani termíny zápisu do pokladní knihy nekorespondují údajům o převzatých částkách. Za této situace nelze dospět k závěru, že uvedené peněžní částky zapsané obviněnou do peněžního deníku a vložené do pokladny byly právě částkami od společnosti C. P. uhrazenými v roce 1999, že se tedy jednalo pouze o zaúčtování přijatých částek pod jiným číslem faktury, takže nedošlo k jejich odnětí z dispozice vlastníka, jak to činí ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona. K uvedenému je třeba dodat, že obviněná J. P. mohla v uvedených případech do pokladny vložit nejen peněžní částky převzaté od společnosti C. P. v roce 1999, ale i ty, které převzala již v roce 1998 (je třeba uvést, že v řízení nebylo prokázáno, jakým konkrétním způsobem obviněná s těmito částkami naložila), stejně tak se mohlo jednat o některé z částek převzatých obviněnou J. P. např. od svědkyně V. jako tržby ze stravovacího provozu. V zásadě obdobná je situace u platby od S. k. k. O., kterou obviněná J. P. zapsala do peněžního deníku dne 30. 12. 1999.
Zcela jednoznačná je potom situace v případě příjmů z tržeb ze stravovacího zařízení, které obviněná J. P. převzala od svědkyně V. V tomto případě převzala obviněná J. P. peněžní částky v celkové výši 509.032,- Kč, do pokladní knihy však zapsala a do pokladny vložila pouze částky v úhrnné výši 253.272,- Kč, výše těchto částek i termíny jejich převzetí přitom zcela korespondují příjmovým dokladům předloženým v řízení svědkyní V. Další platby v celkové výši 255.760,- Kč si obviněná J. P. naopak ponechala pro sebe a do pokladny je nevložila. Ministr spravedlnosti zjevně přehlédl, že příjmové doklady za tržby ze stravovacího zařízení jsou ve spise založeny nejen na č. l. 214 – 218 (zde jsou pouze doklady na částky, které obviněná do pokladny nevložila), ale také na č. l. 157 a 157a (zde jsou naopak doklady na částky, které obviněná do pokladny vložila), takže jeho argumentace, že obviněná od svědkyně V. převzata úhrnnou částku 255.760,- Kč a tu také – byť v jiných termínech a v různé výši jednotlivých částek – vložila do pokladny a tím tuto částku neodňala z dispozice vlastníka, je zcela bezpředmětná (pro úplnost lze uvést, že obviněná do pokladny nevložila částku 255.760,- Kč, jak ministr spravedlnosti mylně uvádí, ale pouze částku 253.272,- Kč).
Dále je třeba vyjádřit se ke skutkovým zjištěním ve vztahu k otázce zpronevěry finanční hotovosti z poklady v březnu 2000 (bod 19. rozsudku). Ministr spravedlnosti souhlasí s názorem Krajského soudu v Ostravě, že pokladní hotovost byla obviněnou v březnu 2000 zpronevěřena, nikoliv odcizena neznámým pachatelem, nesouhlasí však s výší způsobené škody. Ministr spravedlnosti předně namítá, že v době zpronevěření se v pokladně nenacházela částka 85.000,-Kč, která byla v březnu 2000 zaúčtována obviněnou J. P. jako úhrada faktur č. 0 a 0 společností C. P., podle ministra spravedlnosti se ze strany obviněné jednalo pouze o navýšení účetního stavu pokladny o částky, které nebyly uhrazeny a jejichž proplacení obviněná J. P. teprve očekávala.
Ani tuto námitku ministra spravedlnosti nelze uznat za důvodnou. Ministr spravedlnosti se mýlí, pokud uvádí, že v trestním spise nejsou obsaženy žádné důkazy o zaplacení uvedených částek společností C. P. Svědkyně K. H., zaměstnankyně společnosti C. P., která prováděla za společnost osobně úhradu nájemného, ve své svědecké výpovědi v přípravném řízení, kterou zopakovala v hlavním líčení před soudem, uvedla, že obě částky 50.000,- Kč i 35.000,- Kč v březnu roku 2000 obviněné J. P. skutečně zaplatila (č.l. 80 a 302), tato skutečnost přitom nebyla v řízení nijak zpochybněna, nebyla popřena ani ze strany obhajoby. Za této situace nelze nic vytknout Krajskému soudu v Ostravě, pokud započítal uvedenou částku 85.000,- Kč do peněžní hotovosti, která se nacházela v inkriminované době v pokladně.
Odlišná je však situace ohledně peněžních částek ve výši 50.000,-Kč a 115.263,90 Kč, které obviněná J. P. zaslala dne 24. 3. 2000 SZŠ O. jako platby společnosti C. P. za faktury č. 0 a č. 0, které byly ve skutečnosti uhrazeny již v roce 1999. Je třeba uvést, že obviněná fingovala krádež pokladní hotovosti bezprostředně poté, kdy byla dne 27. 3. 2000 nadřízenou svědkyní K. nečekaně vyzvána k provedení inventarizace pokladny. Důvodně se nabízí úvaha, že obviněná J. P. fingovala krádež pokladny právě z toho důvodu, aby tím zakryla schodek finančních prostředků v pokladně, který vznikl právě použitím pokladní hotovosti k transakci ze dne 24. 3. 2000. Za této situace nelze bez důvodných pochybností vyloučit možnost, že peníze zaslané obviněnou J. P. dne 24. 3. 2000 ve prospěch SZŠ O. byly obviněnou skutečně odebrány přímo z pokladny, a že tedy v době fingované krádeže v pokladně nebyly. Pokud nalézací i odvolací soudy dospěly k závěru, že si obviněná J. P. přisvojila pokladní hotovost ve výši podle stavu zápisů v pokladní knize ke dni 27. 3. 2000, tj. ve výši 402.860,40 Kč, nemá tento skutkový závěr uvedený v rozsudku Krajského soudu v Ostravě oporu v provedeném dokazování a je v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona dále uvádí námitky týkající se nesprávného právního hodnocení jednání obviněné z hlediska naplnění zákonného znaku „přisvojení věci“ ve smyslu skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, jakož i naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty „škody velkého rozsahu“, ministr spravedlnosti poukazuje i na vady rozsudku Krajského soudu v Ostravě spočívající v nedostatku odůvodnění u některý zákonných znaků trestného činu zpronevěry.
Trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. spáchá ten, kdo si úmyslným jednáním přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 4 tr. zák. je způsobení škody velkého rozsahu.
Věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do dodržení) s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. Za věc svěřenou je třeba považovat také peníze, které jsou zaměstnanci svěřeny za tím účelem, aby je vložil do pokladny a provedl o nich účetní záznam, a to bez ohledu na to, zda takový účetní záznam ve skutečnosti provede. K pojmu přisvojit si cizí věc je třeba uvést, že pachatel si přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření.
V projednávané trestní věci bylo prokázáno, že obviněná J. P. nakládala jako zaměstnankyně (pokladní) SZŠ O. s peněžními prostředky této organizace, které přijímala od třetích osob, a že měla povinnost příjem peněžních prostředků zapsat do pokladní knihy, peníze uložit do pokladny a dále s nimi nakládat dle dispozic svého zaměstnavatele. Dále bylo prokázáno, že ve výše uvedených případech přijala obviněná J. P. peněžní částky od společnosti C. P., S. k. k. O. a od svědkyně V., které do pokladny neuložila a které si tímto způsobem neoprávněně přisvojila. V této souvislosti je však sporné, jak posoudit jednání obviněné J. P. v případě plateb od společnosti C. P. a S. k. k. O., kdy obviněná sama a dobrovolně některé platby s určitým časovým odstupem do pokladny vložila a do pokladního deníku zapsala, a to před tím, než zjistila, že její trestná činnost je zřejmě vyzrazena. Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba tuto skutečnost vzít do úvahy při hodnocení zavinění obviněné ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry.
Znakem subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. je zavinění ve formě úmyslu, zavinění se přitom musí vztahovat na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním, tento právní závěr se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Při zjišťovaní okolností, které mají význam pro závěr o zavinění, není možné předem přikládat zvláštní význam žádnému důkaznímu prostředku, ale na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, a ze všech důkazů významných z tohoto hlediska.
Na existenci zavinění a jeho formu je přitom třeba usuzovat z hlediska všech dílčích jednání obviněné J. P., kterými nakládala se svěřenými peněžními prostředky, při hodnocení zavinění obviněné nelze pohlížet na jednotlivá jednání izolovaně bez ohledu na souvislosti celého případu. Pouze na základě zhodnocení všech relevantních okolností, za kterých obviněná J. P. nakládala se svěřenými prostředky, lze dospět ke správnému závěru o existenci zavinění obviněné J. P. ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry.
