ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.21.2004.1
sp. zn. 4 Tz 21/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2004 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. C h., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 15 T 651/2002, a podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. 15 T 651/2002 byl obviněný J. Ch. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že od měsíce srpna 2000 do měsíce června 2002 včetně v B., K. a jinde neplnil vůbec vyživovací povinnost na své dva syny, a to J. Ch. částkou 500,- Kč a L. Ch. částkou 400,- Kč, u obou synů do každého 5. dne v měsíci předem k rukám jejich matky L. N., bytem B., O., jak mu to bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu Pelhřimov č. j. P 11/1997 ze dne 28. 2. 1997, který nabyl právní moci dne 15. 4. 1997, přičemž za uvedené období dluží L. N. na výživném částku celkem 4.172,- Kč, Okresnímu úřadu Hodonín, referátu sociálních věcí, oddělení péče o rodinu a děti, který hradil vyživovací povinnost za obviněného z důvodu sociální potřebnosti dětí částku 16.528,- Kč.
Za tento trestný čin mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 31. 5. 2003.
Proti uvedenému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Ch., když jím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §45a odst. 1 a §36 tr. zák.
V odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona stěžovatel namítá, že obviněný J. Ch. byl předtím trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4. 3. 2003 sp. zn. 7 T 52/2003 uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 17. 12. 2002 řídil motorové vozidlo přesto, že tato činnost mu byla zakázána rozhodnutím Okresního úřadu v Pelhřimově ze dne 20. 8. 2002 pod č. j. PE 9589-9692/2002 na dobu 24 měsíců. Za uvedený trestný čin byl obviněnému uložen rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 1. 4. 2003 a právní moci nabyl dne 10. 4. 2003.
Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Hodoníně svým trestním příkazem ze dne 24. 4. 2003 pod sp. zn. 15 T 651/2002 odsuzoval obviněného pro trestnou činnost, kterou páchal dříve (od srpna 2000 do června 2002), než mu byl vyhlášen (dne 1. 4. 2003) trestní příkaz Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4. 3. 2003 sp. zn. 7 T 52/2003, přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k uvedené trestní věci Okresního soudu v Pelhřimově. Okresní soud v Hodoníně uložením obviněnému dalšího trestu obecně prospěšných prací, přestože předchozí trest téhož druhu nebyl dosud vykonán, překročil maximální přípustnou výměru tohoto trestu, která činí 400 hodin.
Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Ch. v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Dále navrhl, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. trestní příkaz zrušil, jakož i další na něj navazující rozhodnutí, pokud pozbyla svého významu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se při projednávání stížnosti pro porušení zákona předně zabýval otázkou, zda je v daném případě tento mimořádný opravný prostředek přípustný podle §266 odst. 1 tr. ř. a zjistil následující.
Z trestního spisu Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 7 T 52/2003 vyplývá, že trestní příkaz vydaný tímto soudem ve věci obviněného J. Ch. dne 4. 3. 2003 sice nabyl právní moci dne 10. 4. 2003, ale trestní list byl na rejstřík trestů odeslán až dne 12. 5. 2003. Z tohoto údaje je pak zřejmé, že toto odsouzení obviněného J. Ch. se objektivně nemohlo objevit v rejstříku trestů jmenovaného ke dni 24. 4. 2003, kdy ve věci sp. zn. 15 T 651/2002 vydal svůj trestní příkaz Okresní soud v Hodoníně. Tento soud proto nevěděl a ani vědět nemohl o existenci předchozího odsouzení obviněného výše citovaným trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově.
Z hlediska úvah o ukládání trestu je nepochybně předchozí odsouzení obviněného J. Ch. trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově významnou novou skutečností ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř., což bylo judikováno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004 sp.zn. 4 Tz 30/2004. S odvoláním na jeho rozhodnutí ze dne 19. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 10/2004 je totiž třeba přijmout restriktivní výklad ustanovení §266 odst. 1 tr. ř., směřující k závěru o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona v případech, které lze podle platné právní úpravy řešit jiným mimořádným opravným prostředkem než stížností pro porušení zákona.
Podle těchto názorů Nejvyššího soudu by proto v trestní věci Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 15 T 651/2002 byl naplněn základní předpoklad pro podání návrhu na obnovu řízení podle §278 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud však po podání stížnosti pro porušení zákona kromě výše uvedeného zjistil, že obviněný J. Ch. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2004 sp. zn. 48 T 1/04 ve skupinové věci 88 obviněných uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 26. 9. 2001 obviněná M. H. jako pracovnice pobočky ČS, a. s. v P., S., na základě doporučení osoby ze systému Skyline poskytla obviněnému J. Ch. hotovostní úvěr ve výši 85 000,- Kč, ačkoliv žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou A. K., okr. P., u které obviněný Ch. nikdy nebyl zaměstnán a které mu opatřil dosud neznámý spolupachatel, přičemž obviněná H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u neexistujícího zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, obviněný Ch. poté finanční prostředky uložil do systému Skyline a poskytnutý úvěr nesplácel, tímto jednáním způsobili společnosti Č. s. a. s., pobočka P. škodu ve výši 85 000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr včetně úroku částku 114 556,33 Kč.
Za to a za trestné činy, jimiž byl odsouzen trestními příkazy Okresního soudu v Pelhřimově a Okresního soudu v Hodoníně byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Současně byly zrušeny výroky o trestech z trestních příkazů Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4. 3. 2003 sp. zn. 7 T 52/2003 a Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. 15 T 651/2002. Tento rozsudek Městského soudu v Praze ohledně obviněného J. Ch. právní moci dosud nenabyl, jelikož podle posledního sdělení jmenovaného soudu ze dne 30. 8. 2004 se obviněnému zatím nepodařilo doručit písemné vyhotovení rozsudku. Pokud by však rozsudek Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 48 T 1/2004 právní moci nabyl i u obviněného J. Ch., vada namítaná ministrem spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, týkající se nesprávně uloženého trestu obviněnému J. Ch. trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně, by byla mezitím zcela napravena výše citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze, takže řešení této vady, a to ani cestou obnovy řízení, by nebylo potřebné.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo než podanou stížnost pro porušení zákona zamítnout podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy že není přípustná k nápravě pochybení, které je nutné přednostně řešit formou obnovy řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec