ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.29.2004.1
sp. zn. 4 Tz 29/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6.dubna 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. M., proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 17. 2. 2003 sp. zn. 2 T 78/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 17. 2. 2003 sp. zn. 2 T 78/2001 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v ustanoveních §11 odst. 1 písm. f) a §314e odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněné I. M.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Rokycanech se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 17. 2. 2002 sp. zn. 2 T 78/2001 byla obviněná I. M. uznána vinnou, že ve Z., okr. R. od listopadu 1998 do 25. 6. 2001 jako matka úmyslně, byť měla dostatek finančních prostředků, neplnila vůbec vyživovací povinnost vůči nezl. dceři M. M., na kterou byla povinna přispívat podle rozsudku Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 18 P a Nc 566/98 ze dne 19. 11. 1999, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2000 měsíčně částku 900,- Kč k rukám otce P. M. a za uvedené období 32 měsíců dluží na výživném 28 800,- Kč, čímž spáchala trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. Za toto jednání byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 5. 2002 sp. zn. 1 T 47/2002, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2002 a jímž byla obviněná uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila dne 9. 5. 2002. Obviněné bylo dále uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil a možností uhradila dlužné výživné a řádně na nezletilou platila i výživné běžné.
Uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 17. 2. 2003.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 17. 2. 2002 sp. zn. 2 T 78/2001 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné I. M., když tato je namířena proti jeho výroku o trestu. Stěžovatel namítá, že okresním soudem byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k §2 odst. 6 a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
Obviněná totiž byla v mezidobí, a to dne 12. 2. 2003 odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 8 T 15/2003 pro trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a pro trestný čin úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §250b odst. 1, 3 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků, přičemž byl zrušen tentýž výrok o trestu jako shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 2 T 78/2001.
Z výše uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Berouně vydal trestní příkaz sp. zn. 8 T 15/2003 ještě předtím, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresním soudem v Rokycanech pod sp. zn. 2 T 78/2001, tedy dne 17. 2. 2003, přičemž v tento den byl obviněné doručen i zmíněný trestní příkaz.
Samosoudce Okresního soudu v Rokycanech z obsahu spisu, zejména z obžaloby vyžádané od Okresního soudu v Berouně, věděl, že u tohoto okresního soudu probíhá další trestní řízení proti obviněné, ale neučinil potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věc u Okresního soudu v Berouně nachází a zda již ve věci bylo vydáno rozhodnutí. Dne 17. 2. 2003, tedy v den, kdy obviněná přebírá shora citovaný trestní příkaz Okresního soudu v Berouně, vyhlašuje odsuzující rozsudek a v rámci uložení souhrnného trestu ruší výrok o trestu, který již byl před jeho rozhodnutím v rámci uložení souhrnného trestu zrušen Okresním soudem v Berouně. Je tak nepochybné, že obviněná byla za trestný čin z trestního příkazu Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 5. 2002 sp. zn. 1 T 47/2002 odsouzena dvěma souhrnnými tresty.
Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil výše uvedené porušení zákona, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen i z jiných důvodů než je v mimořádném opravném prostředku konstatováno.
Z trestního spisu Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 2 T 78/2001 v prvé řadě vyplývá, že po podání obžaloby státním zástupcem dne 6. 9. 2001 byla věc obviněné I. M. vyřízena vydáním trestního příkazu ze dne 20. 9. 2001, který byl obviněné doručen dne 25. 9. 2001 a proti němuž státní zástupce včas podal odpor. Z tohoto důvodu skutek (trestný čin) obviněné spáchaný v období od listopadu 1998 do 25. 6. 2001 nemohl být v souběhu se skutky (trestnými činy), jichž se obviněná dopustila ve dnech 9. 5. 2002 a 4. 4. a 24. 4. 2002. To proto, že trestní příkaz má stejnou povahu jako odsuzující rozsudek (viz §314e odst. 5 tr. ř.), přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému, byť na základě včas podaného odporu došlo k jeho zrušení, pokud v dalším řízení skončila věc pravomocným odsouzením pachatele. Okamžik, kdy byl obviněné I. M. doručen výše zmíněný trestní příkaz, tak byl rozhodujícím pro vytvoření pomyslné hranice mezi případným souběhem trestných činů a jejich recidivou. Jestliže tedy obviněná spáchala další trestné činy po doručení (vyhlášení) tohoto prvního odsuzujícího rozhodnutí, za něž byla posléze odsouzena trestními příkazy Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 5. 2002 sp. zn. 1 T 47/2002 a Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 8 T 15/2003, nejednalo se o souběh trestných činů, ale o jejich recidivu a Okresní soud v Rokycanech neměl zákonného důvodu obviněné ukládat svým rozsudkem ze dne 17. 2. 2003 sp. zn. 2 T 78/2001 za kterýkoli z těchto trestných činů souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., nýbrž měl obviněné uložit trest samostatný, a to pouze za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. (Srov. rozhodnutí č. 41/1968, č. 52/1971, č. 29/2000 Sb. rozh. tr. a též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 247/2001).
Důsledkem tohoto pochybení Okresního soudu v Rokycanech pak bylo i to, že obviněné I. M. byl dvakrát uložen trest za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila dne 9. 5. 2002. Stalo se tak jednak rozsudkem jmenovaného soudu ze dne 17. 2. 2003 sp. zn. 2 T 78/2001 a jednak trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 2. 2003 sp. zn. 8 T 15/2003, kterým byl obviněné rovněž uložen souhrnný trest, a to za souběh trestných činů spáchaných 4. 4. a 24. 4. 2002 a již zmíněného 9. 5. 2002. Tím ve své podstatě došlo k porušení zásady ne bis in idem vyplývající z čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
Tato okolnost pak Nejvyšší soud vedla k tomu, že předmětné porušení zákona, k němuž došlo výhradně v neprospěch obviněné I. M., podle §268 odst. 2 tr. ř. nejenom vyslovil, ale podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Rokycanech zrušil v celém výroku o trestu a zrušil i veškerá obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Věc pak podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Rokycanech, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že obviněné při stále existujícím a platném výroku o vině uloží nový trest, který bude respektovat všechna zákonná hlediska včetně toho, co bylo Nejvyšším soudem uvedeno v tomto rozsudku (viz §270 odst. 4 tr. ř.). Okresní soud musí mít též na paměti, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné (viz §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec