ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.215.2003.1
sp. zn. 4 Tz 215/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného S. T., proti pravomocným trestním příkazům Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. prosince 2001, čj. 3 T 220/2001-26, Okresního soudu Praha – východ ze dne 15. ledna 2002, čj. 1 T 6/2002-24, Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 2002, čj. 3 T 14/2002-18, Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2002, čj. 46 T 47/2002-55 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, čj. 46 T 66/2002-43, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř., takto:
Výroky o trestu pravomocných trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. prosince 2001, čj. 3 T 220/2001-26, Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 2002, čj. 3 T 14/2002-18, Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2002, čj. 46 T 47/2002-55, Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, čj. 46 T 66/2002-43 a Okresního soudu Praha – východ ze dne 15. ledna 2002, čj. 1 T 6/2002-24, byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízeních, která výše uvedeným rozhodnutím předcházela, též v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného S. T.
Všechny vyjmenované trestní příkazy se zrušují ve výroku o trestu. V trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 2002, čj. 3 T 14/2002-18, se zrušuje též výrok o uložených omezeních a povinnostech ve smyslu §45a odst. 1 a §26 odst. 4 tr. zák.
Dále se zrušují všechna rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Při nedotčených výrocích o vině v citovaných trestních příkazech a v trestním příkaze Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2001, čj. 2 T 165/2001-54, se obviněný S. T.
o d s u z u j e
podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a se zřetelem k ustanovení §273 tr. ř. k souhrnnému trestu 4 (čtyř) měsíců odnětí svobody nepodmíněně, přičemž se současně zrušuje výrok o trestu uloženém obviněnému trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2001, čj. 2 T 165/2001-54, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. prosince 2001, čj. 3 T 220/2001-26, byl obviněný S. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil odcizením zboží v prodejně B. dne 28. 10. 2001, ačkoliv byl trestním příkazem (ve výroku nesprávně uvedeno rozsudkem) Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 10. 2000, čj. 13 T 363/2000-18, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Trestní příkaz byl obviněnému doručen osobně dne 2. 5. 2002 po 11.00 hod. a právní moci nabyl dne 11. 5. 2002. Trest odnětí svobody vykonal celý dne 2. 11. 2002.
2. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 2002, čj. 3 T 14/2002-18, byl obviněný S. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil opět krádeží zboží dne 6. 2. 2002, tentokráte v prodejně J. M., ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 10. 2000, čj. 13 T 363/2000-18, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Za to byl odsouzen podle §45a odst. 1 tr. zák. (správný výrok měl znít podle §247 odst. 1 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák.), k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, přičemž mu bylo podle §26 odst. 4 písm. a), c) tr. zák. uloženo podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace a léčení ze závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením dle tohoto zákona. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 27. 5. 2002 a právní moci nabyl dne 5. 6. 2002.
3. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2002, čj. 46 T 47/2002-55, byl obviněný S. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se dopustil opět krádeží zboží, a to ve dnech 1. 11. 2001, 20. 12. 2001 v prodejně J. M. a dne 24. 2. 2002 v prodejně I., přičemž za obdobný trestný čin byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 10. 2000, čj. 13 T 363/2000-18, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému S. T. doručen dne 20. 8. 2002 a právní moci nabyl dne 29. 8. 2002.
4. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, čj. 46 T 66/2002-43, byl obviněný S. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil krádeží zboží dne 14. 2. 2002 v OD K. a dne 19. 2. 2002 v OD B., a to přesto, že za takové jednání byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 10. 2000, čj. 13 T 363/2000-18, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a za použití §45 odst. 1, odst. 2, §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 1. 10. 2002 a právní moci nabyl dne 10. 10. 2002.
5. Trestním příkazem Okresního soudu Praha – východ ze dne 15. ledna 2002, čj. 1 T 6/2002-24, byl obviněný S. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil krádeží zboží dne 18. 12. 2001 v prodejně D. P., ačkoliv byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 10. 2000, čj. 13 T 363/2000-18, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §45 a 45a tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. (správný výrok měl znít podle §247 odst. 1 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák.) k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 14. 10. 2002 a právní moci nabyl dne 23. 10. 2002.
Proti výše uvedeným pěti trestním příkazům podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. T. V jejím odůvodnění především poukazuje na existenci pravomocného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 2 T 165/2001, jímž byl obviněný S. T. uznán vinným dvojnásobným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., a odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných ve výměře 150 hodin. Účinky vyhlášení tohoto trestního příkazu nastaly podle §314e odst. 5 tr. ř. ve spojení s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. jeho doručením obviněnému dne 2. 5. 2002 v době od 10.00 hod. do 11.00 hod., takže všechny trestné činy spáchané před touto dobou jsou k tomuto trestnímu příkazu ve vztahu souhrnnosti. Přesto došlo k tomu, že dalšími stížností napadenými trestními příkazy, které se staly pravomocnými, jimiž byl obviněný S. T. uznán vinným trestnými činy krádeže, spáchanými v době před doručením trestního příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 2 T 165/2001, mu nebyl uložen souhrnný trest. Důsledkem toho též bylo, že obviněnému byly v těchto dalších věcech postupně uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 1.050 hodin, aniž by z těchto trestů bylo cokoli vykonáno; dále mu byl uložen i trest odnětí svobody, s trestem obecně prospěšných prací neslučitelný.
Trestním příkazům Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 46 T 47/2002 a 46 T 66/2002 ministr spravedlnosti dále vytýká, že v uvedených věcech mělo být z důvodů, podrobně ve stížnosti pro porušení zákona rozvedených, postupováno podle §37a tr. zák., tj. že obžalovanému měl být uložen také tzv. společný trest za dílčí útoky, které bylo nutno posuzovat jako pokračování v trestné činnosti ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák.
Nad rámec stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti ČR zmínil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 1 T 48/2002, pravomocný dne 23. 9. 2002, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., spáchaným dne 24. 6. 2002. V této věci soud podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestním příkazům vydaným Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 47/2002 a 46 T 66/2002 (přičemž poslední v té době ještě nenabyl právní moci), přestože vztah souhrnnosti dán nebyl, jakož i od uložení dalšího trestu ve vztahu k pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 12. 2001 sp. zn. 3 T 220/2001 – tento výrok, byť odkazuje na rozhodnutí, jehož nezákonnost je touto stížností pro porušení zákona rovněž vytýkána, je za současné situace zákonný. Z věcného hlediska (trest uložen nebyl) se rozhodnutí zákonu nepříčí, proto není touto stížností napadáno.
Ministr spravedlnosti závěrem stížnosti pro porušení zákona pak navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 3 T 220/2001, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45 odst. 2 věty třetí a §45a odst. 1 věty první tr. zák., pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 1 T 6/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45 odst. 2 věty třetí a §45a odst. 1 věty první tr. zák., pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 T 14/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45 odst. 2 věty třetí a §45a odst. 1 věty první tr. zák., pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 46 T 47/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45 odst. 2 věty třetí a §45a odst. 1 věty první tr. zák., jakož i §37a, §89 odst. 3 tr. zák. a §12 odst. 11 tr. ř. a pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 46 T 66/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45 odst. 2 věty třetí a §45a odst. 1 věty první tr. zák., jakož i §37a, §89 odst. 3 tr. zák. a §12 odst. 11 tr. ř., v neprospěch obviněného S. T., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tyto trestní příkazy, včetně všech navazujících rozhodnutí, zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná, protože zákon porušen byl.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 až 37 tu platí obdobně.
Ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. (o ukládání souhrnného trestu) Obvodní soud pro Prahu 10 při vydání trestního příkazu čj. 3 T 220/2001-26, který byl obviněnému S. T. doručen, jak již bylo výše uvedeno dne 2. 5. 2002 po 11.00 hod., nedodržel, protože krátce předtím v 10.15 hod. mu byl doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2001, čj. 2 T 165/2001-54, jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, a ačkoli jej odsuzoval za jednání spáchané dne 28. 10. 2001, tedy dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek (nebo doručen trestní příkaz) za jiný jeho trestný čin, uložil mu samostatný trest 4 měsíců odnětí svobody nepodmíněně. Obdobně nesprávně postupoval Obvodní soud pro Prahu 3, když obviněnému S. T. trestním příkazem čj. 3 T 14/2002-18, doručeným mu dne 27. 5. 2002, uložil za jednání spáchané dne 6. 2. 2002, opět samostatný trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Stejného pochybení se dopustil i Obvodní soud pro Prahu 4 trestním příkazem čj. 46 T 47/2002-55, doručeným obviněnému S. T. dne 20. 8. 2002, když mu uložil za trestný čin spáchaný ve dnech 1. 11. a 20. 12. 2001 a 24. 2. 2002 další samostatný trest obecně prospěšných prací 350 hodin. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. 46 T 66/2002-43, doručeným dne 1. 10. 2002, byl obviněnému S. T. uložen za obdobných okolností další trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin, ačkoli byl odsuzován za jednání jehož se dopustil ve dnech 14. a 19. 2 . 2002. Konečně pak trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ čj. 1 T 6/2002-24, doručeným 14. 10. 2002, byl pak obviněnému S. T. uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, ačkoli mu tento trest byl ukládán za jednání, jehož se dopustil dne 18. 11. 2001. Z uvedeného výčtu je evidentní, že všech pět stížností napadnutých rozhodnutí je ve vztahu souhrnnosti k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2001, čj. 2 T 165/2001-54, a že tudíž za všechny trestné činy, jimiž byl obviněný S. T. těmito trestními příkazy uznán vinným, mu měl být uložen (pomineme-li případnou otázku pokračování v trestném činu) jeden souhrnný trest. Uložením celkem 1050 hodin obecně prospěšných prací (vedle trestu odnětí svobody), když ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko Praha-východ, ze dne 17. 2. 2003, vyplývá, že k tomuto datu nebylo s výkonem žádného ze shora uvedených trestů obecně prospěšných prací vůbec započato, byl v neprospěch obviněného S. T. porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které vydání těchto trestních příkazů předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Vzhledem k tak výraznému překročení maximální přípustné výměry trestu jde o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána podle §266 odst. 2 tr. ř. přípustnou.
Naproti tomu Nejvyšší soud z důvodu praktických a současně pro lepší srozumitelnost výroku svého rozsudku i pro laickou veřejnost, porušení zákona i v ustanovení §37a tr. zák. přímo nevyslovil, i když i v tomto směru zásadně souhlasí s argumentací stížnosti pro porušení zákona. Je jen nutno zmínit, že ustanovení §37a bylo vtěleno do tr. zák. až zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti 1. 1. 2002 a tudíž ne všechny úvahy stížnosti pro porušení zákona o pokračování v trestném činu lze považovat za zcela přesné. To však není podstatné.
Na tomto místě je nutno zmínit ustanovení §273 tr. ř. podle něhož, jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení §150 přiměřeně. Tato zásada se stala pro Nejvyšší soud základním východiskem nejen pro rozhodnutí podle §268 odst. 2 tr. ř., tj. pro výrok o porušení zákona, nýbrž i pro další postup.
Jako neodmyslitelný důsledek výroku, že napadenými rozhodnutími byl porušen zákon v neprospěch obviněného, byla nutnost tato rozhodnutí zrušit, a to včetně všech rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§269 odst. 2 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud se rozhodl posléze, opět z důvodů hospodárnosti i praktických, ve věci sám podle §271 odst. 1 tr. ř. rozhodnout, neplatila pro tento případ zásada, vyslovena v rozhodnutí R 56/2000 a nic nebránilo tomu, aby Nejvyšší soud zrušil ve stížnosti pro porušení zákona napadených trestních příkazech jen jejich výroky o trestu. Na podkladě nedotčených výroků o vině v těchto trestních příkazech, jakož i za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2001, čj. 2 T 165/2001-54, Nejvyšší soud jsa limitován zmíněným již ustanovením §273 tr. ř., uložil obviněnému jeden jediný souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců nepodmíněně (shodný s trestem uloženým obviněnému trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. prosince 2001, čj. 3 T 220/2001-26), jenž byl již vykonán. Vzhledem k uvedenému též nebylo nutno činit výrok podle §39a tr. zák. Zde je ještě jednou na místě připomenout, že obviněnému S. T. by nebylo možno jiný trest uložit vzhledem k §273 tr. ř. ani kdyby bylo postupováno podle §37a tr. zák. V souladu se zněním §35 odst. 2, věty druhé, tr. zák. Nejvyšší soud zrušil současně výrok o trestu uloženém obviněnému trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2001, čj. 2 T 165/2001-54, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k