V průběhu řízení bylo prokázáno řadou svědeckých výpovědí, že obviněná J. P. opakovaně informovala nadřízené pracovníky o údajné špatné platební morálce jednotlivých nájemců a tvrdila, že platí své platby se zpožděním. V souladu s tímto postupem je i jednání obviněné J. P., která několikrát vložila do pokladny s časovým odstupem peněžní částku, která odpovídala dříve provedené platbě nájemného a v tomto smyslu provedla i zápis do pokladní knihy. Tento postup podporoval verzi obviněné J. P. o špatné platební morálce jednotlivých nájemců a umožňoval jí krýt její ostatní trestnou činnost. Z tohoto pohledu je také třeba hodnotit i zavinění obviněné J. P. Obviněná J. P. nepochybně věděla, že neoprávněně odnímá v rozporu se svými povinnostmi peněžní prostředky svému zaměstnavateli a že mu takovým jednáním způsobí majetkovou újmu, přitom musela být alespoň srozuměna s tím, že takovou újmu skutečně způsobí, když v řízení nebyla prokázána žádná skutečnost, která by takový závěr zpochybňovala. Z hlediska zavinění ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry je však třeba vzít v úvahu, že pokud obviněná chtěla realizovat svou verzi o špatné platební morálce nájemců, kteří platí opožděně, musela předpokládat, že některé platby nájemců do pokladny se zpožděním skutečně vloží, takže nebyla srozuměna s tím, že si veškeré převzaté platby těchto nájemců ponechá a trvale si je přisvojí. S ohledem na to, že obviněná J. P. některé platby vložila zpětně do poklady sama a dobrovolně, lze dovodit, že tyto částky skutečně neměla v úmyslu zpronevěřit a v tomto rozsahu nelze její jednání kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák.
Pokud tedy Krajský soud v Ostravě zahrnul uvedené peněžní částky ve výši 50.000,- Kč a 35.605,40 Kč, které obviněná do pokladny vložila od společnosti C. P., 57.500,- Kč, které obviněná do pokladny vložila od S. k. k. O., do výše škody, která byla způsobena trestným činem, a dospěl k závěru, že obviněná způsobila svým jednáním škodu velkého rozsahu, hodnotil věc v rozporu s ustanovením §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák.
Dále je třeba uvést, že ani peněžní částky ve výši 50.000,-Kč a 115.263,90 Kč, které obviněná J. P. zaslala dne 24. 3. 2000 SZŠ O. jako platby společnosti C. P. za faktury č. 0 a č. 0, nelze považovat za částky zpronevěřené jednáním popsaným pod bodem 19. rozsudku, tj. přisvojením si pokladní hotovosti dne 27. 3. 2000, neboť – jak již bylo uvedeno – z provedeného dokazování nevyplývá závěr, že by se tyto peněžní částky v době zpronevěry pokladny dne 27. 3. 2000 v pokladně skutečně nacházely. Pokud Krajský soud v Ostravě zhodnotil jednání obviněné J. P. ze dne 27. 3. 2000 jako zpronevěru částky ve výši 402.860,40 Kč a celou tuto částku zahrnul do celkové výše škody způsobené trestným činem, jedná se i v tomto případě o hodnocení v rozporu s ustanovením §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák.
Z hlediska přezkoumání zákonnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě je třeba konečně uvést, že popis skutku uvedený ve skutkové větě výrokové části rozsudku Krajského soudu v Ostravě neobsahuje všechny znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., neboť zde nejsou popsány znaky subjektivní stránky uvedeného trestného činu, v popisu skutku není vůbec uvedeno, že by se obviněná J. P. dopustila předmětného jednání úmyslně. Také v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě chybí odůvodnění zavinění obviněné J. P., které by respektovalo hlediska uvedená v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř.
Uvedená pochybení Krajského soudu v Ostravě nenapravil ani Vrchní soud v Olomouci, který nedostál své přezkumné povinnosti stanovené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001 a v rozporu s ustanovením §256 tr. ř. důvodně podané odvolání obviněné J. P. usnesením ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 144/2001, zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 3 To 144/2001, byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 a §256 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001 a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 a §125 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné J. P., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, zrušil i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2001, sp. zn. 36 T 14/2000, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě bylo podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle §270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a při novém rozhodování nemůže pominout ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. s ohledem na novelu §89 odst. 11 tr. zák. provedenou zák. č. 265/2001 Sb. Nejvyšší soud nemohl sám ve věci rozhodnout, neboť podmínkou takového postupu je podle §271 odst. 1 tr. ř. správné zjištění skutkového stavu v napadeném rozhodnutí. Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal