ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.206.2003.1
sp. zn. 4 Tz 206/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. ledna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. K., tč. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 270/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 270/2001, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K. v části, jež se ho týká.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu týkajícím se obviněného J. K.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 270/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil společně se dvěma dalšími spolupachateli tím, že v přesně nezjištěné době od 20. 5. 2001 do 21. 5. 2001 v ul. V. D. v P. v prostoru poškozených Č. d.., o. z., depo kolejových vozidel O., provozní jednotka P., H. 1 odcizili z odstavených železničních vagónů celkem 4 kusy dynam typu Od1 v celkové hodnotě 5.600,- Kč, které po rozebrání prodali ve S. s.. Obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 7. 1998, sp. zn. 5 T 280/97 pravomocně odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, který vykonal dne 24. 3. 2000. Za to mu byl v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 225 hodin.
Rozsudek ve vztahu k obviněnému J. K. nabyl právní moci dne 4. 4. 2002.
Proti tomuto rozsudku podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku napadenému rozhodnutí vytkl, že jím byl obviněnému opětně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 225 hodin, přičemž Okresní soud v Přerově nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl v téže době pravomocně uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 5 T 291/2000, pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 a §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož v době rozhodování ve věci sp. zn. 5 T 270/2001 neměl obviněný nic vykonáno. Vzhledem k tomu, že nejvyšší možná výměra trestu obecně prospěšných prací činí podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin, byl uložením nového trestu obecně prospěšných prací vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného J. K. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. v tomto rozsudku zrušil výrok o trestu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího rozhodnutí, které se týkaly obviněného, a shledal, že zákon byl porušen.
Státní zástupce podal dne 28. 8. 2001 Okresnímu soudu v Přerově obžalobu na obviněného J. K. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se měl dopustit společně se dvěma dalšími spolupachateli. Ač je na opisu obžaloby u jména obviněného vyznačen záznam pracovnice podacího oddělení Okresního soudu v Přerově, že proti tomuto obviněnému bylo u téhož soudu vedeno další řízení pod sp. zn. 5 T 271/2000, a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, a ač stejné zjištění vyplývá z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen na č. l. 136, samosoudkyně Okresního soudu v Přerově v souvislosti s přípravou hlavního líčení si tento spis nevyžádala a důkaz tímto spisem v hlavním líčení neprovedla (viz č. l. 196 spisu). V důsledku tohoto procesního pochybení pak nezjistila, že v této trestní věci sp. zn. 5 T 271/2000, vydal Okresní soud v Přerově trestní příkaz, který byl obviněnému doručen dne 28. 4. 2001 a nabyl právní moci dne 8. 5. 2001. Citovaným trestním příkazem byl obviněný J. K. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 a §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 10. 8. 2000 kolem 00.15 hod. v objektu fotbalového stadionu Fotbalového klubu mládeže P., v ul. S. se z unimo buňky pokusil odcizit 4 ks hliníkových plechů v hodnotě 1.320,- Kč, čin však nedokonal, neboť byl ještě na místě přistižen hlídkou Policie ČR. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Z obsahu tohoto spisu je také zřejmé, že v době rozhodování Okresního soudu v Přerově ve věci sp. zn. 5 T 270/2001, která je napadena stížností pro porušení zákona, obviněný z uloženého trestu obecně prospěšných prací nic nevykonal, jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Přerov ze dne 5. 12. 2001.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Okresního soudu v Přerově tato zákonná ustanovení svým procesním postupem důsledně nerespektovala, a v situaci, kdy obviněný neměl dosud z pravomocně uloženého trestu obecně prospěšných prací nic vykonáno, uložila mu stejný druh trest ve výměře 225 hodin, čímž o 125 hodin překročila onu nejvyšší výměru stanovenou pro tento druh trestu zákonem.
Porušen byl zákon také v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť pod pojem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti nutno podřadit i zjištění, jež se pojí k úvahám o volbě adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Vzhledem k nedostatečným zjištěním v tomto směru pak ani ty důkazy, které byly ve vztahu k těmto zjištěním řádně provedeny, nemohly být zhodnoceny v intencích §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené poté podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 270/2001, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K. v části, jež se ho týká. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výrok o trestu týkající se obviněného J. K., a současně zrušil také všechna další rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Přerově si opatří v rámci řádných úvah o druhu a výměře trestu spisy o předchozích odsouzeních obviněného, vyžádá si nový opis jeho rejstříku trestů, jakož i zprávu Probační a mediační služby ČR, středisko Přerov k tomu, zda a v jakém rozsahu obviněný něco z předchozího trestu obecně prospěšných prací vykonal. Teprve poté bude moci tyto důkazy vyhodnotit spolu s důkazy, jež jsou již součástí trestního spisu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a dospět k správným závěrům z hlediska ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. Okresní soud v Přerově bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á