ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.226.2003.1
sp. zn. 4 Tz 226/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. ledna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 4 T 3/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 4 T 3/2003, a v řízení, které mu předcházelo, v části, jež se týká obviněného P. B., b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. B.
Napadený trestní příkaz se v části týkající se obviněného P. B. v celém rozsahu zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Šumperku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 4 T 3/2003, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 25. 3. 2002 v prodejně E. T. e., ul. L., v Š. poté, co předložil padělané potvrzení o výši příjmu opatřeného razítkem firmy P., L., Ú. n. O., uzavřel úvěrovou smlouvu na revolvingový úvěr ve společnosti G. C. M.., P. ul. V., přičemž mu byl poskytnut úvěr ve výši 40.000,- Kč, na základě kterého odebral videorekordér Sony, DVD, radiomagnetofon, telefonní karty a další věci v hodnotě 39.875,- Kč, přičemž věděl, že splátky nebude moci hradit, téhož dne uvedené zboží předal další osobě, splátky nehradil a tímto podvodným jednáním způsobil poškozené společnosti G. C. M., P. 4, ul. V. škodu ve výši 39.875,- Kč. Za to mu byl uložen podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2; §45a odst. 1, 2 tr. zák. a §314e odst. 2 tr. ř. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Obviněnému byla stanovena povinnost podle svých sil uhradit způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti G. C. M. částku 39.875,- Kč.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci 15. 3. 2003.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. B. stížnost pro porušení zákona, v níž namítá, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal především na existenci trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci, který byl vydán dne 23. 10. 2002 pod sp. zn. 4 T 181/2002, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 3. 12. 2002. V době, kdy vydával Okresní soud v Šumperku trestní příkaz, který je napaden stížností pro porušení zákona, byly především dány zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. k trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 181/2002, což Okresní soud v Šumperku nezjistil a zákon tak porušil v citovaném zákonném ustanovení. Zákon však porušil i uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin v situaci, kdy stejný trest ve stejné výměře již obviněnému byl uložen, neboť právě hranice 400 hodin je nejvyšší možnou hranicí pro tento druh trestu. Napadeným trestním příkazem tak Okresní soud v Šumperku navodil stav, kdy má obviněný vykonat tresty obecně prospěšných prací ve výměře 800 hodin, což odporuje zákonu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 4 T 3/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. B. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. citovaný trestní příkaz zrušil ve výroku o trestu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Šumperku podala dne 9. 10. 2002 u Okresního soudu v Šumperku obžalobu na obviněného P. B., v níž mu spolu s dalšími 21 spolupachateli kladla za vinu spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Z procesního postupu samosoudkyně jež je ze spisu zřejmý, vyplývá, že ve věci vydala dne 27. 11. 2002 a dne 11. 12. 2002 dvě usnesení podle §23 odst. 1 tr. ř., jimiž ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí vyloučila trestní věci 13 spolupachatelů. Poté dne 27. 1. 2003 ve věci obviněného a dalších 8 spolupachatelů vydala trestní příkaz, který je v případě obviněného P. B. napaden stížností pro porušení zákona.
Orgány činné v trestním řízení musí podle §2 odst. 5 tr. ř. postupovat v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pod tento pojem nutno podřadit i objasnění těch okolností, které mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Pokud samosoudkyně hodlala ve věci rozhodnout trestním příkazem, bylo její povinností ve smyslu ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. vztáhnout podmínku spolehlivě zjištěného skutkového stavu i na důkazy, vztahující se k výroku o trestu. Uvedená podmínka není splněna, jestliže před vydáním trestního příkazu nebyl opatřen příslušný trestní spis o předchozím odsouzení obviněného, z něhož vyplynula nutnost uložit obviněnému souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Pokud samosoudkyně Okresního soudu v Šumperku v trestní věci obviněného vydala dne 27. 1. 2003 trestní příkaz, činila tak v situaci, kdy ve spise měla k dispozici rejstřík trestů obviněného ze 14. 6. 2002 (č. l. 283 spisu), aniž provedla jeho aktualizaci, přičemž v důsledku tohoto pochybení nezjistila, že správné úvahy ve vztahu k aplikaci §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. jsou podmíněny vyžádáním si spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 181/2002.
Z tohoto spisu Nejvyšší soud zjistil, že dne 23. 10. 2002 byl ve věci vydán trestní příkaz, jímž byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b). e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 11. 4. 2002 v době kolem 23.00 hod. u rybníka v blízkosti obce Š., okres O. spolu s dalším pachatelem přelezl oplocení areálu chovu kachen, spolupachatel poté vypáčil visací zámek dvoukřídlých dveří budovy a společně odtud odnesli 15 kusů živých chovných kachen v celkové hodnotě 10.500.- Kč ke škodě Z. H., přičemž obviněný P. B. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl dne 15. 2. 2001 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, který mu byl uložen jako trest souhrnný rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. 3 T 124/99 pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 22. 11. 2002 a dne 3. 12. 2002 nabyl právní moci. Jak plyne ze zprávy Probační a mediační služby České republiky, středisko Šumperk ze dne 29. 7. 2003, obviněný z tohoto trestu dosud nic neodpracoval.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Vzhledem k tomu, že výše této hranice je upravena ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., a činí 400 hodin, samosoudkyně Okresního soudu v Šumperku uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin porušila obě citovaná zákonná ustanovení.
Nejvyšší soud dále zjistil, že trestné činnosti, pro níž byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 1. 2002, sp. zn. 4 T 3/2003, se obviněný dopustil dne 25. 3. 2002. Jde o trestnou činnost, jíž se dopustil dříve, než byl ve věci Okresního soudu v Olomouci dne 23. 10. 2002, sp. zn. 4 T 181/2002 vydán trestní příkaz, přičemž rozhodné je datum doručení trestního příkazu obviněnému dne 22. 11. 2002, k němuž se podle ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. vážou účinky spojené s vyhlášením rozsudku. Za této situace přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu dle zásad uvedených v §35 odst. 2 tr. zák. Takovýto trest je nutno uložit vždy, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 4 T 3/2003, v části, týkající se obviněného P. B., a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch tohoto obviněného.
Nejvyšší soud poté podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz v části, jež se týká obviněného P. B., v celém rozsahu, stejně jako i všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V tomto směru se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit s návrhem ministra spravedlnosti obsaženým ve stížnosti pro porušení zákona, aby byl napadený trestní příkaz zrušen pouze ve výroku o trestu. Je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 5, věta první tr. ř.) stal nezákonným, a je třeba jej podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze sjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu (viz R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento soud doplní dokazování jednak vyžádáním si spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 181/2002, jakož i nového opisu rejstříku trestů obviněného P. B., a teprve poté tyto okolnosti vyhodnotí z hlediska úvah o účelu, druhu a výši trestu. Při těchto úvahách bude okresní soud významně omezen ustanovením §273 tr. ř., kdy v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á