ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.26.2004.1
sp. zn. 4 Tz 26/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné A. F., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 5 T 20/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 5 T 20/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §314e odst. 1 a §228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné A. F.
Napadený trestní příkaz se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Kladně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 5 T 20/2003, byla obviněná A. F. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že dne 18. 11. 2001 v K., v prodejně F., s. r. o., obchodní dům K., I., uzavřela se společností H. C. F., a. s., se sídlem K., B., smlouvu o spotřebitelském úvěru na nákup videokamery zn. Panasonic NV RZ 10 v prodejní ceně 15.990,- Kč, při uzavírání úvěrové smlouvy předložila potvrzení o výši pracovního příjmu od zaměstnavatele O. d. U Š., nám. S. P., K., s průměrným měsíčním příjmem 9.600,- Kč, a to přesto, že u této firmy nikdy nebyla zaměstnána, při převzetí videokamery zn. Panasonic NV RZ 10 uhradila pouze částku 1.600,- Kč a zavázala se k měsíčním splátkám ve výši 1.478,- Kč, svým jednáním tak způsobila společnosti H. C. F., a. s., K., B., škodu ve výši 14.390,- Kč. Za to byl obviněné A. F. uložen podle §250b odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. zák. byla obviněné A. F. uložena povinnost zaplatit poškozené H. C. F., a. s., K., B., škodu ve výši 14.390,-Kč. Trestní příkaz byl obviněné A. F. doručen dne 25. 3. 2003 a právní moci nabyl dne 3. 4. 2003.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 5 T 20/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné A. F. Vytkl v ní, že zákon byl porušen napadeným usnesením v ustanoveních §314e odst. 1, §314f odst. 1 písm. e) a §228 odst. 1 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že předmětem trestního řízení byl v posuzovaném případě skutek, který byl popsán v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství Kladno ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. Zt 1063/2002, přičemž zcela shodný popis skutku poté obsahoval i odsuzující výrok uvedený v napadeném trestním příkazu. Součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozhodnutí je i vymezení výše škody způsobené společnosti H. C. F., a. s., Okresní soud v Kladně současně rozhodl o náhradě škody ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. Z obsahu spisového materiálu je však zřejmé, že společnost F., spol. s r. o., v zastoupení společnosti H. C. F., a. s., uzavřela s obviněnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě pak obviněná odebrala zboží a uhradila zálohu 1.600,- Kč. Zbývající část kupní ceny měl uhradit za obviněnou poskytovatel úvěru společnost H. C. F., a. s., a to společnosti F., spol. s r. o. Vzhledem k tomu, že společnost H. C. F., a. s., od smlouvy odstoupila a žádné prostředky v rámci úvěrového plnění společnosti F., spol. s r. o., neposkytla, vznikla této společnosti škoda ve výši 14.290,- Kč, se kterou se připojila k adheznímu řízení ve svém oznámení ze dne 20. 9. 2003. Samosoudce nevěnoval věci patřičnou pozornost, protože z listinných důkazů ve spise založených se jednoznačně nabízí, že poškozeným v inkriminované věci nebyla společnost H. C. F., a. s., ale společnost F., spol. s r. o. Zároveň v rámci prošetřování věci nebyl nikdo ze zástupců společnosti H. C. F., a. s., vytěžen k podání vysvětlení ani nebylo respektováno ustanovení §46 tr. ř. Okresní soud v Kladně rozhodl o nároku na náhradu škody ve vztahu ke společnosti H. C. F., a. s., aniž by byl tento v trestním řízení včas a řádně uplatněn.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 5 T 20/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněné A. F. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. platí, že samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základní podmínkou pro vydání trestního příkazu je spolehlivé prokázání skutkového stavu opatřenými důkazy. Samosoudce musí hodnotit předložené důkazy spolu s podanou obžalobou v tom směru, zda jimi je prokázán skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro vydání trestního příkazu. Samosoudce je omezen ve svých úvahách tím, že důkazy nebyly před soudem provedeny při zachování základních zásad trestního řízení, a proto musí zvláště pečlivě zvažovat, zda opatřené důkazy skutečně spolehlivě prokazují skutkový stav a zda tedy bez projednání věci v hlavním líčení může vydat trestní příkaz, jež má povahu a účinky odsuzujícího rozsudku. Jestliže nedojde v tomto smyslu k pozitivnímu závěru o vině obviněného, trestní příkaz vydat nesmí, i když by jinak byly dány ostatní formální podmínky, a pokud neučiní některé z rozhodnutí uvedených v §314c odst. 1 tr. ř., je povinen projednat věc v hlavním líčení.
V napadeném trestním příkazu uvedl Okresní soud v Kladně ve skutkové větě, že obviněná „svým jednáním tak způsobila společnosti H. C. F., a. s., K., B., škodu ve výši 14.390,-Kč“ a ve výroku o náhradě škody obviněné následně uložil povinnost zaplatit jmenované společnosti škodu ve výši 14.390,-Kč.
Po přezkoumání trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 20/2003 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v trestním spise není obsažen žádný důkaz, který by odůvodňoval závěr, že obviněná A. F. způsobila svým jednáním škodu společnosti H. C. F., a. s., v uvedené výši.
Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva (dále jen smlouva), z nedatované výpovědi smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou učinila společnost H. C. F., a. s. (č. l. 10), z nedatovaného oznámení odstoupení od úvěrové smlouvy společnosti H. C. F., a. s., adresované společnosti F., spol. s r. o. (č. l. 11), z trestního oznámení společnosti F., spol. s r. o., ze dne 20. 9. 2002 (č. l. 3), a konečně i z výpovědi obviněné A. F. v přípravném řízení (č. l. 30), Nejvyšší soud zjistil, že obviněná A. F. dne 18. 11. 2001 uzavřela jako dlužník úvěrovou smlouvu se společností H. C. F., a. s., zastoupenou prodejcem F., spol. s r. o., ODK, I., K., jako věřitelem, za účelem financování koupě videokamery zn. Panasonic NV RZ 10, kterou koupila téhož dne právě od společnosti F., spol. s r. o.
Z obsahu trestního spisu však již nelze zjistit další relevantní skutečnosti týkající se vztahů mezi obviněnou A. F., společností H. C. F., a. s. a společností F., spol. s r. o. Nelze zjistit obsah vztahu založeného úvěrovou smlouvou mezi obviněnou A. F. a společnosti H. C. F., a. s., neboť součástí spisu nejsou úvěrové podmínky společnosti H. C. F., a. s., které dle výslovného ujednání ve smlouvě tvoří její nedílnou součást, a bez nichž smlouva není úplná (tyto podmínky byly patrně uvedeny na rubu smlouvy), nelze zjistit obsah vztahu mezi společností H. C. F., a. s. a společností F., spol. s r. o., který byl založen patrně smlouvou o zastoupení, jejíž existence je zmíněna v oznámení odstoupení od úvěrové smlouvy společnosti H. C. F., a. s. (ani tato listina není součástí spisu), neobjasněn zůstal také vztah mezi obviněnou A. F. a společností F., spol. s r. o. V této souvislosti bylo prokázáno, že obviněná uzavřela se společností F., spol. s r. o., kupní smlouvu na koupi videokamery, která jí také byla předána, nebyla však dostatečně objasněna otázka způsobu placení kupní ceny obviněnou A. F. Je zřejmé, že obviněná měla kupní cenu v částce 14.390,-Kč uhradit z úvěru poskytnutého na základě smlouvy, otázkou však zůstává, jaký právní význam měla v této souvislosti skutečnost, že úvěr poskytnut nebyl, a to za situace, kdy k neposkytnutí úvěru došlo nikoli vinou obviněné A. F.
Z uvedeného vyplývá, že v řízení bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy mezi obviněnou A. F. a společností F., spol. s r. o. i uzavření úvěrové smlouvy mezi obviněnou A. F. a společností H. C. F., a. s., nelze však činit žádné bližší závěry ohledně obsahu vzájemných vztahů těchto subjektů (přičemž je třeba zdůraznit, že mezi všemi těmito jednotlivými subjekty vznikly samostatné právní vztahy s konkrétním obsahem), zejména nelze posoudit, z jakého důvodu nebyl poskytnut obviněné A. F. úvěr ve sjednané výši, nelze posoudit platnost výpovědi úvěrové smlouvy ze strany společnosti H. C. F., a. s. (kterou sama tato společnost později označila jako odstoupení od smlouvy) a nelze tedy ani jednoznačně posoudit, kterému subjektu vznikla jednáním obviněné A. F. újma a v jaké výši.
Za této situace rozhodně nelze dospět k závěru, že by skutkový stav uvedený ve výroku napadeného trestního příkazu, že obviněná „svým jednáním tak způsobila společnosti H. C. F., a. s., K., B., škodu ve výši 14.390,-Kč“, byl ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř. spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Z hlediska výroku o náhradě škody je třeba dále uvést, že společnost H. C. F., a. s., v trestním řízení neuplatnila řádně nárok na náhradu škody, takže ve vtahu k ní nepřichází v úvahu postup podle §228 odst. 1 tr. ř., naopak společnost F., spol. s r. o., svůj nárok na náhradu škody řádně uplatnila (č. l. 17), o jejím nároku však napadeným trestním příkazem v rozporu se zákonem nebylo rozhodnuto.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 5 T 20/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 1 a §228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné A. F., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Kladně bylo podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést jím nařízené procesní úkony.
Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné A. F., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal