ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.223.2003.1
sp. zn. 4 Tz 223/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. V., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. července 2002 , čj. 1 T 90/2002-54, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. července 2002, čj. 1 T 90/2002 ? 54, byl v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného L. V.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Citovaným trestním příkazem byl obviněný L. V. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., za něž byl odsouzen podle §202 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k 314e odst. 2 tr. ř. a za použití §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Uvedených trestných činů se dopustil tak, že dne 25. 12. 2001, kolem 22.50 hod., v P. L. ulici, před domem č. 0, bezdůvodně fyzicky napadl J. B., do kterého začal strkat a když ten utekl do domu a uzamkl vchodové dveře, obviněný rozbil skleněnou výplň vchodových dveří, na kterých tak způsobil škodu ve výši 772,- Kč poškozenému SBD P. P.; dále pak úderem pěstí rozbil čelní sklo tam zaparkovaného osobního automobilu tov. zn. Škoda Fabia, na kterém způsobil škodu v celkové výši 5.726,- Kč společnosti L. P. ČR, s. r. o., P. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 22. 8. 2002, když proti němu nebyl oprávněnými osobami podán odpor.
Proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. července 2002, čj. 1 T 90/2002-54, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. V. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 vytýká, že jím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a to z důvodu, že jím projednávaná trestná činnost byla spáchána dne 25. 12. 2001, přičemž obviněný byl mezitím odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 3 T 22/2002-67, který byl obviněnému doručen dne 12. 3. 2002 a nabyl právní moci dne 21. 3. 2002. Tímto druhým trestním příkazem byl obviněný odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a, d) tr. zák. rovněž k trestu obecně prospěšných prací, a to ve výměře dalších 400 hodin. Na základě toho ministr spravedlnosti uzavřel, že Obvodní soud pro Prahu 5 měl s ohledem na výše uvedené skutečnosti správně uložit obviněnému, jednak souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., jednak měl respektovat zákonné omezení uvedené v ustanovení §36 tr. zák., vzhledem k tomu, že při předchozím odsouzení trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 22/2002, byl již obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací v maximální výměře, přičemž z něj do vydání napadeného trestního příkazu nebylo nic vykonáno.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního pro Prahu 5 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 1 T 90/2002, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., v neprospěch obviněného L. V., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z připojených trestních spisů Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 1 T 90/2002 a Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 22/2002 vyplývá, že při vydání napadeného trestního příkazu, kterým soud ukládal obviněnému trest za trestnou činnost spáchanou dne 25. 11. 2001, již existoval trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 2. 2002, čj. 3 T 22/2002-67, který již nabyl i právní moci (21. 3. 2002), jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Z dopisu PMS ČR, střediska Praha 5, je dále patrno, že z celkové výměry 800 hodin obecně prospěšných prací obviněný L. V. do dne 26. 5. 2003 nic nevykonal.
Pokud byl za uvedené situace napadeným trestním příkazem obviněnému L. V. uložen samostatný úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, byl objektivně porušen zákon v neprospěch obviněného nejen v tom smyslu, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ačkoli k tomu byly splněny zákonné podmínky §35 odst. 2 tr. zák., nýbrž navíc tak, že celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry, vyplývající z ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Uložením trestu nad zákonnou výměru jde o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Stížnost pro porušení zákona byla proto i podle §266 odst. 2 tr. ř. shledána přípustnou. Navrhované vyslovení porušení zákona též v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud neakceptoval, protože při vydání napadeného trestního příkazu se Obvodní soud pro Prahu 5 řídil jen dva měsíce starým opisem rejstříku trestu, v němž toto nové odsouzení ještě nebylo uvedeno (ze spisu Obvodního soud pro Prahu 1 vyplývá, že trestní list byl rejstříku trestu odesílán se značným zpožděním až dne 24. 5. 2002).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 7. 2002, čj. 1 T 90/2002-54, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného L. V.
Po takto vysloveném porušení zákona pak Nejvyššímu soudu nezbylo, než aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu. Současně zrušil i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
V souladu s výrokem o zrušení napadeného rozhodnutí pak Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená opět projednat obžalobu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 15. 7. 2002, čj. 1 Zt 530/200-4 a znovu rozhodnout o vině a trestu obviněného L. V. Při rozhodování o trestu pak bude nutno vzít zřetel na citovaný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 2. 2002, čj. 3 T 22/2002-67, z něhož vyplývá, že obviněnému L. V. by měl být uložen, bude-li opět shledán vinným, souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. za všechny sbíhající se trestné činy z obou citovaných trestních příkazů, a to při respektování všech příslušných zákonných hmotně právních a procesních ustanovení. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k