ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.33.2004.1
sp. zn. 4 Tz 33/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. května 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R., proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 10. 2002 sp. zn. 2 T 307/2002 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 10. 2002 sp. zn. 2 T 307/2002 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R.
Napadený rozsudek se zrušuje ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Semilech se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Semilech byl obviněný J. R. uznán vinným, že společně s obviněným ml. A. D. v obci T., okres S., za účelem získání železa a dalších kovů a jejich následným prodejem na svůj účet ve sběrných surovinách ve vzájemném srozumění
1) v době od 15.00 hodin dne 9. 5. 2002 do 07.00 hodin dne 10. 5. 2002 odcizili z volně přístupného prostoru zadní části výrobní haly firmy D. s. r. o., celkem 20 kusů kovových cívek určených pro přepravu drátu a jeden kus části této cívky v celkové hodnotě 75.296,- Kč, dále ocelové lanko s visacím zámkem za 400,- Kč, vše ke škodě firmy D. s. r. o. T., V.,
2) v době kolem 18.30 hodin dne 12. 5. 2002 odcizili z volně přístupného prostoru bývalého teletníku ZD T. již použité náhradní díly k nákladnímu vozidlu Liaz SPZ: , a to 5 kusů disků kol, z toho 2 kusy s pneumatikami, celkem v hodnotě 8.000,- Kč, 3 kusy brzdového bubnu za 2.000,- Kč, 4 kusy listových per za 2.000,- Kč, dále přední nárazník a poškozený disk kola, obojí v hodnotě šrotu za 326,- Kč, vše v celkové hodnotě 12.326,- Kč, ke škodě K. S., bytem T., okres S., přestože obviněný R. byl Okresním soudem v Liberci trestním příkazem sp. zn. 6 T 127/2001 ze dne 1. 6. 2001 odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem do 22. 6. 2003.
Tímto jednáním obviněný J. R. spáchal trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., za což byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 400 hodin. Uvedený rozsudek nabyl právní moci ohledně obviněného J. R. dne 13. 11. 2002.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Semilech ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. R.
V této poukázal na další odsouzení obviněného J. R., ke kterému došlo trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 8. 2002 sp. zn. 8 T 153/2002, jímž byl uznán vinným, že společně s ml. A. D. a M. O. v noci z 12. na 13. 4. 2002 na přesně nezjištěném místě v blízkosti obce B., okres J., při jízdě z D. B. do svého bydliště nalezli u cesty poškozenou pískovcovou sochu ženy o výšce 130 cm v hodnotě 24.000,- Kč z majetku Obecního úřadu S. H., okres J., poté sochu naložili na přívěsný vozík za svým osobním autem a odváželi domů, přičemž v obci B. byli kontrolováni policejní hlídkou.
Tím obviněný spáchal jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. trestný čin zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. a dále trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin.
Tento trestní příkaz byl obviněnému J. R. doručen dne 12. 9. 2002 a právní moci nabyl dne 21. 9. 2002.
Podle stěžovatele z protokolu o hlavním líčení vedeném v trestní věci sp. zn. 2 T 307/2002 u Okresního soudu v Semilech vyplývá, že samosoudkyně měla k dispozici fotokopii trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 8. 2002 sp. zn. 8 T 153/2002, na němž bylo vyznačeno datum jeho doručení včetně data právní moci a provedla jím důkaz. Z tohoto trestního příkazu a z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 4. 2002 sp. zn. 8 T 236/2001 samosoudkyně vyvodila nesprávný závěr o tom, že není na místě v tomto řízení uložení souhrnného trestu a pominula skutečnost, že obviněnému byl uložen již dříve trest obecně prospěšných prací v rozsahu 180 hodin, který nebyl vykonán, čímž došlo k nerespektování ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k tomu, že majetkové útoky z rozsudku Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 307/2002 byly obviněným spáchány ve dnech 9. 5. a 12. 5. 2002, což znamená, že dobou spáchání předcházely doručení trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 8 T 153/2002 k němuž došlo dne 12. 9. 2002, zcela nepochybně přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu, a to v souladu s pravidly §35 odst. 2 tr. zák.
Proto ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona v ustanoveních §36, §45a odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák., jakož i v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., k němuž došlo v neprospěch obviněného. Poté aby uvedený rozsudek v napadené části zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána opodstatněně, ale též z jiných důvodů, než jsou v ní uvedeny.
Ze spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 307/2002 je patrné, že samosoudkyně tohoto soudu v hlavním líčení konaném dne 22. 10. 2002 kromě jiných důkazů přečetla trestní příkaz Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 8. 2002 sp. zn. 8 T 153/2002 a z přílohového trestního spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 9 T 236/2001 rozsudek ze dne 24. 4. 2002 (jenž je z neznámých důvodů označen sp. zn. 8 T 236/2001). Tímto byl obviněný J. R. odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil dne 2. 7. 2001, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dva měsíce nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Dále přečetla i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2002 sp. zn. 11 To 274/2002, jímž byly odvolání obviněného i státního zástupce zamítnuty, jako nedůvodné. V odůvodnění svého rozsudku ze dne 22. 10. 2002 pak samosoudkyně Okresního soudu v Semilech uvedla, že právě odsouzení obviněného J. R. rozsudkem ze dne 24. 4. 2002 ve věci sp. zn. 8 T (9 T) 236/2001 vylučuje uložení souhrnného trestu též ohledně věci Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 8 T 153/2002, v níž byl obviněný odsouzen trestním příkazem ze dne 23. 8. 2002, a který mu byl doručen dne 12. 9. 2002. To z toho důvodu, že skutek byl v této věci obviněným spáchán dne 13. 4. 2002, tedy před tím, než byl ve věci sp. zn. 8 T ( 9 T) 236/2001 vyhlášen odsuzující rozsudek, k čemuž došlo dne 24. 4. 2002. Samosoudkyně pak uzavírá, že souhrnný trest měl ukládat Okresní soud v Jičíně ve věci sp. zn. 8 T 153/2002.
Výše konstatované závěry samosoudkyně Okresního soudu v Semilech by byly opodstatněné, pokud by ale z trestního spisu sp. zn. 9 T 236/200 nevyplývaly ještě jiné skutečnosti, které soudem nebyly v řízení ve věci sp. zn. 2 T 307/2002 vzaty v úvahu. Jedná se o to, že po podání obžaloby k Okresnímu soudu v Semilech ve věci pod sp. zn. 9 T 236/2001 v ní nejprve bylo rozhodnuto trestním příkazem vydaným dne 7. 12. 2001 (č. l. 55), který byl obviněnému J. R. doručen dne 25. 3. 2002 (viz č. l. 44). Obviněný si proti tomuto trestnímu příkazu podal odpor, a proto byla věc posléze rozhodnuta po provedení hlavního líčení rozsudkem ze dne 24. 4. 2002 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 7. 2002.
Okolnost, že ve věci sp. zn. 9 T 236/2001 byl vydán výše zmíněný trestní příkaz, pak měla podstatný význam pro správné vyřešení otázky souběhu obviněným spáchaných trestných činů ve věcech Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 8 T 153/2002 a Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 307/2002 a tím i otázky ohledně uložení souhrnného trestu. Trestní příkaz má totiž povahu odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 5 tr. ř.), přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají u trestního příkazu jeho doručením obviněnému. Okamžik doručení trestního příkazu je určující pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. bez ohledu na to, že v důsledku podaného odporu byl tento trestní příkaz zrušen, pokud v dalším řízení dojde k pravomocnému odsouzení pachatele (viz 29/2000 Sb Rt.).
Vzhledem k tomu, že spáchání trestných činů obviněného ve věcech Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 8 T 153/2002 a Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 307/2002 (ve dnech 12. až 13. 4. 2002; 9. 5. a 12. 5. 2002) následovalo až po doručení trestního příkazu obviněnému ve věci Okresního soudu v Semilech sp. zn. 9 T 236/2001 (dne 25. 3. 2002), jednalo se v daném případě o vícečinný souběh těchto trestných činů, za něž měl být obviněnému J. R. Okresním soudem v Semilech uložen souhrnný trest v rámci ukládání trestu ve věci sp. zn. 2 T 307/2002.
Samosoudkyně Okresního soudu v Semilech též dostatečně nevzala v úvahu, že obviněnému byl trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 8. 2002 sp. zn. 8 T 153/2002, jenž nabyl právní moci v jeho případě dne 21. 9. 2002, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Bylo zcela nepravděpodobné, že by ke dni 22. 10. 2002, kdy ve věci sp. zn. 2 T 307/2002 byl Okresním soudem v Semilech vydán stížností pro porušení zákona napadený rozsudek, mohl obviněný dříve uložený trest obecně prospěšných prací zcela vykonat. Pouze za splnění této podmínky (viz §36 a §45a odst. 1 tr. zák.)mohl být obviněnému napadeným rozsudkem uložen trest stejného druhu v maximální výměře 400 hodin. To, že se tak nestalo, vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby ČR středisko Semily ze dne 9. 5. 2003. Touto zprávou je potvrzováno, že obviněný ani k tomuto datu neměl z trestu obecně prospěšných prací v délce 180 dnů z trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 8 T 153/2002 nic vykonáno. V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 180 hodin, ve zřejmém rozporu s jeho účelem (viz §266 odst. 2 tr. ř.).
Pokud tedy Okresní soud v Semilech vydal ve věci sp. zn. 2 T 307/2002 napadený rozsudek, aniž provedl veškeré důkazy potřebné ke zjištění úplného a správného skutkového stavu, porušil zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v důsledku toho i v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák.v neprospěch obviněného J. R. Porušení zákona v tomto rozsahu proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně jmenovaného obviněného ve výroku o trestu a podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Semilech, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že v hlavním líčení doplní dokazování v intencích naznačených Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí a znovu rozhodne o uložení takového trestu obviněnému, který bude v souladu s ustanoveními trestního zákona, které byly v původním řízení porušeny. Okresní soud přitom musí mít na zřeteli, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného a že je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec