ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.214.2003.1
sp. zn. 4 Tz 214/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. ledna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. K., proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 T 96/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Výrokem o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 T 96/2001, a řízením, které mu předcházelo, v části, jež se týká obviněného A. K. b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch tohoto obviněného.
V napadeném rozsudku se zrušuje výrok o trestu týkající se obviněného A. K.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Sokolově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 T 96/2001, byl obviněný A. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil společně s dalšími čtyřmi spolupachateli tím, že dne 6. 8. 2001 ve večerních hodinách odcizili z bývalé odchovny dobytka v obci K. B., okres S. nejméně 230 kg hliníkových plechů v hodnotě 25.631,- Kč ke škodě nájemce společnosti S. P. se sídlem R., okres S. Dále byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 15. 8. 2001 okolo 12.00 hod. řídil osobní automobil červené barvy zn. Š 120, z ubytovny E. C do obce R., okres S., přestože mu byl rozhodnutím Okresního úřadu v Sokolově, referátu dopravy a silničního hospodářství ze dne 21. 5. 2001, čj. RD – PŘ – 15/2001, 236/2001 a 300/2001, které nabylo právní moci dne 14. 6. 2001, uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců, poté dne 31. 8. 2001 po 23.40 hod. řídil tentýž osobní automobil v obci B., okres S., přičemž byl zadržen hlídkou Policie ČR, obvodní oddělení Habartov, současně v téže době platil zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců vzhledem k výše citovanému rozhodnutí Okresního úřadu v Sokolově.
Za to mu byl uložen v sazbě §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle §49 odst. 1 tr. zák. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán společně a nerozdílně se spoluobviněnými J. B., L. O., D. Č. a L. P. k povinnosti nahradit společnosti S. P., R., pošta B. škodu ve výši 25.381,- Kč.
Rozsudek ve vztahu k obviněnému A. K. nabyl právní moci dne 19. 3. 2002.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch A. K. Namítá v ní, že zákon jím byl v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř. a §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Okresní soud v Sokolově pochybil, pokud obviněnému napadeným rozsudkem uložil trest obecně prospěšných prací, neboť si neověřil, že takovéto druhy trestu, které již byly obviněnému jinými rozhodnutími téhož soudu uloženy, dosud nevykonal. V této souvislosti stěžovatel uvádí trest z trestního příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 19 T 66/2001 ve výměře 200 hodin, a stejný druh trestu rovněž ve výměře 200 hodin, uložený rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 1 T 79/2001. Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací tak došlo k překročení maximálně přípustné výměry tohoto druhu trestu, která dle §45a odst. 1 tr. zák. činí 400 hodin.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že podle §268 odst. 2 tr. ř. byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 T 96/2001, porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř. a §36 a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného. Dále navrhoval, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Přihlížel přitom i k vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, neboť mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, a shledal, že zákon byl porušen. Vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí, týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, týkající se této osoby, tj. obviněného A. K.
Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 6 T 96/2001, zjistil, že obžaloba, jíž byl obviněný A. K. stíhán s dalšími spolupachateli pro shora specifikovanou trestnou činnost, napadla tomuto soudu dne 7. 12. 2001. Z poznámky pracovnice podatelny Okresního soudu v Sokolově, kterou učinila u jména obviněného, vyplývá, že u stejného soudu bylo proti obviněnému vedeno současně i řízení ve věci sp. zn. 1 T 79/2001. Samosoudce Okresního soudu v Sokolově při přípravě hlavního líčení neponechal tuto okolnost bez povšimnutí, a jak je zřejmé z referátu, který v rámci přípravy na hlavní líčení dne 30. 1. 2002 učinil, vyžádal si tento spis k prostudování a současně vyžádal nový, aktualizovaný opis rejstříku trestů obviněného. Z protokolu o odročeném hlavním líčení ze dne 20. 2. 2002 (č. l. 267) je rovněž zřejmé, že samosoudce přečetl k důkazu ze spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 1 T 79/2001, nejprve trestní příkaz, který byl vydán dne 25. 4. 2001 (č. l. 91 spisu), a poté, co obviněný K. podal proti tomuto trestnímu příkazu odpor, bylo ve věci nařízeno hlavní líčení a dne 5. 11. 2001 rozhodl samosoudce ve věci rozsudkem. I tento rozsudek byl v hlavním líčení k důkazu z č. l. 99, 100 přečten.
Z uvedeného rozsudku je zřejmé, že obviněný byl uznán vinným trestným činem pohrdání soudem podle §169b, alinea 3 tr. zák., jehož se dopustil tím, že se společně s odsouzenou A. O. nedostavoval k hlavním líčením konaným u Okresního soudu v Sokolově ve věci obžalovaného J. Č., vedené pod sp. zn. 2 T 270/99, pro trestné činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kde měli být vyslechnuti jako svědkové, a to dne 4. 4. 2000 v 8. 00 hod., kdy byli oba obvinění řádně předvoláni prostřednictvím pošty dne 14. 3. 2000, dne 18. 5. 2000 v 8. 00 hod., kdy byli oba obvinění řádně předvoláni předsedou senátu dne 11. 5. 2000, a dne 10. 10. 2000, kdy byl obviněný řádně předvolán prostřednictvím pošty dne 7. 9. 2000, přičemž v důsledku této nekázně muselo být hlavní líčení vždy odročeno. Za to byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 5. 11. 2001.
Až potud byl postup samosoudce Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 6 T 96/2001 správný a zákonný. Z protokolu o hlavním líčení je však zřejmé, že se obviněného, který byl osobně u hlavního líčení přítomen, nedotázal, zda a v jakém rozsahu již zmíněný trest obecně prospěšných prací vykonal. Rovněž obviněný nebyl dotázán, zda v době od podání obžaloby v posuzované trestní věci do dne hlavního líčení nebyl odsouzen pro jinou trestnou činnost rozsudkem či trestním příkazem, a zda v tomto případě jsou údaje v rejstříku trestů úplné. V případě tohoto procesního postupu, který má oporu v ustanovení §213 odst. 1 a §214 tr. ř., by totiž zjistil, že Okresní soud v Sokolově pod sp. zn. 19 T 66/2001, vydal dne 12. 9. 2001 ve věci obviněného trestní příkaz.
Tímto trestním příkazem byl obviněný A. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 2. 7. 2001 kolem 17.15 hod. v katastru obce B. – R. řídil osobní automobil zn. VAZ bez SPZ, a to přesto, že mu rozhodnutím Okresního úřadu Sokolov, referátu dopravy a silničního hospodářství č. j. RD-PŘ-15/01, 236/01, 300/01-Va zr dne 21. 5. 2001, které nabylo právní moci dne 14. 6. 2001, byl mj. uložen i trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. Za uvedený trestný čin mu byl uložen jednak trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, jednak trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Trestní příkaz byl obviněnému doručen do vlastních rukou dne 27. 12. 2001 a nabyl právní moci dne 5. 1. 2002.
Uvedený trestní příkaz byl především překážkou pro uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací, neboť v době, kdy Okresní soud v Sokolově ve věci sp. zn. 6 T 96/2001 hodlal dne 20. 2. 2002 opětně uložit tento druh trestu, odporoval tento postup ustanovením §45a odst. 1 a §36 tr. zák.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest, podle §36 tr. zák., s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Pokud Okresní soud v Sokolově v trestní věci sp. zn. 6 T 96/2001 ukládal samostatný trest obecně prospěšných prací, činil tak v situaci, kdy obviněnému byly uloženy dva tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 400 hodin, čili na samé horní hranici trestní sazby pro tento druh trestu, které obviněný ani zčásti nevykonal. Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací opětně ve výměře 200 hodin, tak byla překročena nejvyšší výměra dovolená pro tento druh trestu o 200 hodin.
Okresní soud v Sokolově však uložením tohoto trestu pochybil i v tom, že neužil ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a neukládal souhrnný trest. Citované zákonné ustanovení přikazuje soudu, aby ukládal souhrnný trest dle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek za jiný jeho trestný čin. Trestných činů, za které byl obviněný odsouzen ve věci sp. zn. 6 T 96/2001, se dopustil před tím, než byl ve věci Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 66/2001, obviněnému doručen dne 27. 12. 2001 v této věci dne 12. 9. 2001 vydaný trestní příkaz. Rozhodné je však datum doručení trestního příkazu obviněnému, neboť ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. jednak trestnímu příkazu přiznává povahu odsuzujícího rozsudku a jednak účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Vzhledem k tomu, že v trestní věci sp. zn. 19 T 66/2001 se obviněný dopustil trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. dne 2. 7. 2001, a dne 3. 7. 2001 mu pro tento trestný čin bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. sděleno obvinění, pak toto sdělení obvinění bylo ve smyslu ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. překážkou pro úvahy o pokračování v trestném činu podle §12 odst. 12 tr. ř. pokud jde o trestný čin dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil v posuzované trestní věci sp. zn. 6 T 96/2001, dne 15. 8. 2001 a dne 31. 8. 2001. Toto vyhodnocení rozhodných okolností je významné z hlediska úvahy, zda v daném případě přicházelo v úvahu uložení trestu souhrnného podle §35 odst. 2 tr. zák. či trestu společného za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák.
Je třeba konstatovat, že řízení, jež napadenému rozsudku v posuzované trestní věci předcházelo, bylo zatíženo vadou spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, když úplnost a správnost skutkových zjištění ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. je nutno vztáhnout i ke zjištěním, která jsou rozhodná pro volbu odpovídajícího druhu trestu a jeho výměry, přičemž uvedený nedostatek se v této souvislosti podílel i na neadekvátním hodnocení důkazů, které nemělo oporu v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud je toho názoru, že ač ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného při citaci ustanovení §266 odst. 1 tr. ř., vzhledem k důvodům obsaženým v tomto mimořádném opravném prostředku, a argumentaci v něm uvedené, byla stížnost pro porušení zákona podána pouze do výroku o trestu ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni společenské nebezpečnosti, kterýžto stav je nutno konstatovat vždy, je-li trest uložen nad horní hranici zákonné trestní sazby.
Vzhledem k okolnostem výše uvedeným poté Nejvyšší soud vyslovil, že výrokem o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 T 96/2001, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2,§36 a §45a odst. 1 tr. zák., a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. K., a to v části, jež se ho týká. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku pouze výrok o trestu týkající se obviněného A. K, když návrh ministra spravedlnosti, aby zrušil celý rozsudek, vzhledem k důvodům uvedeným výše neakceptoval. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí, jež na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Sokolově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Sokolově v nově provedeném hlavním líčení provede důkaz především obsahem spisů téhož soudu sp. zn. 19 T 66/2001 a 1 T 79/2001, vyžádá si nový opis rejstříku trestů obviněného, zprávu Mediační a probační služby České republiky, středisko Sokolov a Karlovy Vary, zda obviněný předchozí tresty obecně prospěšných prací zcela či zčásti vykonal, a teprve poté tyto důkazy spolu s důkazy, jež jsou již v trestním spise fixovány, vyhodnotí ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. z hlediska úvah o účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. a jeho výměře podle §31 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti musí v rámci uvedených úvah zohlednit ustanovení §273 tr. ř., kdy nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného za situace, že stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného a Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á